Nepominutelné zákonitosti života obce

V této části vycházíme ze stejnojmenné studie Franze Georga Friemela v HPG, s. 39 násl. Friemel je pastoralistou z východoněmecké oblasti a jeho studie mají pro nás velmi aktuální význam.

Co znamená být křesťanem, poznáváme především v obci, zde zažíváme církev. Živá obec představuje .vnější milost" pro křesťany i nekřesťany.  Proto je třeba stále dbát zákonitostí, bez nichž obec nemůže být živá. Šest základních zákonitostí bude probráno v dalším textu:

1.      Obec je součástí církve

Slovem obec vyjadřujeme v pokoncilní době jeden z významů novozákonního výrazu ekklesia. V evangelické církvi je obvyklejší užívat označení sbor.  V Novém zákoně označuje slovo ekklesia čtverou skutečnost: aktuální shromáždění věřících, setkávání věřících v domě majetného křesťana - .církev v domě" (např. Ř 16,5; 1 K 16,19; Ko 4,15), od jehož štítku na dveřích je zřejmě odvozen pozdější název titulární kostel, dále shromáždění všech křesťanů daného místa - církev v Jeruzalémě, a konečně celek všech křesťanů kdekoli na světě. Každý z těchto významů je původní, jeden není odvozen z druhého, jako by např. světová církev byla součtem místních církví nebo místní církev místní odbočkou světové církve. Žádný ze čtyř významů však neplatí izolovaně od ostatních - jedna obec není žádná obec, obec je obcí pouze ve spojení s ostatními. Staré církvi to bylo zřejmě jasnější než nám. Když si např. obec zvolila biskupa, pozvala k jeho svěcení biskupy sousedních obcí. Existovalo něco jako služba navštěvovatele, který udržoval spojení mezi obcemi, a podobnou úlohu měly zřejmě i sbírky jedněch pro druhé. Tento vzájemný vztah obcí později ustupoval vztahu obcí k centru.  Tím se však ztrácela důležitá dimenze života místní i světové církve.  Druhý vatikánský koncil lze vyložit m.j. právě z tohoto setkání místních církví v kolegialitě jejich biskupů.

Tyto čtyři aspekty slova ekklesia je třeba mít stále na paměti, navzájem se totiž vyvažují. Přecenění jednoho na úkor ostatních deformuje církev.  V předkoncilním katolictví byl důraz spíše na světové církvi, v evangelictví na místním sboru. První a druhý význam, tj. aktuální shromáždění a církev v domě, přicházel v obou církvích většinou zkrátka. První aspekt připomíná, že církev je událost, nejen instituce, druhý aspekt dává poznat, že církev je bratrské a sesterské společenství. Tento aspekt ožil v naší době v setkáváních po bytech nebo v latinskoamerických společenstvích blízkých sociální bázi.

2.      Obec je ve spojení s Ježíšem

Moje matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a následují je, říká Ježíš. Kdo s ním zůstává spojen jako ratolesti s vinným kmenem, nese plody. S Ježíšem se však můžeme setkat pouze prostřednictvím těch, kdo se s ním setkali před námi. V jejich obci už je Ježíš pánem, platí to, co je jinak ještě skryto. Friemel uvádí zkušenost z protifašistického odboje: Při setkání odbojové skupiny už platila nová měřítka, nové zákony, zde neměli okupanti a jejich cenzura žádné slovo. Setkáním obce vzniká prostor, kde platí Boží slovo a Boží zákony, kde člověk vzdává čest Bohu. Bez obce by tyto věci byly jen budoucností.

3.      Obec stále vzniká a roste

Může být farnost obcí ve smyslu společenství? Velká městská farnost sotva, a je marné o to usilovat, protože pro velké skupiny platí jiné sociálněpsychologické zákonitosti. V takových velkých farnostech jsou nutné menší substruktury. Naproti tomu v diasporní oblasti, kde farnost tvoří hlouček lidí, je možné o takovouto transformaci usilovat, zejména vede-li ji farář s pastýřskými rysy. V této otázce, zda založit nové společenství nebo zda transformovat stávající, je nutné mít odpočátku jasno.

Neměli bychom však upadnout do ideologického konfliktu .farnost nebo obec". Farnost je realita nepříliš přitažlivá, obec je přitažlivý ideál, ale většinou to není realita. Farnost je také zpravidla stabilnější než small christian communities, .malá křesťanská společenství". Friemel popisuje vývoj v německých obcích v sovětské střední Asii. Po Stalinově smrti se tam uchylovali Němci vysídlení na Sibiř. Žili zde v ateistickém a muslimském prostředí, v chatrčích, které neumožňovaly ani scházení po domech. Shromažďovali se na hřbitově (v mohamedánském pojetí je hřbitov asyl), kde si vyměnili novinky, modlili se růženec a četli z Písma. Shromáždění vedly ženy, protože v případě vedení mužem zakročila státní bezpečnost. Občas přijel kněz z Litvy. I v těchto společenstvích se vytvořily určité vedoucí funkce.  Tyto obce vydržely několik desetiletí v extrémních podmínkách bez farní struktury. Opačným extrémem může být evropská farnost, která se stala čirou institucí bez společenství. Zpravidla však jakási role laiků a jakési zárodečné společenství mezi farářem a věřícími vždy existovaly.

4.      Obec rozumí znamením doby

Dnešní doba je často viděna jako doba přechodu od lidové církve k církvi obcí. Církev obcí lépe naplňuje své poslání být znamením přítomnosti Kristovy pravdy a lásky ve světě. Je to církev aktivních laiků, uplatněných charismat, rozhodných členů. Vedle tohoto ideálu vypadá dosavadní lidová církev žalostně. Neměli bychom však přehlédnout, že i ona měla některé pozitivní rysy, které je nutno uchovat, zejména otevřenost všem, schopnost unést i členy, kteří potřebují k určitým věcem teprve dozrát, a proto si udržují odstup, vliv na společnost. V následující tabulce je uveden nejprve stav, který je nutno překonat, dále stav, o nějž je třeba usilovat, a nakonec extrém, do něhož by se nemělo upadnout: klerikální církev - církev charismat všech členů - církev bez kněží duchovní správa - obec - skupina jen s osobními vztahy nesamostatná poslušná farnost - soudná obec - protestní skupina odbočka světové církve - místní církev - uzavřená sekta starost jen o vlastní spásu - sociální rozměr spásy - pouze sociální práce nezájem o svět - zodpovědnost za svět - ztráta transcendence nediferencovaný celek - přehledné substruktury - odepisování pasivních členů spojení jen daní - spojení svátostné a životní - pohlcení církevní aktivitou křest jen ritus - křest dětí jako začátek cesty víry - jen křest dospělých teritoriální správa - centrum v diaspoře - ztracení jednotlivci Celková tendence: od pečování o věřící k živé obci.

5.      Obec ví, na čem záleží

Co si musí obec podržet i v době nouze? Zkušenost východoevropských křesťanů ukázala, že to je nedělní slavení eucharistie, individuální pastorace a starost o malé skupiny.

6.      Obec křesťanů stejné důstojnosti

Křesťanské obce byly odpočátku diferencované podle charismat a služeb, ale před těmito všemi rozdíly stojí stejná důstojnost všech pokřtěných.  Všeobecné kněžství pokřtěných je nadřazeno služebnému kněžství, jako je nadřazen cíl prostředku. Vědomí společné odpovědnosti, společného povolání a společné důstojnosti všech musí růst, má-li být obec živou obcí a znamením pro svět.

• jv-