Jste zde

149 - duben 2004

autor: 

 

Locika setá (Lactuca sativa L.)

Lactuca sativa L. - locika setá

Nacházíme se v čase největších křes­ťanských svátků, Velikonoc. Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, slavil se svými učedníky velký židovský svátek Pascha. Hod beránka. Slavení této večeře mělo svou obvyklou formu. Jídlo a pití, které bylo podáváno, bylo specifické. „Bu­dou je slavit druhého měsíce čtr­nác­tého dne navečer. Budou ho jíst s nekvašenými chle­by a hořkými bylinami." (Nu 9,11) Každý jednotlivý chod jídla měl svůj hluboký význam a symboliku. Salát z hořkých bylin měl vyjadřovat hořkost utr­pení a strádání izraelského národa v Egyptě. Salát z hořkých bylin byl složen z čekanky, řeřichy a lociky neboli salátu.

Salát biblických časů se lišil od dnešního chutného salátu s velkou hlávkou. Vědci se domnívají, že locika setá, jinak hlávkový salát, (Lactuca sativa) vzešel z plané lociky kompasové (Loctuca serriola). Není ale pochyb o tom, že byl pěstován již v dávných dobách. Předchůdce salátu, locika kompasová, prý pochází z Evropy. Někteří se ale domnívají, že salát začali jako první pěstovat Egypťané. Např. v Číně se salát objevil až po roce 600.

Salát hlávkový je letnička. Na počátku vegetace jsou listy uspořádány v přízemní růžici. Ze středu růžice později vyrůstá olistěný stonek, dorůstající velikosti 60 až 100 cm, který nese květenství žlutých kvítků. Semínka mají po dozrání šedou nebo bílou barvu. Během staletí se podařilo přízemní růžici listů vyšlechtit do dnešní podoby různě velkých hlávek. Hořká chuť salátu, která byla dříve běžná, se díky šlechtění také ztratila. Vrací se tehdy, když jsou rostliny v květu, staré nebo když mají nedostatek vláhy. Dnes se můžeme na trhu setkat se saláty v mnoha variantách a formách. Některé z nich mají tak nádherné olistění, že se používají jako součást výsadeb okrasných zahrad.

Příbuzný salátu hlávkového, salát římský (Lactuca sativavar. longifolia), byl ve starém Egyptě jednou z nejdůležitějších zelenin. Od hlávkového salátu se liší tím, že tvoří 30 až 40cm vysoké, vejcovité nebo elipsoidní hlávky s podlouhlými, užšími a tmavozelenými listy. Používá se hlavně syrový. Je velmi chutný, s hořkou příchutí způsobenu laktucinem. Hoř­kou chuť lze zjemnit např. olivovým olejem.

Dnes již nevíme, zda izraelský národ jedl při svém útěku z Egypta ten či onen salát. Pro nás je podstatnější symbolický význam tohoto jídla. I když se evangelisté nezmiňují o celém průběhu poslední večeře učedníků s Ježíšem, je nanejvýš pravděpodobné, že skladba jed­not­livých „chodů" byla zachována. I Ježíš jedl v upomínku na vyjití z Egypta hořké byliny.

Pokud nám má kalich a víno připomínat Beránkovu oběť, proč by nám symbolika hoř­kých bylin nemohla připomínat hořkost Ježíšova utrpení? Ale mnohem více by nás měly upo­zorňovat na hořkost našeho vlastního „otroctví". Po něm však následuje vysvobození, tělo a krev Beránka. Ježíš bere náš kalich hoř­kosti a utrpení a dopíjí jej až do dna, aby pak slavně hořkost smrti překonal ve svém vzkříšení.

Pavla Friedrichová Sirůčková