Knihovnička

Českárepublika překypuje náboženstvím.Nikoli snad množstvím zúčastněných–početlidí hlásícíchse ve sčítánílidu k náboženstvípoklesl na historické minimum. Ale rozhodněmnožstvím subjektůsoutěžících o klienty natrhu náboženskýchidejí. Dokazuje to Encyklopedie náboženských směrů v Českérepublice od Zdeňka Vojtíška,vydaná pražskýmnakladatelstvím Portál.V šestihlavních skupinách(křesťanství–judaismus – západníesoterismus – islám –indická náboženství–čínskánáboženství)přinášípřehledněkolikaset náboženskýcha duchovních organizací,působícíchna našem území.Od zavedených církvípřesrůznéradikální křesťanskéskupinky o pár desítkáchčlenůažpo zvláštní lidičky,kteří přijímajíspásnépokyny od mimozemšťanskýchposádek létajícíchtalířů či se snažídosáhnout fialovéaury.

Knihaje psána srozumitelně,zasvěceně a přehledněa obsahuje aktuální informace včetněinternetových odkazů.Sympatické je, žesi autor i na emocemi a předsudky zahlcenémpoli náboženstvízachovává chladnou hlavu:Encyklopedie není „kladivem na sektáře,“ale skutečně akademickypojatou prací, psanou se snahou o objektivitu a porozumění.Neměla by chybětv knihovně nikoho, kdo se chce orientovat v současnémnáboženskémživotěnašízemě, předevšímv jeho nižších a silnějikvasících vrstvách.

Jinýpohled na náboženstvínabízí kniha Filozofie náboženství Petera Colea,vydaná ve stejnémnakladatelství. Je určenapředevšímstudentům a snažíse přehledněa srozumitelně vyložittématajako jsou filozofické důkazybožíexistence, teodiceje a posmrtnéhoživota.Českonení zaslíbenouzemí přirozenéteologie či filozofie náboženstvív Coleově smyslu; ostatněpodle (nejen) mého názoru v éřepo Darwinovi a po Freudovi užmnohé z nejprůbojnějšíchdůkazůpřirozenýchteologů značněpozbyly na své síle. Ale diskuseo nich jednak stále neníuzavřená a zbytečná,a především nástoto uvažováníučípokoře před božímtajemstvím a vůbechranicím toho, co lze o Bohu a božskýchvěcechrozumně myslit. –Coleovo dílko je přehledné,snadno čtivé, místyvšakpřecházejícíaždo suchého výčtu. Největšímformálním nedostatkem jerejstřík, z něhožvypadlo mnoho jmen autorů, kteříjsou v knize citováni.

Blaise Pascal (1623–1662)byl k filozofickým důkazůmdost skeptický. („Možná,žeexistují pravédůkazy,ale není to jisté.A tak z toho neplyne nic jiného, nežženení jisté,zda je všechno nejisté.“Myšlenky,fragment a/XL ve vydáníOdeonu z roku 1973) A k „filozofickým“důkazůmbožíexistence tradovaným od středověkupřidaljen jediný, ten nejkurióznější,nejskandálnějšía nejméně filozofický–tak skandální a nefilozofický,žeho Peter Cole ani nezmínil:Na existenci Boha je třeba si prostěvsadit, protože je to výhodné.„Zvažmeztrátu a zisk, zvolíte-lilva – že Bůhje. Porovnejme tyto dva případy: vyhrajete-li,vyhrajete všechno, prohrajete-li, neprohrajete nic. Vsaďtetedy na to, že Bůh je, a neváhejte.“(Fragment e/XXII) Nicménějeho myšlení o Bohu bylo předevšímneseno životnízkušenostía existenciálním zážitkem.Jeho Bůh neníBohem filozofů, Bohem spekulací,nýbržbiblickým Bohem ohnivéhokeře,Bohem, který raději důvěrněrozmlouvá s lidskýmsrdcem než se suchým„geometrickým“rozumem. Na tuto hlavní linii Pascalova myšlenínavazuje nizozemský myslitel Theo de Boer ve své knize Bůh filosofů a BůhPascalův (vyd.EMAN), již napsal prýjako odpověď na dotaz „nemohlbyste jednou napsat, čemu věřítejako filozof?“ A odpověďčerpalpředevšímprávěz myšlenek velkéhoFrancouze – třebaženikoli jen jeho. Ne, není to pokračování,není to pokus dopsat Pascalovu nedokončenouposlední knihu za Pascala. Ale je to kritika osvícenskéhoa poosvícenskéhomyšlenía mluvení o Bohu očimasoučasného myslitele,kritika zaostřená právěi na myšlenkách prvníhoskutečně moderníhofilozofa náboženství,jímžBlaise Pascal byl. A stejnějako Pascal bojoval se skeptiky a libertiny i s náboženskýmirutinéry a filistry svédoby, také De Boer se trefujedo dědiců osvícenstvíi zastánců náboženskéhotriumfalismu mezi námia snaží se násnavést na paradoxníabrahamovskou a ježíšovskoudráhuvíry,o které psali svatýPavel, Blaise Pascal i Karl Barth.

Třebaženakladatelství EMAN (= Evangelickémanufakturní alternativnínakladatelství) vzniklo jižpředlistopadem 1989, nepatří mezi nejznámějšía jeho produkci běžně neuvidíteve všeobecnýchknihkupectvích. Stáletotiž zůstaloalternativním a zřejměi poněkud manufakturním,cožspolu s kriticky evangelickou orientací nenípředpoklademekonomického úspěchu.Na druhou stranu některé jeho publikace,např. spisy filozofky BoženyKomárkové, by rozhodněneměly zapadnout. Nakladatelstvítaktéž vydáváměsíčníkProtestant, můžeme snad řícievangelického blíženceGetseman. Z jeho produkce jsme k recenzi obdrželiněkoliktitulů; lze je objednat na adrese Nakl. EMAN, Husova 656, 256 01 Benešov,tel. 317 722 215, e-mail:eman@evangnet.cza prohlížet na internetueman.evangnet.cz

.

Vedlezmíněnéde Boerovy prácemi na stole leží ještědalších párdrobniček ze stejnéhozdroje: Homo homini pastor (Témata a kontexty současnépastýřské služby) je sborníčekprací českýcha nizozemských autorůo pastorační péči–zajímavý předevšímpro faráře, pastory a vůbecvšechny,kdo jsou pověřeni duchovnípéčío druhé lidi anebo ji na svémpůsobišti(třebav nemocnici) musejí občas suplovat čipřipravovatpůdu.

Člověk a příroda: bludný kruhjesborníček obsahující–jak název naznačuje–příspěvkyna ekologická témata, předevšímpříspěvkyteologicky laděné. Mimo jinéjeden z posledních rozhovorůs Milanem Machovcem.

Akonečně postila: Gesesis 1–100: Příběhy nových počátků od ŠtěpánaHájkaje „třiadvacet kázánína první kapitoly bible,“jak praví podtitul. Vyšlajižve druhém vydání,a to zřejmě nikoli náhodou:kázáníjsou zpracována vskutku dobře.

ArnaAnzenbachera jsem jako autora poznal předdvaceti lety z jeho úvodu do filozofie. Bylpro mě tak přitažlivý,žejsem ho s radostí přečetlv německém originále–tehdy ještě českyvyjít nesměl.Nyní u nás vycházídalší z Anzenbacherovýchknih, pokud je mi známo jižtřetí:Křesťanská sociálníetika – úvod a principy (vyd. CDKBrno). A zase přehledný,vycizelovaný text, dobřevybrané citáty rozebíranýchautorů, přehlednédiagramy ilustrující schématavýkladu.Z mého hlediska jsou zajímavépředevšímdvěvěci:Za prvé širokýrozhled po filozofické, teologickéa sociálněvědnídiskusi od jejích antickýchpočátkůažprakticky po současnost; vedle „klasiků“cituje často třebaJamese Buchanana, Jürgena Habermase,Niklase Luhmanna, Johanna B. Metze nebo Johna Rawlse.A za druhé rozsáhlákapitola o tzv. katolické sociálnínauce, prezentující hlavnídokumenty a myšlenky tétosociálně teologickédoktríny, kterásice nikdy nedokázala zvítězitani nad marxismem, ani nad fašismem a ani nad liberálnímkapitalismem, ale jejíž praktickýani teoretický vliv přestonelze podceňovat. –Kdyby se konec konců našeKDU-ČSL před volbami věnovalazpracování a prezentacilepších částítétosociální nauky vícenežnesmyslnému pečeníreklamních koláčů,možnáby i její vliv narostl.

JaS