Dveře do domu Otce mého

Než se čtenář neobeznámený s oficiální římskokatolickou morální teologií začte do následujícího dopisu Getsemanům (který pro jeho závažnost uveřejňujeme s několika nepodstatnými kráceními celý), měl by vědět, že podle encykliky Humanae vitae a jejích úředních výkladů není s křesťanskou mravností slučitelný žádný způsob předcházení početí, který by nebyl "přirozený".  "Přirozenými" se přitom rozumí metody, postavené buď na využití ženiných neplodných dní, anebo na naprosté sexuální abstinenci. Tato nauka byla naší biskupskou konferencí znovu zdůrazněna v pastýřském listu z letošního léta.

12.IX.1993 v noci

Drazí přátelé,

za čtení Getseman jsem vždy vděčná, i když v poslední devadesátiminutové zpovědi jsem tomu patrně nejotevřenějšímu ze všech kněží v Ostravě řekla, že to je vzhledem ke všemu, k čemu jsem byla vedená, hereze...  Ale abyste mi lépe rozuměli: není pro mne momentálně (a už dlouho předtím v pochybnostech a tápání na vlastní vrub) jiné cesty!!  Dovolíte-li malý osobní exkurz, tedy dojmy z červencového pastýřského listu o zachování řádu stvoření v manželském loži.

- mám velké problémy vypravit se v neděli radostně slavit mši svatou. Dřív vždy s dětmi; rachot přede mnou, rachot za mnou; jak říká jiná mladá katolická maminka: "neděle - nejhorší ráno z celého týdne". Ale teď chodí rád kluk Venda (dva a půl roku), tedy s ním a s ještě menší Magdalenkou do gotického polozapomenutého kostelíka ani ne třicet minut pěšky ze sídliště.  Radost z vjemů kolem (vzduch voní Odrou, jezdí méně aut...);

- před lety jsme měli tamtéž konspirativní církevní sňatek;

- nikoho z Božího lidu tam osobně neznám a doufám, že nikdo nezná nás, a nemusíme se nutit do tvoření Boží rodiny, resp. farní rodiny vší silou & mocí;

- do křehce "nabyté" radosti, že jsem s Vendou v kostele a střídavě před kostelem s Magdalenkou NARÁZ-NÁRAZ: my s mužem přes všecko dlouhotrvající pečlivé zkoumání hlenu nepoznáme (manžel je lékař) plodné ani neplodné dny, a poté, co jsme čtyři děti narodili spontánně, dáváme pozor neboli nespolupracujeme s Božím plánem, protože v této pro nás dost tvrdé situaci přes všechno emoční vyladění směrem k MÍT MOC DĚCEK musíme myslet na ty čtyři, které už jsou v bytě/na světě, i na ty síly, které máme, i na to, co chceme uskutečnit extra muros rodiny!

V pastýřském listu nebyla pro mne ani skulinka svobody a pro Boží lid ani trocha pochopení. Zkušenost je nepřenosná. - "Rachot"... i s Boží a lidskou pomocí je kolem malých dětí tak velký; neumím si představit stavy, související s dítětem č. 3, 4, 5 a více, které přišlo na svět díky hlenové "antikoncepci" do rodiny, pro kterou už je třeba jen dvojkombinace malých miminek obrovskou zátěží. Chápete trochu? - Manželská setkání, dvojice, které se věnují osvětě kolem hlenu, to pro mne bylo svého času něco k nespolknutí... Psala jsem tehdy podobně biskupovi Hrdličkovi, ať si ověří, jak tento druh apoštolátu vypadá, že to není pro tento svět, že to je cesta k úplnému opouzdření uvnitř ghetta čistých (a i ti ještě nejsou pravdiví) - neodpověděl ani on, ani nikdo jiný; "babrání se v hlenu" by mohl konečně někdo pojmenovat jako sublimaci strašného strachu z pohlaví a energie, kterou pohlavnost vládne.

Místo toho eunuchoidní manželé popisují hleny svých manželek na veřejných shromážděních; manželky pak na potkání sdělují jedna druhé, kdo z okruhu známých je už zase v naději - "to je krásné, takže bude TO PÁTÉ (TO ČTVRTÉ)" - allegro ma non troppo - a radost bych nazvala jakousi logaritmickou funkcí úzkosti, ano tak je to často ve víře; ale prosím, proč shora někdo diriguje lidu taková břemena, kterých se sám nedotkne ani prstem?

Zbytek léta byl strašlivě poznamenán tím ortelem pastýřského listu; v noci jsem se hájila před Bohem a vypočítávala jsem všechny ty chvíle, které byly úplně limitní, které mne varují před spontaneitou dalšího plození. Přes den jsem se utrhovala na děti a stále jsem se bála, že se rozbrečím, rozeřvu . . .  kvůli těm Vojtěchům, Josífkům, Dorotkám, Hedvikám, které už asi všechny nestihneme mít . . . vedle Aninky, Lidunky, Venouška (Františka) a píšťalky Magdalénky (Marie) . . . utrpení bez konce a bez slitování, věřte mi to.  Se zauzlovaným žaludkem (bolavým) a pocitem strašné .vyhnanosti" (že kdosi, kdo rozvazuje na zemi, způsobil, že v domě mého Otce pro mne není VŮBEC ŽÁDNÝ PŘÍBYTEK) jsem se vrátila z hor do Ostravy a v paneláku jsem se při první příležitosti setkala ve všem tom bolení se sousedkou, lékařkou a kmotrou našich dětí, líčící TOTÉŽ - totéž vyvržení, tytéž zoufalé obhajoby, proč PROČ se brání čtvrtému dítěti (kvůli třetímu přišla o místo, manžel je nevěřící etc.), tytéž stavy hněvu na děti, povykující kdesi na louce, kvůli dětem, dřímajícím kdesi v Graafových folikulech jako možnost, jako - já opravdu nevím, proč to tak cítíme my, na konci XX.  století, - JAKO VÝČITKA!!

Píši to takhle dopodrobna (je hodně po půlnoci) a prosím Vás, abyste se někdy na nějaké stránce této bolesti dotkli. Jsem poslední, kdo by chtěl vládnout životu z pozice racionálního časového & finančního rozvrhu. Jsem blázen, blázen pro Krista, já i manžel; lidé z ciziny to často popisují jako dětské, nedospělé? - chování. Pro tento všudypřítomný element nejistoty/ naděje, osudu/Boží režie jsme pro naše přátele z Kalifornie, ze západního Německa, z Francie a jiných dospělých kultur strašně legrační živlové - "very Irish", nevím, jak to vyjádřit.

Pokud jde o děti, tvrdím, že to je obrovský prostor svobody naruby, obrácené zrcadlo, pokračování v DNK a RNK až kamsi daleko, daleko za hrob. . .  samá pozitiva ("sranda" ... prolnutá s obětí).

Ale možná právě onen pozor neboli nespolupráce s Božím plánem je pro mne při mém bytostném založení tou největší askezí a kázní svého druhu.  Tyto otázky a všechna subtilní pro & proti nemůže řešit direktiva shora.  Po devadesát minut trvající svátosti smíření trvá vnitřní nesmířenost a jen ty nejprostší modlitby (dětí) mne drží na nitce; drží mne v naději, že objevím jiné dveře, kudy mohu dovnitř - do domu Otce mého. V naději, že manželství má hodnotu, i když nezkoumáme navzájem hlen a řád stvoření bereme .materialisticky" jako když bychom předvídali, že Magdalenka rozbije skleněnou věc, když jí dovolíme si s ní hrát a třískat o zem. A nebude to ani osud ani Boží vůle, ale vezdejší fyzikální zákony "Bum" |-> křach |-> střepy.

Osm stran nářků - nadto subjektivních . . . věřím, že poslouží přinejmenším k lepšímu poznání vzorku čtenářů, kteří Vás tak velmi potřebují.  Budu se těšit na všechno naše budoucí ovlivňování a spolupráci (bude-li).

Opatrujte se v Boží blízkosti.

Vaše

Radana Parmová

Manželství není menší než celibát a křesťanská dokonalost se měří mírou lásky, nikoli mírou zdrženlivosti. Jan Pavel II.