Editorial

Blížící se svatodušní svátky přinášejí téma božího Ducha a ducha lidského.  Letniční dary se dávají, a současně je o ně třeba prosit na modlitbách jako shromáždění učedníků, a současně je třeba o ně pečovat, trpělivě poslouchat Ducha, a nezhášet ho dokonce.

V této souvislosti můžeme číst i páteřní texty tohoto čísla. Jsou to někdy „jen" svědectví, skoro historiografické popisy. Ale jsou to svědectví, která by měla inspirovat.

Opat Stephan Schröer vychází ze svého celoživotního setkávání s řeholí zakladatele svého řádu, Benedikta z Nursie. Její text byl kdysi jedním z rozhodujících návodů pro kultivaci a zduchovnění Evropy; a přes svou dobovou a situační podmíněnost může být i dnes čten jako hluboce prožitá duchovní rada pro modlitbu, práci, soužití s druhými.

„Tajný" biskup Jan Konzal vydává počet z díla duchovního vzdělávání, které sám absolvoval a později pomáhal rozvíjet. Snad by se mělo dodat, že tehdy zdaleka nešlo jen o "disciplíny" a "traktáty", však jsme konečně také nebyli žádní profesionálové se zázemím statisícisvazkových knihoven, ale především o školu ducha a křesťanského společenství. Dodnes s láskou, vděčností a - proč to nepřiznat - už i s trochou nostalgie vzpomínám na chvíle, kdy jsme v té temné a vyprahlé době s Janem i jinými sedávali za zamčenými dveřmi a společně nacházeli světlo naděje a vodu života.  Klára Miháliková nám přibližuje činnost skupiny Votum z Děvínské Nové Vsi. Beseda o právech a postavení žen v církvi, kterou zde konali, je velmi aktuální i pro nás v Česku. Dovolte mi citovat Klářina poslední slova: „Ako ženy si uvedomujú, že spiritualitu už dvetisíc rokov určujú muži. Je to mužská pravda. Vedľa nej však už tých istých dvetisíc rokov klíči ženská pravda. Spolu s mužskou pravdou majú schopnosť vytvoriť pravdu ľudí - pravdu, ktorá motivuje, mobilizuje energiu, daruje život i budúcnosť. I budúcnosť cirkvi."