Ježíš vydal svůj lidský život na smrt a skrze krev
mučedníků křesťanství stále roste, zraje a svědčí. Krev mučedníků nepřestává
téci ani dnes, a to zejména v místech konfliktů. Kolik jich je? Určitě
stovky, ačkoli přesný seznam neexistuje. Jsou mezi nimi příslušníci mnoha
křesťanských církví. Je známo pouze několik dílčích statistik. V letech
1992-96 bylo zavražděno 117 katolických misionářů a jenom v Alžírsku
přišlo v letech 1994-96 o život 19 řeholních sester. Co však překvapuje,
že katolická církev o svých mučednících až na výjimky mlčí. Toto mlčení je
zdůvodňováno možností dalších perzekucí ze strany násilnických státních
institucí nebo jiných organizací. 21.
května jsme si mohli připomenout rok od brutální vraždy 7 trapistů v alžírském
klášteře Panny Marie z hory Atlas v Tibhirine. Toto drama se odehrálo
80 km
jižně od hlavního města Alžíru. Klášter byl založen r. 1934 pěti mnichy,
vyhnanými státními úřady ze Slovinska. Vytvořili tak cisterciácký ostrůvek v moři
islámu. V letech 1963-84 byla jeho existence stále ohrožena a jen zázrakem
přežil. V r. 1984 byl klášter povýšen na převorství, které za svůj cíl
přijalo „modlit se mezi modlícími se" a poprvé byl převorem zvolen Christian de
Chergé, bývalý poručík z alžírské války, který se později stal trapistou a
v Římě vystudoval teologii a arabistiku.
(Jeho dopis na rozloučenou viz GETSEMANY 2/97)
Zamilován do Alžírska, nadšen Bohem a podrobně seznámen s islámem
přišel do Tibhirine, kam s sebou přivedl několik dalších spolubratrů.
Tibhirine se stalo místem křesťansko - islámského dialogu. Od r. 1988 sloužila
jedna místnost v klášteře jako mešita pro místní obyvatelstvo. Christian
de Chergé to komentoval takto: „Zvon a muezzin na sebe vzájemně navazují nebo
se střídají na jednom kousku země. Je tedy obtížné nepřijmout výzvu k modlitbě,
ať přichází odkudkoli jako povolání ke společenství, které panuje v srdci
toho, k němuž se obracíme se stejnou oddaností." Setkáním dvou náboženství
se zrodil projekt „Svazek míru", který bylo možno považovat za jeden z vrcholů
v životě komunity. Dvakrát ročně se zde scházeli křesťané a muslimové, aby
se modlili, sdíleli své názory a meditovali.
Tento projekt však musel být pro svoji „provokativnost" zastaven. Když se všichni mniši a hosté shromáždili,
aby 26. 3. 1996 zvolili převora, nevěděli, že k volbě již nedojde. Dvacet
ozbrojenců obstoupilo klášter, vyžádalo si sedm mnichů (neměli přesné
informace, nevěděli, že jich je 8), z nichž jen 6 bylo z Tibhirine.
Sedmý byl opatem kláštera ve Fezu v Maroku. Po 56 dnech byli nalezeni s proříznutými
hrdly a zařadili se tak do řady bezejmenných obětí teroru v Alžírsku.
Stalo se to téměř přesně po 80 letech, kdy za podobných
okolností zemřel Charles de Foucauld. Po dramatu v Tibhirine uzavřely
alžírské státní orgány jeho poustevnu v Assekremu. Byla to poslední
klášterní budova v Alžírsku. Co
zbylo? Dva bratři, kteří odešli ke svým třem spolubratrům do Fezu v Maroku
a nevzdali se.
Podle Le Figaro z 22. 5. 1997 zpracoval Pavel Kouba
Poslední komentáře