Jste zde

Martin Luther

autor: 

„Zde stojím a nemohu jinak" sice asi není autentický Lutherův výrok, ale snad nejlépe vystihuje stav, do kterého se v rozhodující okamžik svého života dostane každý reformátor. Pocítí-li rozpor mezi svým myšlením a panujícími názory, nastane situace, kdy je nucen upřednostnit pravdu před jednotou a vystoupit veřejně. Přibití 95 tezí na dveře kostela ve Wittenbergu 31. října 1517, ačkoli patří spíše mezi legendy než skutečné události, je takovým zvratem nejen v Lutherově osobním životě, ale i v dějinách křesťanstva.

Martin Luther se narodil 10. listopadu 1483 v Eislebenu. V Erfurtu studoval svobodná umění a práva, v roce 1505 vstoupil do augus­tinián­ského řádu, záhy následovalo jáhenské a kněžské svěcení a další teologická studia ve Wittenbergu, zaměřená hlavně na biblistiku. Zde se posléze postavil i za katedru. Současně prožíval Luther v tomto období duchovní krizi, intenzivní vnitřní tázání, zda dosáhne boží milosti. Odpověď přišla ve verši listu Římanům 1,17, na jehož základě vybudoval své učení o ospravedlnění z pouhé víry a již v roce 1515 je prezentoval ve svých univerzitních přednáškách. Do otevřeného konfliktu s církevní mocí se dostal na jaře 1517, kdy v kázáních kritizoval odpustkovou praxi. Kacířský proces v následujícím roce znamenal spálení mostů mezi ním a Římem.

Překotný sled událostí v Říši přinesl nutnost vytvořit nový ekleziologický model, promyslet, jak by mohla být církev organizována nezávisle na Římu. Ve spise Křesťanské šlechtě německého národa se Luther obrátil na říšská knížata, jež považoval za garanty provedení církevní reformy. Reformu shora upřednostňoval od počátku, byl přesvědčen, že hierarchické církve podřízené knížatům povedou lid k pravé víře a řádnému životu. Současně byl velmi radikální v požadavcích na desakralizaci církve, odmítal dělení na světský a duchovní stav. V souvislosti s učením o ospravedlnění opustil představu, že by církev zprostředkovávala spásu; ta měla být cílem individuálního úsilí.

Zajímavou epizodou je Lutherův kontakt s českou reformací. Jeho vystoupení bylo z Čech sledováno s nadějí, že prolomí mezinárodní izolaci. Luther odmítal Husa až do roku 1519, patrně i z taktických ohledů. Poprvé se veřejně přihlásil k Husovi v červenci 1519 v Lipsku během disputace s Johannem Eckem, jejíž čeští účastníci mu opatřili opis Husova traktátu De ecclesia. Právě Husovo odsouzení kostnickým koncilem bylo pro Luthera důvodem, proč odmítal svrchovanost koncilu nad církví a jeho neomylnost, a nepřiklonil se tedy ke konciliaristickým nadějím. K aktuálním českým záležitostem se Luther vyjádřil v roce 1523 spisem De instituendi ministris ecclesiae, který se záhy dočkal i českého překladu. Tato „epištola" adresovaná pražské městské radě reaguje na spory v utrakvistické církví, radí nelpět na apoštolské posloupnosti a na zbylých vazbách k Římu.

Mezitím se Luther podílel na provedení reformace ve Wittenbergu, jež zahrnovala vedle liturgických změn i převedení chudinských zařízení pod městskou správu. V osobním životě učinil rozhodný krok opuštěním celibátu sňatkem s Kateřinou z Bory roku 1525. V logice Lutherových postojů ke světskému rameni je i reakce na průběh selské války, kde se postavil na stranu šlechty, odmítl přesun reformní iniciativy k nižším vrstvám a rozešel se s radikály, jako byli novokřtěnci.

Rozpad špýského říšského sněmu v roce 1529, vystoupení protestantské strany a formulace augsbuského vyznání znamenaly konec překotných změn a pevné usazení frontových linií. Pro Luthera to znamenalo ústup z veřejné aktivity. V dalších letech dokončil překlad bible a teologickou činnost zaměřil hlavně na rozpracování učení o ospravedlnění a na biblické výklady. Z jeho politických výstupů zmiňme několik traktátů a kázáni o tureckých válkách, jež chápal je pouze jako obrannou válku, ne jako křížové tažení. Největší skvrnou na Lutherově díle je několik protižidovských spisů z posledního období života; židé neměli podle něj místo ve společnosti a měli být jakýmikoli prostředky přinuceni přijmout křesťanství. Současně vydal několik protipapežských spisů určených širokým lidovým vrstvám, což se jevilo jako snadný způsob šíření reformačních myšlenek.

Luther zemřel 18. února 1546 v Eislebenu.