Jste zde

Synodální cesta v Německu. Bilance pro prvním poločase

autor: 

1

Na začátku stál skandál okolo zneužívání. Ve chvíli, kdy se veřejnost dověděla o otřesných případech sexuálního násilí páchaného kněžími a řeholníky a zároveň o jejich ututlávání na nejvyšších místech, zesílily v mnoha zemích diskuse o reformách katolické církve.

Bezprostředně po zveřejnění fakt v roce 2010 byl tehdejší předseda Německé biskupské konference (DBK), freiburský arcibiskup Robert Zollisch vystaven takovému tlaku, že dal podnět k zahájení „procesu dialogu“ o systémových příčinách zneužívání v katolické církvi. Tento proces, nejprve oficiálně přejmenovaný na „proces rozhovorů“, přinesl nakonec – kromě otevřenější debaty mezi biskupy a zástupci laiků a jistého zlepšení atmosféry – jen málo konkrétních výsledků.

V březnu 2013 zadal Svaz německých diecézí interdisciplinární výzkumný projekt na téma „Sexuální zneužívání nezletilých katolickými kněžími, jáhny a řeholníky na území Německé biskupské konference“. Závěrečná zpráva (tzv. MHG-studie2) byla prezentována 25. září 2018 na podzimním valném shromáždění Německé biskupské konference (DBK) ve Fuldě. Podrobně analyzovala případy (týkající se minimálně 3667 postižených a 1670 obviněných) evidované od konce 2. světové války. Studie vyvolala v široké veřejnosti i mezi věřícími takové pobouření, že Ústřední výbor německých katolíků (ZdK, nejvyšší laické grémium německého katolicismu) vyzval biskupy, aby už konečně začali jednat o konkrétních reformách. Synoda jakožto nástroj, s nímž počítá církevní právo, se zdála poskytovat pro tuto problematiku příliš těsný prostor. Proto byla vytyčena tzv. „synodální cesta“, během níž bude možno otevřeněji diskutovat, ale zároveň – což považovali za důležité i biskupové – dospět k závěrům. V průběhu tohoto procesu, původně plánovaného na dva roky, se měla specializovaná fóra intenzivně zaměřit na několik neuralgických témat, vybraných ze seznamu obsaženého v MHG-studii (formy kněžského života, mocenské struktury v církvi, sexuální morálka). Nicméně ZdK – především účastnice shromáždění diecézních rad, delegáti katolických svazů a jednotlivé osobnosti – naléhal na zřízení čtvrtého fóra k tématu role ženy v církvi. Přesné názvy jednotlivých pracovních skupin byly nakonec tyto:

Moc a dělba moci církvi – společná účast a podíl na poslání

Kněžská existence dnes

Ženy ve službách a úřadech církve

Život ve fungujících vztazích – prožívání lásky v sexualitě a partnerství

V lednu 2020 se ve frankfurtském dómě a jeho okolí konalo slavnostní zahájení za přítomnosti všech biskupů a světících biskupů, jakož i delegátů z řad DBK a ZdK (počet účastníků synody přesáhl 230). Plánem reforem vzápětí mocně otřásla covidová pandemie. Jednotlivá fóra se mohla scházet jen obtížně; až do jara 2021 probíhala práce převážně prostřednictvím videokonferencí. Místo druhého valného shromáždění, plánovaného na září 2020, se přesto podařilo uskutečnit pět regionálních konferencí. Začátkem února 2021 se pracovalo výlučně virtuálně; konala se tzv. slyšení (hearings) ke stanoviskům vypracovaným do té doby příslušnými fóry a podskupinami. Fungovalo to tak dobře, že bylo rozhodnuto uspořádat druhé valné shromáždění a poradu k dosud předloženým závěrům na podzim 2021 – eventuálně formou videokonference s příslušnými nástroji umožňujícími hlasování.

S jistým zpožděním mají teď být do synodální cesty intenzivněji zahrnuty i případy sexualizovaného násilí. Thomas Sternberg, předseda čtyřčlenného prezidia ZdK, v této souvislosti připomněl, že v důsledku skandálu se zneužíváním se budou muset v rámci synodální cesty znovu dostat na pořad diskusí „staré plány na reformy, které leží u ledu od sedmdesátých let“.

Od počátku se ukazovalo, že porady nebudou probíhat hladce. Ovšem postoje většiny jsou jednoznačné. Také nelze tvrdit, že by jednoduše stáli biskupové proti laikům. Naopak. Více než 90 % biskupů proces principiálně podporuje; výhrady byly opakovaně slyšet zejména z úst kolínského kardinála Rainera Marii Woelkiho. Ten spolu s několika dalšími biskupy a jejich stoupenci tvořili na shromáždění hlasitou menšinu, která se ve věci „horkých želízek“ v katolické církvi (povinný celibát, žehnání stejnopohlavním vztahům, svěcení žen) vyslovila pro zachování statu quo. Na druhé straně se někteří biskupové změn spíše bojí, ale vědí, že si nemohou dovolit přerušit dialog s věřícími, kteří změny většinou chtějí. V každém případě si je přejí delegáti a jimi zastupovaná uskupení a grémia, a mezitím do značné míry i obce, a to jak návštěvníci bohoslužeb, tak angažovaní aktivisté. Otázkou ovšem zůstává, která reformní témata nakonec získají dvoutřetinovou většinu hlasů, nutnou podle statutu synodální cesty, a to nejen na plenárním shromáždění, nýbrž i mezi biskupy.

Konzervativní menšina se nakonec také sama oslabila. Na hlavu kardinála Woelkiho se pro jeho zdrženlivý postoji k zacházení s pachateli zneužívání v kolínském arcibiskupství snesla značná kritika. Jeho světící biskup Dominikus Schwaderlapp, který opustil fórum pro sexuální morálku, protože prý nepracovalo v souladu s učením církve, byl kvůli pokusům o ututlávání zbaven funkce a nabídl papeži resignaci. – Na druhé straně kardinál Reinhard Marx odmítl v příštím období pracovat jako předseda Biskupské konference a rovněž Thomas Sternberg oznámil, že nehodlá pokračovat ve funkci prezidenta ZdK. Oba přitom patřili k architektům synodální cesty.

Dnes tudíž vůbec nelze odhadnout, co bude výsledkem synodální cesty, jež má být zatím uzavřena na jaře 2023, tedy krátce před začátkem biskupské synody na téma „synodalita“ v Římě. Podle plánu mají být vyhlášeny konkrétní závěry. Vše, co je z hlediska církevního práva v kompetenci diecézí, má být bez prodlení uskutečněno. Pro ostatní rozhodnutí bude zapotřebí schválení z Říma. A konečně lze očekávat řadu požadavků dotýkajících se univerzální církve (např. kněžské nebo i jen jáhenské svěcení žen), jež bude nutno projednat na příslušné úrovni. Nový předseda DBK, limburský biskup Georg Bätzing, jemuž synodální cesta velmi leží na srdci, přislíbil, že v těchto případech bude v Římě hlasovat pro.

Konkrétně bude každé ze čtyř fór pracovat na několika stručných návrzích usnesení ke konkrétním cílům. První hotové texty fóra „Moc“ se věnují tématům financování diecézí, kázání laiků, zřízení ombudsmana pro případy zneužívání moci. Čtyři podskupiny fóra „Formy kněžského života“ se vyslovují k otázkám: reformy v oblasti vzdělání kněží, celibát (a jak ho žít), problém osamělosti starších kněží. Podskupiny fóra „Role ženy v církvi“ se zaměřily na otázku, jak lze v rámci církevněprávních norem zvýšit podíl žen na rozhodování, jak v církvi zásadně lépe uplatňovat rovnost pohlaví a zda je možno změnit přístupové podmínky pro svěcení. Především ve fóru „Sexuální morálka“ byly postoje k reformám katolického učení ostře vyhraněné. Zatím se podařilo vypracovat pouze jejich synopsi – protichůdná stanoviska byla pro názornost otištěna paralelně.

Ke všem doporučením čtyř fór mají být v závěru připojeny zásadní teologické texty, které mohou mít až 40 stran. Po prvním roce diskusí v rámci synodální cesty se ukazuje, že úspěšnost jednání závisí mimo jiné i na jazyce jednotlivých dokumentů. Na jedné straně potřebujeme texty široce účinné, a tedy maximálně srozumitelné, na druhé straně musejí být jejich odůvodnění fundovaná a neotřesitelná.

Všem, ať reformátorům, či obhájcům tradic, je jasné, že pro světovou církev je v sázce mnoho. Naposledy se to ukázalo dík neobvyklému postupu papeže Františka, který se v létě 2019 obrátil svým listem k „putujícímu Božímu lidu v Německu“.3 Ten obsahuje řadu formulací, které kritikové synodální cesty považují za potvrzení svých názorů. Ovšem právě tak nacházejí v papežových slovech oporu i iniciátoři synodální cesty.

Četné církve jiných zemí vyjádřily zájem o výsledky synodální cesty a řada z nich vyslala i své pozorovatele.4 Rovněž o některých nedávných stanoviscích vatikánské kurie lze soudit, že vznikla jako bezprostřední odpověď na debaty probíhající v rámci synodální cesty (např. responsum ad dubium Kongregace pro nauku víry k tématu žehnání stejnopohlavním svazkům z poloviny března 20215). Delegátům, k nimž patří i mnoho renomovaných německých profesorů a profesorek teologie, je proto jasné, že má-li církev v Německu najít podporu pro svá stanoviska ve světové církvi, potřebuje pádné teologické argumenty. Výmluvná je např. kritika kodaňského biskupa Czeslawa Kozona, oficiálního pozorovatele, který soudí, že synodální cesta, jež má být odpovědí na problematiku zneužívání, vede debaty o struktuře, které odvádějí od podstaty věci.

Mimo jiné i z tohoto důvodu se kromě předmluvy pracuje také na zásadním dokumentu, který – takříkajíc předem, před jednotlivými texty – vyjasní otázky, které se v rozmanitých oblastech stále znovu vracejí: Jak máme číst Bibli? Do jaké míry lze teologická stanoviska odůvodňovat tradicí? Jaký je poměr mezi teologií a učitelským úřadem, místními církvemi a univerzální církví? Dále je nutno číst „znamení doby“, k čemuž vybídl II. vatikánský koncil, a také definovat roli, kterou by měl ve všech těchto otázkách hrát „smysl věřících pro víru“.

Dost hlasů poukazuje na to, že pontifikát současného papeže je časově omezené období vhodné pro reformy; František prohlásil, že synodalita je podstatný prvek i v katolické církvi. Toho je třeba využít – v oblasti struktury. Jestli to je proveditelné, zůstává nadále otázkou. Mezi laiky panuje rozhodně značná netrpělivost. Je dobré, že papež František zdůraznil, jaký význam mají synodální porady spolu s přípravami na příští biskupskou synodu, probíhajícími ve všech diecézích světa, pro reformu katolické církve.

Z časopisu Concilium 2021/5 přeložila Helena Medková

1 ThDr. Stefan Orth (nar. 1968) vystudoval katolickou teologii ve Freiburgu, Paříži a Münsteru. Po promoci v r. 1998 se stal redaktorem katolického měsíčníku pro společnost a teologii Herder Korrespondenz; od r. 2014 je jeho šéfredaktorem.

2 Zkratka MHG označuje sídla vědeckých institutů (Mannheim, Heidelberg, Giessen), z nichž pocházeli oborníci podílející se na výzkumu. (pozn. překl.)

3 Český překlad papežova listu viz Putujícímu Božímu lidu v Německu, Radio Vaticana, 29. 6. 2019. Dostupné online: https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=29625

4 Např. Francie, Belgie, Česká republika, Švýcarsko, Dánsko, Rakousko, Lucembursko.

5 Český překlad viz Acta České biskupské konference, 2021, č. 16, s. 224-227. Dostupné online: https://cbk.blob.core.windows.net/cms/ContentItems/294_00294/acta-2021-f...

Komentáře

Děkuji za informace o synodální cestě v Německu. Důležitá je otázka: Jak máme číst Bibli? Do jaké míry lze teologická stanoviska odůvodňovat tradicí....
A ještě důležitější je, že laici jsou netrpěliví. Tedy byli netrpěliví, protože zemřeli, dnes jsou netrpělivé jejich děti a vnoučata, laici na obrácení církevní moci čekají od II. vatikánského koncilu.
"S jistým zpožděním mají teď být do synodální cesty intenzivněji zahrnuty i případy sexualizovaného násilí. Thomas Sternberg, předseda čtyřčlenného prezidia ZdK, v této souvislosti připomněl, že v důsledku skandálu se zneužíváním se budou muset v rámci synodální cesty znovu dostat na pořad diskusí „staré plány na reformy, které leží u ledu od sedmdesátých let“.
Jak se ještě dnes opovažují někteří zúžit synodu směrem k organizačním záležitostem církve a opět odmrštit laiky, kteří doplácejí na pýchu moci?

Až začnou představitelé té "jediné pravé" instituce o sobě říkat - ať si na ně dáváme pozor, že i jedna podobná instituce před 2000 lety zlikvidovala nějakého Proroka a že i jim (většinou) "chutná moc", tak se něco pohne. Nepotřebujeme průměrné manažery, ani průměrné politiky, potřebujeme moudré duchovní. Proč není třeba Láďa Heryán, Václav Vacek nebo Pavel Kuneš biskupem?

To kdybych věděla. Díky sdělovacím prostředkům víme, že máme dost kněží, kteří to mají v hlavě i v srdci srovnáno. Proč nedostanou prostor, když mají schopnosti i morální autoritu?