Jste zde

Zprávy

Pátou etapu římskokatolicko-luterského dialogu ukončilo zveřejnění dokumentu o křtu

(LWI/MV) Světový luterský svaz (LWF) a Papežská rada pro podporu jednoty křesťanů (PCPCU) vydaly 7. dubna 2022 společnou tiskovou zprávu, ve které oznámily zveřejnění dokumentu z páté etapy lutersko-římskokatolické komise pro jednotu. Dokument, publikovaný v angličtině, má 80 stran a nese název „Křest a růst ve společenství“. Zveřejnění dokumentu, který se připravoval sedm let, znamená oficiální ukončení páté fáze společného dialogu, který probíhal v letech (2008-2019).

Ve společné preambuli Světová luterská federace a Papežská rada pro podporu jednoty křesťanů uvádějí, že dokument „obsahuje důležité pneumatologické podněty pro pokračující teologickou a ekleziologickou diskusi. Je významným krokem v rámci navrhovaného diferencovaného konsensu o křtu“. Preambule dále zmiňuje stále ještě existující rozdílné názory, které souvisí se skutečností, že při přijímání vypracovaného dokumentu se vyskytly problémy: Byl prostudován a přijat Radou Světového luterského svazu v červnu 2019. Prostudovala ho a kriticky zhodnotila Papežská rada pro podporu jednoty křesťanů a Kongregace pro nauku víry za pomoci odborníků. Katolická strana přitom vyjádřila vážné obavy, které se zaměřují především na různé ekleziologické předpoklady a důsledky, jakož i na nejasnosti a nedorozumění ve zvolené terminologii. Vzhledem k těmto výhradám oba partneři dialogu uvedli, že Papežská rada pro podporu jednoty křesťanů může zprávu považovat pouze za otevřený studijní dokument, který ještě není připraven k přijetí.

Dokument v závěru obsahuje šest závazků, které stanoví plán pro pokračující dialog a pro rostoucí spolupráci mezi luterány a katolíky na všech úrovních. Vyzdvihuje konkrétní události posledních let, které přispěly k cestě "od konfliktu ke společenství", zejména společnou oslavu 500. výročí reformace ve švédském Lundu, prohlášení o plnější spolupráci v oblasti charity, tj. mezi LWF World Service a sítí Caritas Internationalis, jakož i místní iniciativy, jako byla návštěva papeže Františka v luterské farnosti v Římě v roce 2015.

Prof. Dr. Dirk Lange, zástupce generálního sekretáře Světového luterského svazu pro ekumenické vztahy, poznamenal, že rozdílné názory zdaleka nejsou překážkou: "Vedou nás k otázkám, které jsou jádrem našeho lutersko-katolického dialogu a které budeme společně zkoumat v další fázi práce smíšené komise". Nový dokument podle jeho slov „povzbuzuje k tomu, abychom na této cestě společného zkoumání pokročili a začali se připravovat na šestou fázi dialogu“.

Lange také připomněl dary v podobě kalicha a patény, které vyrobili členové ekumenické komunity Taizé a které vedení Světového luterského svazu předalo papeži Františkovi během nedávné návštěvy Vatikánu v červnu 2021. Během tohoto setkání podle Langeho slov, „nás papež povzbudil, abychom s nadšením pokračovali na naší společné cestě, a poznamenal, že ekumenismus není cvičením církevní diplomacie, ale cestou milosti..., která očišťuje paměť a srdce, překonává postoje nepružnosti a směřuje k obnovenému společenství. Ne k reduktivním dohodám nebo formám irenického synkretismu, dodal papež, ale ke smířené jednotě uprostřed rozdílů.“

Nový dokument potvrzuje závazek obou stran k další fázi dialogu a uvádí: „Luteráni a katolíci s vděčností uznávají společnou víru týkající se spásného Božího působení ve křtu. Chtějí jít dále ve svých úvahách o začlenění do Kristova těla a o církevním rozměru růstu ve společenství. (§2.5.2.)“

Dialog mezi Světovým luterským svazem a Římskokatolickou církví probíhá od poloviny 60. let 20. století a v jeho rámci byla zveřejněna řada společných dokumentů. Kromě toho probíhá oficiální dialog na místní úrovni, např. v Německu, ve Spojených státech nebo ve Skandinávii.

Světový luterský svaz si připomene 500. výročí vydání německého překladu Nového zákona biblickým rokem

(LWI/MV) V září 2022 uplyne 500 let od jednoho z nejvýznamnějších literárních počinů Martina Luthera: vydání jeho německého překladu Nového zákona, lidově nazývaného „September Testament“ (zářijový zákon/smlouva). Toto vydání na podzim roku 1522 připravilo půdu pro další překlady bible do lidového jazyka a zpřístupnilo ji lidem v kostele i v jejich domovech.

Pro Luthera a další reformátory přístupnost bible podtrhovala jejich základní teologické přesvědčení: věřili, že Ježíš Kristus je Slovo Boží a že nám ho Písmo zjevuje. Prostřednictvím hlásání evangelia jsou všichni lidé a všechny generace zváni k setkání s živým Božím slovem.

V rámci oslav tohoto významného výročí bude Světový luterský svaz po celý rok sdílet biblické zdroje, včetně publikací, nahrávek a živě vysílaných biblických studií, kampaní na sociálních sítích a rozhovorů, které zkoumají způsoby, jakými dnes luteráni čtou Písmo a jak se jím zabývají v zemích po celém světě. Oslavy tohoto biblického roku, které byly zahájeny během Svatého týdne, budou zahrnovat zvláštní program akcí ke Dni reformace 31. října, který bude spočívat v online bohoslužbě a semináři s předními biblisty.

V čele projektu biblický rok stojí maďarský luterský pastor, teolog a blogger, páter Szabolcs Nagy. Poznamenal, že podle Lutherova příkladu „musí veškerá luterská četba bible vycházet z nikdy nekončícího hledání Krista a jeho spásného díla v textech“. Když používáme tuto specifickou optiku, řekl, „posilujeme tím svou víru v Boha, který zachraňuje a osvobozuje. Letošní rok je pro všechny věřící příležitostí usilovat o tento životně důležitý zdroj a tím oživit náš vztah s živým Bohem.“

Generální tajemnice Světového luterského svazu Anne Burghardtová řekla: „Text Písma svatého a živý Duch jsou ve vzájemném vztahu; doufáme, že se během roku bible podělíme o mnoho Duchem svatým naplněných výkladů a reflexí biblických textů z celého světa. Doufáme, že to povzbudí zájem o Písmo svaté.“

Pět století po vydání Lutherova překladu je cílem roku bible oslavit mnoho různých projevů luterské identity, které mají kořeny ve společném dědictví biblického výkladu. Doufáme, že místní společenství v každé ze 148 členských církví Světového luterského svazu mohou být inspirována ke společnému čtení Bible a ke sdílení příběhů o tom, jak se jim daří překládat a zprostředkovávat živé Boží slovo v jejich rozmanitém geografickém a kulturním kontextu.

Zahájení dialogu mezi katolickou církví a Společenstvím protestantských církví v Evropě

(GEKE/MV) Ve dnech 19.-21. dubna 2022 se uskutečnilo první setkání v rámci dialogu mezi Papežskou radou pro podporu jednoty křesťanů (PCPCU) a Společenstvím protestantských církví v Evropě (CPCE). Na zahájení dialogu se oba partneři dohodli na podzim roku 2018. Setkání se uskutečnilo na pozvání Evangelické reformované církve Basel-Stadt v Bischofshofu u katedrály v Basileji. Za organizaci byl zodpovědný prof. Dr. Martin Friedrich, odstupující studijní tajemník CPCE, se kterým se účastníci s poděkováním rozloučili.

Cílem dialogu je vypracování dokumentu, pro který byl zvolen prozatímní pracovní název „Auf dem Weg zu einem gemeinsamen Verständnis von Kirche. Vergewisserung, Vertiefung, Ausblick“ (Na cestě ke společnému chápání církve. Ujištění, prohloubení, výhled). První zasedání sloužilo k navázání vztahů, k přesnějšímu určení témat, která je třeba zpracovat, a k dohodě o dalším postupu. Druhé setkání se uskuteční v Augsburgu na začátku listopadu 2022.

Komentáře

Katolický teolog popisuje jako důležité kroky vpřed prohlášní z Limy:
"Prohlášení obsahuje nesporný pokrok ve společném uchopení a uznání závazné tradice víry. To platí např. o eucharistii, neboť proti dřívějšímu zúžení se zde ozřejmují z bible a starých liturgií vysvítající základní momenty: díkučinění, památka, prosba o Ducha svatého, Kristova přítomnost, společenství a hostina, eschatologické a univerzální zaměření. Už to je významné, že se mluví o eucharistii. Dále se vyzývá k častějšímu slavení eucharistie. Od charakteru památky a od přímluvy vyvýšeného Krista se ukazuje cesta k charakteru oběti. Doporučuje se přiměřené zacházení s konsekrovanými dary." Teologické texty, samizdatové číslo 9, strana 27.
Dokáže mi někdo, prosím, vysvětlit jak se tento evangelický kompromis liší o d ŘKC chápání? A pokud se neliší, tak proč katolíci se stále vylučují od společné Večeře Páně? Pokud vím, tak evangelíci zvou jiné denominace...

Rozdíl je (pravděpodobně už jen) v tom, kdo eucharistii vysluhuje. Podle ŘKC chápání to může dělat jen kněz, vysvěcený biskupem, stojícím v apoštolské posloupnosti. Jen tehdy je platná. Protestantské církve tuto podmínku neuznávají.

U katolíků se často povídá, že VP u evangelíků je jen "jako". Vzpomínka, připomínka, že to je jen obyčejný chleba, taková "lepší svačinka" (VV).
Ale prohlášení z Limy to popírá! Jen ta posloupnost by mohla být problém. Ale Ježíš nemluví o významu posloupnosti. Mluvil prostě k učedníkům, aby tak konali.
Možná, že i nějakou posloupnost mají (augsburské vyznání určitě). Žádná denominace nevznikla po přečtení Bible v láhvi na pustém ostrově, ale nějakým odštěpením. A kdyby - co je podstatou?
Co znamená být učedníkem? Zařadit se do "jediné pravé denominace" (která má máslo na hlavě) nebo se chovat a budovat vztahy (možná taky s máslem na hlavě), jak máme především dělat? Máme věřit Jemu nebo "těm správným dogmatům"?
A J ještě řekl něco důležitého:"Kdo není proti nám, je s námi". Když je někdo s námi, tak je nemáme taky pozvat? Nebo budeme radši vylučovat? Je nebo sebe? A "hřích" za přijímání u evangelíků není hříchem těch, co zakazují?

Ta výtka s "jen připomínkou" nedávala nikdy smysl. Ježíš sám říká "to čiňte na mou památku", a v hebrejštině sloveso "z-ch-r" je mnohem silnější než v evropských jazycích, znamená "připomínku" jako "zpřítomnění". Jsme podobni těm židům, kteří slaví Velikonoce jako by se to dílo vysvobození dělo s nimi dnes.

- Ano, protestanti mluví taky o posloupnosti, kontinuitě. Je to posloupnost generací v křesťanském společenství. Garancí zachování a pravosti víry zde není linie biskupů, ale kontinuita živého společenství. Které si dle potřeby povolává své kazatele a další služebníky.

Evangelické a evangelikální církve nemají problém zvát jiné denominace k VP.
Spíš jsem čekal, že se ozve nějaký "netolerantní" katolík s vysvětlením, proč to nejde.
Umíme to lépe, ostatní na nás nemají nebo naše víra je lepší? Proč? Protože jsme to zakázali?