Zprávy z VIII. shromáždění Světové rady církví (SRC) v Harare

Harare, 9. prosince 1998 (ENI)

Problém svěcení žen spolu s užitím inkluzivního jazyka se stal jedním z klíčových témat osmého shromáždění Světové rady církví, které se konalo od 3. do 17. prosince 1998 v hlavním městě Zimbabwe Harare. Podle generálního sekretáře Světové rady církví Dr. Konrada Raisera není otázka kněžského svěcení žen v pravoslavných církvích „uzavřena". Tato záležitost dělí pravoslavné církve, které nemají svěcení žen, a mnoho církví protestantské a anglikánské tradice, které světí ženy na služebnice a v některých případech i na biskupy. Vsevolod Chaplin, oficiální představitel Ruské pravoslavné církve, popsal svěcení žen a inkluzivní jazyk jako „blasfémii". Na tiskové konferenci 8. 12. reagoval Dr. Raiser, německý protestantský teolog a vůdčí postava ekumenismu, na Chaplinova slova odkazem na nedávný výzkum dvou uznávaných pravoslavných teologů, biskupa Kallista Ware a Elisabeth Behr-Siegel, kteří dospěli k závěru, že „zde nejsou žádné podstatné a eklesiologické důvody, které by bránily svěcení žen v ortodoxní tradici". Tento výzkum podle Raisera otvírá pravoslavné tradici nové perspektivy, neboť ukazuje, že „pokud vezmeme vážně křesťanské stvrzení, že muži a ženy jsou rovnocenně stvořeni k Božímu obrazu. . ., potom nelze obhajovat systematické vyloučení žen z kněžství na čistě teologických základech." V této chvíli je otázka kněžského svěcení žen v pravoslaví „čistě teologickou diskusí", ale fakt, že se o problému začalo hovořit, nám dává naději, že se diskuse může dostat ven ze současné slepé uličky.  

Dr. Raiser opět vyjádřil svou naději, že se hlavní světové křesťanské tradice začnou připravovat na všeobecný křesťanský koncil, který by řešil problémy rozdělené církve. Před dvěma lety Raiser poprvé navrhnul, aby spolu představitelé největších křesťanských tradic v roce 2000 začali hovořit o překonání význačných rozdílů, protože jen skutečný všeobecný koncil bude schopen řešit tyto problémy. V prvních staletích trvání křesťanské církve se právě na všeobecných koncilech scházeli biskupové, aby řešili rozdíly v doktríně.

Od návrhu na konání koncilu, který byl původně zahrnut v hlavním jednacím materiálu nazvaném „Společné porozumění a vize", delegáti nakonec upustili. Místo koncilu se hovoří o „fóru". Dr. Raisera to nepřekvapilo, ale přesto cestu ke koncilu považuje za správnou. „Pokud ne v roce 2000, pak v roce 2001 se může uskutečnit setkání, které bude iniciovat proces sjednocení," dodal.  

Oficiální pozorovatel římskokatolické církve, Tom Stransky, opatrně přijímá Raiserův návrh. Na tiskové konferenci řekl, že „pro římskokatolickou církev je vstup do tohoto konciliárního procesu podstatnou částí jejího chápání účasti v ekumenickém hnutí". Rovněž nevyloučil možnost budoucího připojení jeho církve ke Světové radě církví. Katolická církev se v roce 1972 rozhodla z určitých důvodů nebýt členem SRC, nicméně Stranský připouští, že „tytéž námitky" už nemusí být v budoucnosti vznášeny.