Jste zde

Exsultet!

autor: 

JanSpousta

Toto číslootevíráme ještě postně. Jan Konzal měl pronést naliturgii smíření na Institutu ekumenických studií tematickou homilií. Připravilsi text o pokání, změně smýšlení a životním zrání, který si můžete přečíst dálev čísle. Protože během bohoslužby nebylo dostatek světla, nedokázal svépoznámky přečíst, a musel proto nakonec promluvu improvizovat – ale abyúčastníci o nic nepřišli, nabídl svůj původní text Getsemanům. A jako se vevelikonočním chvalozpěvu Exsultet zpívá o šťastnéAdamově vině, „pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký,“ tady bychommohli hovořit o šťastné temnotě, která nám vynesla úvodní text takpříhodný.

Exsultetiam Angelica turba caelorum / exsultent divina mysteria / et pro tanti Regis victoriatuba insonet salutaris,zpívá se odedávna na úvod noční slavnosti vzkříšení Páně: „Zajásejte již,zástupy andělů v nebi, zaskvějte se v slávě, božská tajemství, k vítězství takmocného Krále zazni polnice a zvěstuj spásu!“ – Hořící oheň a paškální svíce připomínají vzplanutí života z temnoty hrobua lidé se radují ze svého Spasitele, vítěze nad smrtí. Starocírkevníobřad velikonoční vigilie, silný a plný naděje, byl v římskokatolické církviobnoven roku 1951 a nyní se postupně rozšiřuje i do církví reformační tradice.Ivana Macháčková popisuje různé varianty v několika zahraničníchprotestantských církvích a ukazuje, že při pokusech tento zvyk zavést se nenítřeba obávat „pořímštění“ – velikonoční vigilie se slavila již ve staré, ještěnerozdělené církvi. Jde v dnešní době spíše o to ji pojmout tak, abysrozumitelně vyjadřovala to, co je nám všem křesťanům společné, totiž víru vKrista umučeného a vzkříšeného.

Dalšístudentka IES, Eva Cerniňáková, se věnuje židovskýmkořenům liturgie na základě výzkumů Clemense Thomy. Ukazuje, jak podstatná je mnohorozměrnosta mnohovrstevnatost židovské a křesťanskéliturgie: liturgie není vzpomínkou na jedinou událost, ale vztahuje se k celýmdějinám božím s lidmi a má se projevit následně v životech těch, kteří sejí účastnili.

Vsouvislosti s liturgií rovněž upozorňuji na rozšířenou liturgickou přílohu,kterou jako vždy připravil Pavel Hradilek.

A ještěslovo ve vlastní věci. Na internetové adrese http://www.getsemany.czjiž několik let můžete najít jednotlivá číslanašeho časopisu počínaje ročníkem 2000. Nyní díky našemu „webmasterovi“Petru Knorrovi byla zavedena možnost diskuse. Čtenářiinternetu (a také autoři a redaktoři Getseman) mohou přidávat k jednotlivýmpříspěvkům komentáře, a ty se pak zobrazí všem ostatním. Doufám, že diskusebude tak kvalitní a hojná, že budeme časem moci něco vybrat i do papírovéhovydání Getseman. Zatím byl ovšem příspěvek jenom jeden, a to ještě poněkud mimoklíčová getsemanská témata: byl jsem na základě svého posledního editorialu nařčenz nepoctivosti a demagogie, protože prýkřivdím Jeanu-Paulu Sartrovi. (Autorce komentáře alepřesto děkuji; jednak není vyloučeno, že má pravdu, a především hlavně že sevůbec nějak začalo. Lepší drsná upřímnost než kdovíjaké podkuřování.)

Snad tedyvšichni, kteří máte k internetu přístup, budete tuto příležitost využívata budete psát nejen o Sartrovi, ale především oKristu Ježíši a o tom, jak naplno žít v dnešní době s láskou, radostí anadějí, kterou nám On zanechal.

Blíží seVelikonoce. Kéž je prožijeme jako boží děti, omyté vodou spásy. Vždyť „nic bynám neprospělo, že jsme se narodili, kdybychom nebyli vykoupeni.“ (Exsultet)