JanSpousta
Toto číslootevíráme ještě postně. Jan Konzal měl pronést naliturgii smíření na Institutu ekumenických studií tematickou homilií. Připravilsi text o pokání, změně smýšlení a životním zrání, který si můžete přečíst dálev čísle. Protože během bohoslužby nebylo dostatek světla, nedokázal svépoznámky přečíst, a musel proto nakonec promluvu improvizovat – ale abyúčastníci o nic nepřišli, nabídl svůj původní text Getsemanům. A jako se vevelikonočním chvalozpěvu Exsultet zpívá o šťastnéAdamově vině, „pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký,“ tady bychommohli hovořit o šťastné temnotě, která nám vynesla úvodní text takpříhodný.
Exsultetiam Angelica turba caelorum / exsultent divina mysteria / et pro tanti Regis victoriatuba insonet salutaris,zpívá se odedávna na úvod noční slavnosti vzkříšení Páně: „Zajásejte již,zástupy andělů v nebi, zaskvějte se v slávě, božská tajemství, k vítězství takmocného Krále zazni polnice a zvěstuj spásu!“ – Hořící oheň a paškální svíce připomínají vzplanutí života z temnoty hrobua lidé se radují ze svého Spasitele, vítěze nad smrtí. Starocírkevníobřad velikonoční vigilie, silný a plný naděje, byl v římskokatolické církviobnoven roku 1951 a nyní se postupně rozšiřuje i do církví reformační tradice.Ivana Macháčková popisuje různé varianty v několika zahraničníchprotestantských církvích a ukazuje, že při pokusech tento zvyk zavést se nenítřeba obávat „pořímštění“ – velikonoční vigilie se slavila již ve staré, ještěnerozdělené církvi. Jde v dnešní době spíše o to ji pojmout tak, abysrozumitelně vyjadřovala to, co je nám všem křesťanům společné, totiž víru vKrista umučeného a vzkříšeného.
Dalšístudentka IES, Eva Cerniňáková, se věnuje židovskýmkořenům liturgie na základě výzkumů Clemense Thomy. Ukazuje, jak podstatná je mnohorozměrnosta mnohovrstevnatost židovské a křesťanskéliturgie: liturgie není vzpomínkou na jedinou událost, ale vztahuje se k celýmdějinám božím s lidmi a má se projevit následně v životech těch, kteří sejí účastnili.
Vsouvislosti s liturgií rovněž upozorňuji na rozšířenou liturgickou přílohu,kterou jako vždy připravil Pavel Hradilek.
A ještěslovo ve vlastní věci. Na internetové adrese http://www.getsemany.czjiž několik let můžete najít jednotlivá číslanašeho časopisu počínaje ročníkem 2000. Nyní díky našemu „webmasterovi“Petru Knorrovi byla zavedena možnost diskuse. Čtenářiinternetu (a také autoři a redaktoři Getseman) mohou přidávat k jednotlivýmpříspěvkům komentáře, a ty se pak zobrazí všem ostatním. Doufám, že diskusebude tak kvalitní a hojná, že budeme časem moci něco vybrat i do papírovéhovydání Getseman. Zatím byl ovšem příspěvek jenom jeden, a to ještě poněkud mimoklíčová getsemanská témata: byl jsem na základě svého posledního editorialu nařčenz nepoctivosti a demagogie, protože prýkřivdím Jeanu-Paulu Sartrovi. (Autorce komentáře alepřesto děkuji; jednak není vyloučeno, že má pravdu, a především hlavně že sevůbec nějak začalo. Lepší drsná upřímnost než kdovíjaké podkuřování.)
Snad tedyvšichni, kteří máte k internetu přístup, budete tuto příležitost využívata budete psát nejen o Sartrovi, ale především oKristu Ježíši a o tom, jak naplno žít v dnešní době s láskou, radostí anadějí, kterou nám On zanechal.
Blíží seVelikonoce. Kéž je prožijeme jako boží děti, omyté vodou spásy. Vždyť „nic bynám neprospělo, že jsme se narodili, kdybychom nebyli vykoupeni.“ (Exsultet)
Poslední komentáře