Trapné zjevení

Letošní Velikonoce jsme s manželkou strávili na Moravě v K., a tak jsme se těšili, že budeme svědky opravdové společné oslavy Vzkříšení našeho Pána.  Vigilie začínala v naprosté většině kostelů již v pět hodin odpoledne. V kostele, který jsme na Bílou sobotu navštívili, začínala nejpozději, v sedm večer, přesto ještě za plného denního světla.

Při příchodu ke kostelu nás překvapilo, že nikdo před kostelem nečeká, ačkoli oheň před vchodem již plápolal. Celé shromáždění čekalo uvnitř.  Bylo dost chladno a foukal silný vítr, a tak jsem si říkal, že se lidem nechtělo celou dobu čekat v zimě a že se ven všichni odeberou před začátkem obřadu.  Jaké ale bylo překvapení, když jsem zvenčí najednou zaslechl farářův hlas.  Vyběhli jsme ven, abychom o ten krásný obřad žehnání, zapalování paškálu a průvod se svícemi, se Světlem Kristovým, nepřišli. Spolu s námi se obřadu před kostelem účastnilo jen pár řádových sester, všichni ostatní (kostel byl úplně plný) čekali poslušně uvnitř.

Jakási sterilita, již jsme mohli hned na začátek pocítit, se táhla celou liturgií, která byla podstatně zkrácená.

Kázání nás udolalo úplně. Pan farář probral podrobně celou velikonoční událost, přičemž se mu do povídání o Ježíšově odsouzení podařilo zamíchat výtku těm, kteří nesouhlasí s novým rozhodnutím soudu o vlastnictví katedrály sv. Víta. Svědectví žen o zmrtvýchvstání Páně (které Bernhard Häring považuje za stěžejní argument pro rovnoprávnost mužů a žen v církvi) pojal také po svém: .. . .nejprve se Pán zjevil ženám, to je trapné. . ." Ale aby přece jen neupřel mužům výsadní postavení v církvi, pokračoval: .Ženy s tou novinou běžely za apoštoly, ale ti jim řekli: ,My už to víme, protože se Kristus zjevil Petrovi‚. . ." Odtud byl již jen krůček k povídání o Petrově úřadu a zbytek kázání se již točil pouze okolo blížící se návštěvy papeže a zejména kolem sbírky na Hod Boží, která měla být na financování této cesty určena.

Měli jsme se radovat ze zmrtvýchvstání Pána, ale bylo nám moc smutno.