Studium teologie v době totality

Předneseno na semináři pořádaném k této tematice Českou křesťanskou akademií 2. dubna 1998

Úvodní poznámky

V církevním podzemí bylo víc forem studia, než budu komentovat. Referuji jen o tom, co jsem sám bezprostředně zažil.

Smyslem studia v našem okruhu bylo

• zpočátku (50. a 60. léta): nahradit chybějící legitimní teologická učiliště[1]
• později: umožnit teologickou reflexi ve světle koncilních změn všem vážným zájemcům. Po krátké epizodě oficiálního působení kvalitních učitelů vletech bezprostředně po pražském jaru bylo už začátkem sedmdesátých let zřejmé, že státu stále ještě záleží na co nejnižší kvalitativní úrovni kněžského dorostu; laici nesměli studovat vůbec.

V našich kursech studovali spolu stejný rozsah učiva manželé, řeholnice, zájemci o svěcení, zájemci o teologii jako takovou.

Studium vyžadovalo mnoho let, protože bylo nutno umožnit vzdělání přiměřené středoškolákům a vysokoškolákům, ovšem kvalitnější než na litoměřické škole[2].

Přehled forem studia a jejich charakteristiky

Individuální studium při klasické dělbě látky podle traktátů pod přímým vedením učitele, jakési večerní studium přenesené při dodržení zvyklostí fakulty do soukromí:

Takové studium jsem koncem padesátých let absolvoval spolu se svým bratrem Václavem. Předmětem byla tenkrát tomistická filosofie, učitelem doktor filozofie, katolický laik. Studovali jsme z běžných latinských učebnic scholastické filozofie, např. z Gredta. Zkouška byla tehdy zčásti v latině (definice a hlavní poučky), zčásti česky. Examinátorem byl v našem případě učitel filozofie a dogmatiky, který měl kanonickou misi pro řádové učiliště.[3]

Dálkové individuální průřezové studium v zahraničí:

V polovině šedesátých let mne dvakrát odmítli přijmout v Litoměřicích, ale zato mne na studia přijal erfurtský ordinář Hugo Aufderbeck. . . Jako turista jsem inkognito studoval v letech 1965 až 1968 v Erfurtu. Erfurtský ordinář pro mne sestavil speciální studijní plán tak, aby mne naučil jednak studovat každý problém z několika hledisek současně (historického, dogmatického, liturgického, biblického), jednak mne naučil zacházet s aktuální odbornou literaturou (časopisy, monografie, učebnice, církevní dokumenty).  Sám k tomu vždy vybíral a fyzicky připravil potřebné literární tituly nebo úseky v nich. Měl jsem studovat svým vlastním tempem a po zvládnutí předepsaného objemu literatury se přihlásit ke kolokviu v Erfurtu. Zkouška probíhala jako neformální rozhovor, do kterého zasahovali otázkami i korekcemi erfurtští profesoři přizvaní ten den do biskupské rezidence jakoby na návštěvu. Ti se také hned kolektivně vyslovili, zda je třeba se k něčemu z daného studijního tématu znovu vrátit, anebo lze přejít na další.[4]

Večerní traktátové studium členěné ve studijních kroužcích. J. Zvěřina a O. Mádr se rozhodli pokračovat po domácnostech tajně ve studiu stylem, který vypracovali pro katechetické studium při litoměřické škole v letech 1968-1971.[5]  Šlo o studium traktátové podle disciplin, ovšem podle skript postupně teprve vypracovávaných jednotlivými lektory. Skripta jsme spolu s nimi vytvářeli za pochodu pomocí magnetofonových záznamů přednášek a několikanásobných korigujících přepisů.6[6] Skupina se scházela jednou měsíčně, aby individuálně studovanou látku konzultovala s učitelem. Studium traktátu končilo dílčí zkouškou podle kritérií běžných na vysoké škole.

Kurs dálkové teologie, sestavený ve Würzburku, určený Německou biskupskou konferencí původně pro teologickou přípravu trvalých jáhnů. Do Československa se dostal díky Václavovi Dvořákovi český překlad, tzv. Modrá a Červená kniha. Šlo o studium průřezové. Výuku podle těchto předloh jsem prosadil v Zahradníkově zájmovém prostoru[7]  a nakonec i v Praze.  Později k tomu přistoupilo ještě dvacet čtyři sešitů Nástavbového kursu (Bílá kniha).

Bližší popis hlavních forem studia praktikovaných u nás:

Z mých blízkých přátel studovalo ve studijních kroužcích Zvěřinova typu zhruba 30 studentů a studentek skoro deset let. Studium organizoval zpočátku dlouho salesián Václav Komárek. Šlo o tyto disciplíny: systematická teologie, morální teologie a biblistika. Já jsem k tomu později zajišťoval učitele liturgiky a hermeneutiky.

Daleko největší počet našich studujících - zhruba 80 lidí - pracoval u nás podle würzburských textů. Zmíněné knihy „Modrá", „Červená" a „Bílá" představovaly celkem dvakrát dvacet čtyři oddílů základního i pokračovacího kursu. Látka zahrnovala fundamentální teologii, filozofii, dogmatiku, církevní dějiny, biblickou teologii, morálku, eklesiologii, liturgiku, homiletiku.  Minimální kvantum látky připravené v individuálním studiu na jedno studijní setkání představovalo 30 - 50 stránek textu A4.[8]  Vyžadovalo to aspoň jedno setkání měsíčně na 4-5 hodin, celkem obvykle 9-11 let studia.  K učebním textům předlohy připravil lektor každé lekce seznam filozofických nebo teologických pojmů, které se v textu vyskytly (studenti si museli připravit jejich definice a na společném kolokviu je objasnit, tím se učili přesně a kriticky vyjadřovat)[9] . Každý student dostal ke každé lekci seznam problémů, kterých se právě studovaný oddíl dotýkal, a musel tak studijní téma promýšlet a formulovat nové odpovědi také napříč kontextu originálu.  Konečně každý ze studentů si vybral v každé lekci jedno ze tří nebo čtyř témat k samostatnému krátkému písemnému pojednání (1-2 stránky rukopisu). Při kolokviu odpovídal každý ze studentů po řadě, pokud si na odpověď troufl, jinak odpovídal jeho soused. Studenti některých kursů si pro některé těžší oddíly svolali v mezidobí mezi kolokvii navíc konzultaci, kde se společně pokoušeli i bez účasti učitele látku vzájemně objasňovat.

Kurs uzavřely per partes tři nebo čtyři dílčí zkoušky před komisí učitelů formou připomínající maturitu.

Postupně jsem zahájil celkem deset takových studijních skupin, průměrně asi 15 studujících při začátku, průměrně 5 na konci studia[10]. Všech deset studijních skupin jsem organizoval a vedl zpočátku sám, později převzali část úvazku kolokvií i někteří další z mých přátel.

Studijní skupiny, profil studentů

V našich kursech studovali středoškoláci a vysokoškoláci, jen výjimečně i studenti se vzděláním středním odborným. Studium nijak nerozlišovalo mezi muži a ženami, často studovaly manželské páry. Nerozlišovalo se mezi studenty ani podle toho, proč se který ke studiu přihlásil. Věk studentů se pohyboval od dvaceti do padesáti let.

V některých kursech studovalo s katolíky i několik studentů nekatolických, dokonce i studenti bez deklarované náboženské příslušnosti. To se ukázalo jako velká výhoda pro všechny při kolokviích.

Sídlem kursu bylo místo, kde bydlela většina přihlášených (Hradec, Praha, Bratislava, Košice. . .), někteří studenti však někam celá léta vytrvale dojížděli i stovky kilometrů, např. z Plzně, z Ostravy, z Bratislavy.  Nebyl zjištěn žádný rozdíl mezi studijními výsledky žen a mužů. Výjimkou byl kurs pro řeholnice - tam po dvou letech už zbyla jedna jediná.

Učitelé a konzultanti,

které jsem v souvislosti s tajným studiem v Československu bezprostředně poznal, resp. přímo je angažoval:

PhDr. Jan Čulík: učil nás klasickou metodou filozofii koncem padesátých let.

ThDr. Jaroslav Dominik Duka (pozdější provinciál OP): učil až do svého zatčení v jedné z našich pražských skupin Starý zákon.[11]

ThDr. Václav Holakovský CSsR: Byl nám přidělen kongregací, zkoušel nás filozofii.

P. Houska CSsR: konzultant při přípravách na kolokvia v Erfurtu;

ing. Pavel Hradilek: na moji žádost převzal některá kolokvia würzburgského kursu (témata morálky, liturgiky, asketiky) pro skupiny v Hradci Králové a v Praze a kursy liturgiky v Praze;

ing. Jan Kofroň: na moji žádost převzal některá kolokvia würzburgského kursu pro skupiny v Praze (témata eklesiologie a církevní dějiny);

Bohumil Kolář: konzultant při přípravách na kolokvia v Erfurtu;

ing. Jan Konzal: na žádost Fridolína Zahradníka vedl kolokvia würzburgského kursu zpočátku ve všech disciplínách a ve všech pražských i nepražských skupinách včetně slovenských, později jen ve vybraných; kromě toho vedl v téměř deseti kursech hermeneutiku a dodal k tomu skripta. 

PhDr. Václav Konzal: na moji žádost vedl některá biblická a dogmatická kolokvia würzburského kursu řadu let pro skupiny v Hradci Králové a v Praze.

ThMgr. Ján Krajňák (pozdější proděkan prešovské fakulty): na moji žádost dokončil mnou kdysi zahájený kurs s prešovskými studenty a na začátku devadesátých let kurs řeckokatolické liturgiky v Praze. Zkoušel naše řeckokatolické svěcence.

ThDr. Antonín Liška (pozdější budějovický ordinář): na moji žádost celkem 6 let učil a zkoušel kompletní kurs biblické teologie ve třech našich pražských skupinách. Dodal pro nás svá skripta, která jsme rozmnožili. 

ThDr. Oto Mádr: na žádost Václava Komárka učil a zkoušel v pražských skupinách v letech sedmdesátých a osmdesátých morálku; dodal skriptum.  Spolupráci s ním jsme ukončili po letech společně se Zvěřinou. 

ThLic. Miloslav Máša: na moji žádost vedl pro kandidáty svěcení v Praze kompletní kurs liturgiky. 

ing. Jan Spousta na moji žádost převzal některá kolokvia würzburgského kursu pro skupiny v Praze (alternoval Kofroňova témata eklesiologie a církevních dějin) a dodal k tomu jako pomůcku slovník teologických pojmů;

PhDr. Miloslav Vlk (pozdější pražský arcibiskup): na moji žádost učil zhruba jeden rok v jedné z pražských skupin biblikum; další spolupráci sám ukončil na vlastní žádost[12].

ThDr. Josef Zvěřina: na žádost Václava Komárka učil a zkoušel v pražských skupinách mých svěřenců v letech sedmdesátých a osmdesátých dogmatiku;

dodal skripta, která jsme rozmnožili a distribuovali také pro mnoho jiných kursů po Československu. Spolupráci s ním jsme ukončili po deseti letech.

Závěrem

Pro historiky je jistě užitečné shromáždit materiál o nedávné minulosti. Tak jsem také porozuměl své dnešní úloze zde. Nemíním však obhajovat naše mnohaleté snažení. Rozhodně splnilo svůj účel i přes to, že je dnes někdo nechce brát vážně. Bývalí studenti ani učitelé své námahy nelitují.

Shrnuji

Referuji tu výhradně o své skoro čtyřicetileté bezprostřední zkušenosti s různými formami neoficiálního a utajovaného studia teologie.  Žádná z forem tajného studia nebyla ve všech parametrech legální, zato byla nesporně legitimní. Z hlediska kanonického nebyla legální ani příprava v seminářích v Československu minimálně v létech padesátých a šedesátých.  Teologická fakulta jako vysokoškolská fakulta neexistovala až do převratu.[13] Studující v našich kursech se zajímali o vyšší teologii z různých osobních důvodů, ale ukázalo se, že dostatečně efektivní je pouze studium s plnou náročností pro všechny stejnou.

Po sametovém převratu jsme doufali, že také pražská katolická fakulta se otevře řádnému studiu laiků. Proto jsme hned v roce 1990 vyvolali několik jednání s proděkanem Prokopem ve snaze pomoci překonat počáteční úroveň formou i obsahem infantilní, kterou dálkové studium při fakultě nasadilo pro kanonickou přípravu katechetů a jáhnů. Ukázalo se však, že jakmile pominul strach pražských akademiků z možných postihů za minulost, ztratili rázem zájem o jakékoli naše návrhy ohledně studia a další setkání už se nekonala.

Také všechny moje pokusy intervenovat u pražského arcibiskupa ve prospěch obrody pražské fakulty během let 1992-1994 vyšly naprázdno[14].

Proto nezbylo než v našich bytových univerzitách ještě pokračovat i v letech devadesátých; ještě v roce 1992 a 1994 jsme zahájili po jednom kursu s tehdy asi 18 a 16 zájemci. Zájemce v dalších letech už jsme odkázali na Institut ekumenických studií, který zahájil veřejné vyšší studium podle našich představ roku 1995.

[1] Až do šedesátých let byly všechny semináře z kanonického hlediska ilegální, 1 ordináři studium v nich výslovně zakázali už začátkem padesátých let. Intenzivní angažmá kvalifikovaných profesorů právě mimo semináře naznačuje, že důvody pro tajné studium byly závažné ještě v šedesátých a sedmdesátých i osmdesátých létech.

[2] Takzvaná teologická fakulta neměla za komunismu vysokoškolský statut.  J. Zvěřina charakterizoval litoměřickou teologickou školu s oblibou jako „průmyslovku pro ministranty"

[3] Studium ukončilo moje uvěznění v roce 1960.

[4] Tato forma nejvíce ovlivnila moje další angažmá v tajném  studiu.

[5] Za pražského jara jsem jako člen Iustitia et pax při pražském arcibiskupství patřil mimo jiné také k blízkým spolupracovníkům Josefa Zvěřiny a Oty Mádra při jejich snaze vzkřísit tradici studium catholicum, proto jsem přípravy a zákulisí studia znal z první ruky.

[6] Tuto formu později (v letech sedmdesátých a osmdesátých) postupně propracovali Zvěřina a Mádr i pro potřebu tajného studia po celé republice. Pokud vím, J. Zvěřina skripta permanentně optimalizoval s pomocí svých žáků celá léta, sám jsem vlastnil několik odlišných samizdatových vydání jeho dogmatických traktátů.

[7] V té době mi totiž biskup Zahradník uložil zajistit teologickou průpravu pro nové zájemce z jeho podzemního okruhu. Tehdy to znamenalo východní Slovensko, Bratislavu, východní Čechy.

[8] Studijní text měl k dispozici každý student a pokud studium dokončil, směl si učebnici ponechat natrvalo.

[9] Jan Spousta k tomu sestavil během studia slovníček všech pojmů vyskytujících se v učebních textech.

[10] Během prvého semestru obvykle odřekla zhruba polovina přihlášených, 10 postupem dalších let zůstala přibližně třetina přihlášených.

[11] zbytek jeho kursu pro skupinu suploval Pavel Toepfer.

[12] zbytek jeho kursu pro skupinu suploval ing. Pavel Hradilek.

[13] Tím netvrdím nic o tom, zda mohl nebo nemohl vyrůst v takových podmínkác13 h kvalitní teolog. Jistě mohl, a pokud si dokázal doplnit studia i v zahraničí, jistě své kvality dostatečně prokázal. Ale tyhle úspěšné výjimky nijak nelegitimují instituci, která stavěla na podobně amatérských učitelích jako my.

[14] Dejvická fakulta získala vlivné lobby a donutila arcibiskupa všechny jeho dosavadní reformní kroky zase anulovat. Ze stejných důvodů museli opustit fakultu nekompromitovaní pedagogové Štampach, Šplíchal, Halík.