Jste zde

294 - červen 2017

autor: 

Teologie jako opora dialogu

Červnové číslo Getseman začíná druhým pokračováním medailonu Martina Vaňáče o zesnulém kardinálovi Vlkovi. Původně jsme mysleli, že budou stačit pokračování dvě, ale velké množství informací o velkém mužovi nedovolilo text vtěsnat do zamýšleného rozsahu. Takže dokončení někdy příště. V dnešním pokračování Martin rozebírá situaci v československém biskupském sboru po Listopadu a biskupské resp. arcibiskupské působení Miloslava Vlka.

Druhý text je inspirativní, ale mimořádně náročný. Pohybuje se na hranici mezi teologií, politologií, sociologií a filozofií. Frankofonní protestantský teolog Marc Boss vychází ze situace, kdy je na některých západních univerzitách zpochybňována vědeckost teologie, a tedy její právo setrvat na univerzitách jako obor. Věda totiž prý má být popisná, nemůže obsahovat normativní složku. Boss kritizuje snahu redukovat výuku teologie na to, co je podle tohoto modelu „vědecké“, tedy popisnou složku, jelikož by teologie tak ztratila smysl. A namítá, že kdyby se podobné neopozitivistické námitky uplatnily nestranně, musely by pak na univerzitách skončit i další obory, které mají normativní složku, jako filozofie a právo.

Ale především nabízí Boss pro teologii východisko v modelu společnosti jako souhrnu vzájemně se překrývajících „morálních společenství“, která vedou dialog, a tím utvářejí společenský konsensus. Oponuje tak představě, že společnost má být jednomyslná a všichni její členové mají zastávat pokud možno stejné hodnoty. Myslím si, že je to model vhodný pro současnou pluralitní západní společnost, která sestává z mnoha různých skupin, etnických, náboženských a politických. A každé „morální společenství“, tedy například náboženská společnost, potřebuje vyjasňovat své názory a rozvíjet je („kritikou a vynalézavostí“ překračovat „omezení toho, o čem se až dosud v rámci této tradice uvažovalo“). Tomuto rozvíjení názorů slouží příslušné instituce, jako jsou v případě církví teologické fakulty. Jejich role je tak potřebná mimo jiné proto, aby demokratická společnost „dýchala“, aby probíhal kultivovaný dialog mezi „morálními společenstvími“ a společnost docházela cestou dialogu k potřebné míře jednoty.

Rik Torfs je autorem dalšího pokračování v sérii článků o katolickém kanonickém právu, které přebíráme z časopisu Concilium. Nadpis je krkolomný, Právní význam kanonického práva, ale otázky, které se v textu řeší, jsou praktické – týkají se aplikace církevního práva především ve sporných případech. Mimochodem 27. května uplynulo sto let od chvíle, kdy Benedikt XV. promulgoval první kodex kanonického práva, a sjednotil tak právo doposud rozptýlené v řadě zdrojů.

Další článek reaguje na páté výročí odvolání Róberta Bezáka z postu trnavského arcibiskupa 2. července 2012. Jan Molnár se soustřeďuje hlavně na morální rozměr přitakávačství církevních hodnostářů, kteří neměli odvahu se za Bezáka postavit. A zmiňuje ještě důležitější aspekt: poškození a znevážení trnavské obce věřících.

A na závěr ještě úryvek z rozhovoru s koptským biskupem Damianem o Egyptě.