Zprávy z synody v Oceánii

Ve svém projevu o ekumenismu zdůraznil dr. George Connor, biskup z Bay of Plenty (anglikánská církev v Oceánii), jak je důležité spolu komunikovat tváří v tvář. Ocenil, že katolická církev již nenazývá ne-katolíky „oddělenými bratry" jako v Unitatis redintegatio, ale, podle Ut unum sint, „znovunalezenými bratry". Také si všímá papežova volání v Ut unum sint, které vybízí k otevřené diskusi o povaze primátu římského biskupa a k úvahám o nové kolegialitě jako výrazu jednoty.  

Dr. Alifaleti Mone, prezident Svobodné Weslyho církve v Tonze (metodistická církev) zdůraznil na ekumenické mši, že je úkolem církve pomoci lidem v každém věku a na všech stupních života číst bibli. Rozdělil se o svou zkušenost superintendata z Aucklandu, kde lidé s pomocí presbyterů a laických vedoucích skutečně rádi bibli četli. Pravidelná týdenní setkání se konají v kostele, v domácnostech a v domácích skupinách. Mnozí lidé přijímají Krista jako svého osobního Spasitele. V Eucharistii by mělo jít svaté communio ruku v ruce s hlásáním Kristova evangelia. Nikoliv .buď to nebo to", nýbrž obě části by měly být praktikovány jako služba církve. .To čiňte na mou památku" (1K 11,24) vztahujeme jak ke svatému komuniu, tak k hlásání Božího slova, inkarnovanému Kristu.  

Stálý jáhen z tahitské arcidiecéze Papeete, Karl Teai, hovoří o své zkušenosti: „Stálý diakonát byl v různých diecézích ustanoven, aby pomáhal v oblastech, jako je liturgie, katechese, administrace a různé pastorační aktivity. V naší diecézi stálý diakonát obnáší přes dvacet různých aktivit, včetně služby Božím slovem, služby u oltáře, charity, svátosti křtu a manželství, což je spojeno s přípravou kandidátů. Formace probíhá v diecézní škole pro jáhny. (. . .) Povolání ke kněžství je jiného druhu, neboť koresponduje s jiným voláním a jiným druhem svědectví. Náš biskup svěřil některým jáhnům zodpovědnost za správu farnosti, jiní mají na starosti vedení společenství služby (rekolekce, formace a evangelizace). Při službě křtu a manželství spolupracují jáhni harmonicky s farním knězem a pokud se někdy objeví rozdílné názory, čestným a bratrským rozhovorem spolu s duchem poslušnosti je možné zachovat pokoj a jednotu farního společenství. Ve vší pokoře navrhuji synodním otcům, aby sami hledali místo, role a poslání, které by stálí jáhni mohli na našich ostrovech převzít, poslušni biskupům a doplňujíce k farním kněze. Touto reflexí chci vzbudit důvěru ve stálé jáhenství, instituci s apoštolskou tradicí."  

 „Laici nejsou druhou třídou," říká ve svém projevu Raymond Conway, biskup australské diecéze Townsville. Popisuje, jak na místa řeholníků a kněží, kteří otevřeli stovky škol, ale dnes se vytratili, přichází .nová krev", katoličtí laičtí učitelé vynikající kvality. Stejně jako učitelé řeholní jsou i tito pro církev vzácným zdrojem a nesmíme o nich proto smýšlet jako o podřadnějších. Sestra Bernardette Yengo P.F.M. z Nové Kaledonie popisuje situaci řeholních komunit na ostrovech Nové Kaledonie a Vanuatu. Zvlášť obtížná je situace sester žijících na izolovaných ostrovech, neboť jsou připraveny o eucharistii. S. Bernardette se přimlouvá za svěření větší odpovědnosti sestrám ve farnostech bez kněze.  

K situaci kněžství a zasvěceného života se vyjadřuje Patrick Moroney, O.M.I., provinciál kongregace oblátů v Austrálii. .Současná krize v kněžském a zasvěceném životě v církvi, vzniklá nedostatkem povolání, je dobře dokumentována a všemi uznána. Tento problém v sobě obsahuje ztrátu morálky, nadšení a odvahy mezi kněžími a duchovními osobami, vznikající z jejich pastorační úlohy kráčet denně se zraněnými v naší společnosti a v církvi. Ti, kteří se starají, sami potřebují naší pomoc a podporu. Bylo by velkou milostí, kdybychom se v důsledku tohoto koncilu začali nově dívat na kněžské svěcení vhodných ženatých mužů a také na možnost soucitnějšího hodnocení kněží, kteří odešli kvůli neschopnosti žít celibátním životem. Synod musí být pro všechny v církvi zdrojem naděje a povzbuzení. Tato pozitivní naděje na rovině duchovní i lidské je podstatná pro nás všechny, ať už jsme biskupy, kněžími, řeholníky nebo laiky. Podstatným znakem tohoto povzbuzení by byl pravdivý pocit, že církev je vpravdě lidem Božím a že všichni, bez ohledu na věk, zkušenost, status, rod nebo názor, jsme dostali příležitost cítit se oceněni a slyšeni. V takové atmosféře jistě vybudujeme církev inkluzivnější a otevřenější.  

O křesťanském přístupu k ekologii hovořil Manuel Valarezo Luzuriaga, O.F.M., ekvádorský biskup. .Bible k nám mnohokrát mluví o Boží lásce ke zvířatům, rostlinám a přírodě." Ta nám odkrývá samotného Stvořitele. .V historii církve bylo mnoho svatých, např. sv. František, kteří milovali zvířata. (. . .) Spolu s pokrokem technologie je naše století svědkem ničení přírodního bohatství, lesů, znečištění vody a atmosféry a zmizení stovek druhů zvířat a rostlin. Ve všech národech vzniklo bezpochyby množství hnutí bránící ekologii. Bezpochyby existují hnutí, jako františkánský řád, který následuje ducha svého zakladatele a propagují spravedlnost, mír a především respekt k přírodě. Chtěl bych, aby katolická církev vedla tato hnutí. Se vším respektem ke Svatému otci, který nás naučil bránit lidský život, toužím, aby nás učil chránit každou formu života na Zemi. Ať nám dá pontifikální dokument, adresovaný všem lidem dobré vůle, který by poskytoval základní doktrínu lásky a ochrany existujícího života na Zemi. A také dokument, který v naší naturalistické a sekularizované společnosti povznese poznání a kontemplaci Boha v kráse a dobrotě stvoření."  

K otázce žen v církvi hovoří sestra Catherine Hannah, D.O.L.C., řádová představená z Nového Zélandu. .Svatý Otec chtěl, aby bylo millenium spojeno s biblickým konceptem Jubilea jako doby osvobození od minulých zátěží a nespravedlnosti. Tento rok Jubilea bude jistě časem smíření církve se ženami. Neboť navzdory hezkých prohlášením z církevních dokumentů o ženách se mnoho žen cítí v církvi vyloučených užívaným jazykem a tím, že není doceněno jejich potenciálu a nadání. Zdá se, že hlavní krize v příštím století se bude týkat lékařské technologie, která čelí otázkám života a smrti. Protože v procesu života hrají ženy ústřední roli, měla by církev volat ženy k přijetí rozhodujících úkolů v této oblasti - jak v rozhodování, tak ve vedení. Mariina modlitba Magnificat může být inspirující pro ženy, které zápasí o přijetí jako rovné bytosti. Maria se zabývá transferem moci a problémem rovnosti. Byla ženou se smyslem pro historii, která odvážně spojovala svou zkušenost s historií svého lidu a byla vázána k jeho společenskému osudu. Maria je naším modelem."  

Novozélandský biskup Max Takuira Matthew Mariu, S.M., vybízí místní církev ke zrychlení tempa inkulturace. „Jestliže máme být skutečně katoličtí, potřebujeme získat svobodu plného projevu naší katolicity v jazyce a výrazech, které jsou nám vlastní. Musíme též dát svobodu Kristu, aby k nám mohl přicházet živý, promlouvat k nám, s námi a mezi námi. (. . .) Svatý Otec nám připomíná, že inkulturace je ,pomalá cesta` - a tak tomu skutečně je. Ale nemusela by být tak pomalá, jako byla v minulosti a je ještě dnes. Jestliže se církev bude nadále takto vláčet, pak je v sázce svoboda Božího lidu a svoboda samotného Krista. Bude považován za němého a neschopného jednat. Nedovolíme mu, aby k nám přišel živý."