Jste zde

Chybí hlas proroků

autor: 

Je páté výročí odvolání arcibiskupa Róberta Bezáka. Dodnes nebylo věrohodně vysvětleno, proč musel v úřadě skončit.

Nevím, čím to je. Dnes už nemluvíme o prorocích. Kam se poděli? Nejsou, protože je přidusíme hned v počátku, aby „nezlobili“ nebo už jsou zbyteční – když je papež (aspoň v něčem) neomylný? Nebo jsme už ta správná církev, vše děláme dobře a tak už proroky nepotřebujeme?

Pokud říkáme, že Bible není jen o tom, co bylo, ale je i o nás, tak musíme přiznat, že není jen o nás – těch obyčejných hříšných, ale i o těch, které považujeme za moudré a vážené. Jako v dobách na přelomu Staré a Nové Smlouvy. Stejně jako tehdy, tak i pro dnešní „vážené a moudré“ je těžké si přiznat, že můžou být taky na druhé straně. Jako tenkrát i dnes se mnozí snaží současně vyjít i se světem. Pro „dobro národa a církve“.

U biskupa Baxanta byl „jen“ problém co na to řeknou lidi. Aby ta nepravost moc nekřičela. Ne co se skutečně stalo, ale jak se přijme již dopředu hotový výsledek, když jel na vizitaci do Trnavy. Ale to není zas tak velký problém. Vždyť se můžeme vymluvit na „tajemství Svatého Otce“ a laici – ti tomu nemůžou rozumět. A svědomí... Vždyť se musí poslouchat. Vůbec neměl problém s otázkami k vizitaci. Jaké bylo jeho svědectví?

Život v naprosté oddanosti k pravdě také předpokládá ochotu přijímat nesouhlas jiných. Jediný způsob, jak si ověřit, že naše mapa (myšlenkové schéma) platí, je vystavit ji kritice a ohrožení ze strany tvůrců ostatních map. Jinak žijeme v uzavřeném systému – pod skleněným zvonem... Dýcháme stále znovu zkažený vzduch a stále více se utvrzujeme ve svých sebeklamech.

Škoda jen, že ten strach z pravdy je tak velký. Polovina biskupů se bála přijmout skupinky věřících v akci „navštivte svého biskupa“ k případu trnavského arcibiskupa. A tam, kde je přijali, ukazovali „vstřícnost“ jen monologem.

Psycholog Scott Morgan Peck uvádí příklad z vyšetřování válečného zločinu, kdy vojáci americké armády během vietnamské války vyvraždili vesnici My lai. A mechanismy rozhodování v církvi připomínají armádu, i se sklonem občas poslouchat špatné rozkazy bez rozmyšlení. Vojáci nejsou od toho, aby mysleli, velitelé nejsou vybíráni ze skupiny, ale určováni shora, úmyslně obklopeni aurou autority. Závislost vojáků na svém veliteli je přímo přikazována. Armáda vědomě podporuje přirozeně se rodící závislost jedinců na své skupině. V situacích jako My lai (nebo analogicky kauza Bezák) se voják ocitá v téměř neřešitelné situaci. Na jedné straně si může matně vzpomínat na lekce o tom, že není povinen postupovat proti svému svědomí, a že se musí umět samostatně rozhodnout a odmítnout uposlechnutí rozkazu, který by byl v rozporu se zákonem. Na druhé straně však představení dělají vše proto, aby spolehnutí na vlastní úsudek nebo neuposlechnutí rozkazu bylo tak bolestné, obtížné a nereálné, jak je to jen možné. Kdoví, zda rozkazy roty Ch. nezněly „zabít vše, co se hýbe“. Čekali bychom pak masové vzbouření?

Nemohli bychom tedy předpokládat, že aspoň několik jednotlivců bude mít tolik odvahy, aby se postavili proti svým „velitelům“ (v našem případě zastání se Bezáka)? Asi ne. Styl chování skupiny je podobný chování jednotlivce. To proto, že skupina je organismus. Funguje takřka jako jedna bytost.

Psychologická schémata platí obecně. „Všichni za jednoho.“ Církevníci se navíc odvolávají k samotnému Hospodinu s mocí nařizovat a k povinnosti (pro ostatní) poslouchat. A často jsou jen úředníky. Nejsou učiteli, otci, či manažery. Jen do všeho trochu fušují. Paragrafy především. Co mi dnes dává biskup – ten, který se tak rád vydává za následovníka apoštolů? (Výjimka potvrzuje pravidlo.) Pro rady a vzdělání si chodím k jiným. Tam, kde nacházím pokoru a moudrost. A není to proto, že by je nechal biskup vyrůst. Spíš – vyrostly jemu navzdory. A nemocné církevní instituce nejsou ochotné si to přiznat.

Obrázek si můžeme dokreslit i z jiného zdroje a tak se mozaika doplňuje. Bible není jen o nás, ale i o těch mocných. Zdá se, že se stírá rozdíl mezi izraelskými náboženskými lídry před 2000 lety a těmi našimi dnešními. Podobné chyby a postoje se stále opakují.

Sice se několik církevních osobností Bezáka zastalo, ale na konkrétní čin se po roce a půl vzmohl jen kardinál Vlk. Nerozumím jen, proč osobně těžce nesl protesty věřících na Petrově. Což v nich nebylo víc pravdy, než u dvou biskupských konferencí dohromady? Proč tak vadily biskupům pokojně držené fotografie pana arcibiskupa? Svědomí (Mt 5:23-24 4)? Dokáže se dnes vnímat kontext Písma?

Byla tady i snaha nabídnout arcibiskupovi Bezákovi „práci“ na Svaté hoře u Příbrami. V té době o to stál; ale ten strach z nuncia... Inu, když jde o velké finanční operace a nejmocnější kardinály, tak i milosrdenství jde stranou. Jeden z českých biskupů pomohl Bezákovi ke dnu; stejně, jako kněz a levita obešli obloukem zbitého a okradeného, tak ani nikdo z hierarchů se nechtěl umazat a z dálky obešli ne muslima, či Roma, ale dokonce svého bratra ve službě. Jen, abych si to nerozházel u kurie... Ale, koho to zajímá – my máme zákon a podle toho zákona je nečistý. Peníze z Trnavy, ty nečisté nejsou? Sliz (na Slovensku) některým hodnostářům od úst přímo tekl! To si opravdu myslíte, že nevěřící svět je tak hloupý a nevidí to?

Zatloukat a zametat je pro mnohé, i docela obyčejné kleriky stále běžné. Vysvětlují to tím, že nechtějí poškodit církev. Dodnes nepochopili, že instituce není církev a církev se mnohem víc skládá z obyčejných lidí. A účinnost Evangelia se projevuje ve vyznání vlastního selhání. Stejně jak tomu bylo nejen u apoštolů, ale i třeba u krále Davida. Nebáli se nám o tom napsat. Proto s nimi Hospodin počítal ve svých plánech. O tom je ta radost. Hospodin s námi počítá, když si svoje pochybení dokážeme přiznat. V tom je život.

Nikdy jsem si tak jako dnes neuvědomoval, jak je Bible o nás. Nejen o mně, jak jsem to opět pokazil. Ale i o těch mocných, kteří stále „křižují“. Ještě máme čas to vyznat. Svoje „svědectví“, finanční machinace i strach se zastat svého bratra. Nejde jen o Róberta a jeho rodinu. Trnavská arcidiecéze na krátký čas zažila biskupa, který dokázal oslovit. Otevřel se světu a zapsal se do srdcí, nejen věřících. Pak dostal „za vyučenou“. Bez vysvětlení, jen z „moci úřední“. Lhostejnost ke škodám, které se napáchaly na věřících diecéze.

Kauza se dotýká mnohem většího prostoru, než je Slovensko. Není to selhání jednotlivce. Celý systém hierarchie je nemocný. Pozná se to po ovoci. Jaké je ovoce za posledních 100, 200 let? Kolik důchodců dokážete oslovit barokní pouťovou parádou? A kolik jich za dalších 10 let zbude? Nebo si myslíte, že mladí nezdravě zakonzervovaní to zachrání? A když se posunou výš, co jim nabídnete? Tady hledejte odpověď – proč nejste přitažliví. Někteří jste pomohli a většina z vás toleruje likvidaci biskupa, který byl i na české poměry nadprůměrný – na rozdíl od mnohých úředníků. Vyrovnat cesty Páně potřebuje každý. Jinak jsme jen tráva ve větru. Stačí otevřít Evangelia a číst ty příběhy. Už máte jen nepatrnou moc. Může být devizou věrohodnost?

To mne nejvíc zaskočilo – strach biskupů. Nebyly zapotřebí velké hrdinské činy. Třeba jen nebát se a nechat u nás arcibiskupa Róberta jako řadového kněze na Svaté hoře. Tenkrát o to ještě stál. Nebo odejít ze služby, a tím podpořit papeže Františka. Pokud by se k tomu odhodlali tři biskupové, pravděpodobně by se vše pohnulo. Dá se v tomto systému podivné poslušnosti něco zachránit? Nebo touha po moci je tak veliká? Časem se zapomene, ale ani staletí – bez obrácení – tu nepravost před Hospodinem neukryjí.

Redakčně upraveno a kráceno

Komentáře

Děkuji pane Molnáre. Biskupové, kteří se bojí. Bojí se nuncia, zkorumpovaných hodnostářů, z nichž někteří spolupracovali s mafíí. Papež František exkomunkoval mafiány, naprosto jasný čin. Navrácený majetek vnímám jako přítěž, která odvádí od podstatných věcí. Budˇsi věřící zaplatí své kněze, nebo budou pracovat a laici se budou muset více zapojit do organizačních záležitostí. Biskupové budou otci svých kněží a věřících, nebo jen figurkami v čele hromadných oslav. Biskupovi, který se bojí sdílení a diskuse, nevěřím jeho víru ani slova. Nejde jen o arcibiskupa Bezáka. Jeho osud ukázal mravní bídu a tmu, která je největší přímo pod svíčkou. V katolickém týdeníku je informace o malé hrstičce novokněží. Mnoho kněží má na starosti více farností, zchátralé kostely a padá vyčerpáním a osamělostí. Je mi vždy líto, když se čte pastýřský list mého biskupa a je vynecháno kázání, které často míří do černého. Pastýřský list pod rouškou bodrosti plísní věřící, poučuje co mají dělat, vymezuje se vůči osobám na okraji. Jako-by byl psán spolu s panem Ucháčem. Modlím se, aby v kostele nebyl někdo hledající, odešel by navždy. Možná je nedostatek kněží dobrým znamením. Znamením, že obnova církve je nevyhnutelná.