Querida Amazonia: okno dokořán pro integrální ekologii a obnovu církve

¹

12. února 2020 byl zveřejněn posynodní apoštolský list Querida Amazonia.² Papež František se v něm vrací k nejdůležitějším problémům, bolestem a námětům, jimiž se v říjnu 2019 na svém zasedání zabývala Amazonská synoda. Ve své exhortaci papež oficiálně prezentuje závěrečný dokument³ synody a doporučuje církvi jeho přijetí a realizaci. Zároveň vyjadřuje naději, že se závěrečný dokument stane inspirací pro všechny lidi (Querida Amazonia 3-4).

Uprostřed globální sociálně-ekologické krize, která se blíží bodu, kdy už bude situace nezvratitelná, je exhortace Querida Amazonia znamením naděje a krokem vpřed: Církev se odvážila učinit předmětem teologické debaty a pastoračních snah oblast Amazonie. Jde nepochybně o dokument hlubokého významu, neboť se v něm odráží průběh synody, jež projednávala, analyzovala a řešila zásadní problém současného světa (sociálně-ekologickou krizi) a problém současné církve (hledání nových cest při hlásání evangelia). Už sám synodální proces znamená naději a představuje nový způsob, jak se stávat církví a jak budovat církev – totiž nasloucháním církevnímu lidu.

Abychom správně pochopili přínosné myšlenky apoštolského listu, musíme je chápat v kontextu rostoucí péče církve o sociálně-ekologickou problematiku. Ekologický obrat, jejž církev nedávno udělala, je zásadně vyjádřen už v encyklice Laudato si‘. Bez souvislosti s tímto papežovým dokumentem nelze pochopit návrhy Amazonské synody, ani postsynodální Františkovu exhortaci, ani konkrétní kroky, učiněné – navzdory covidové pandemii – s cílem realizovat směrnice formulované na synodě a v exhortaci. Jedním z nejdůležitějších a nejnadějnějších činů, v něž pozornost zaměřená na Amazonii a její obyvatele vyústila, bylo založení Církevní konference pro Amazonii v červnu 2020.

Církev, která dokáže opět snít

V exhortaci Querida Amazonia papež používá literární žánr snu. Krásnými, citlivými a poutavými slovy mluví o čtyřech snech, o své vizi cesty, po níž se církev v Amazonii musí vydat.

I přes současnou pandemii vyvolaly tyto sny papeže Františka celou řadu reakcí a komentářů. Většina z nich pozitivně hodnotí, že se papež v exhortaci staví za návrhy Amazonské synody a že zdůrazňuje požadavky formulované v encyklice Laudato si‘.

Některé z reakcí ovšem upozorňují, že list Querida Amazonia obsahuje sice tři velkolepé prorocké sny, nicméně že čtvrtý sen, týkající se struktury církve, je formulován poněkud zarážejícím způsobem a připomíná spíše noční můru, z níž je nutno se probudit.

I. Sociální sen – práva nejchudších

První sen zdůrazňuje souvislost mezi otázkou ekologickou a sociální. Z tohoto úhlu popisuje rozmanité problémy, s nimiž Amazonie a její obyvatelé svádí dramatický zápas. Základní tón textu je vizionářský a nadějeplný. Chudí nejsou představování jen jako oběti vykořisťovatelského systému, jenž devastuje přírodu i lidi, nýbrž také jako protagonisté svého vlastního příběhu, jako subjekty, jimž je třeba naslouchat a od nichž se musíme učit. Oni sami musejí navrhnout koncepci dobrého života pro sebe a své potomky (QA 26).

II. Kulturní sen – zachování biodiverzity

Querida Amazonia formuluje jasnou tezi: Hospodářský systém „bezostyšně poškozuje lidské, sociální a kulturní bohatství“ (QA 39). Sjednocující tendence, typické pro kolonialistický a konzumistický postoj ke světu, diverzitu ohrožují. Proto je nejvyšší čas začít chránit lidskou a kulturní rozmanitost Amazonie, její pohledy na svět, její moudrost, její vztah k přírodě a její smysl pro společenství.

III. Ekologický sen – péče o společný domov

Jedním z typických výroků encykliky Laudato si‘ je, že péče o životní prostředí úzce souvisí s péčí o sociální problematiku. Tato základní teze se jako červená nit vine i listem Querida Amazonia. Zejména při líčení ekologického snu papež zdůrazňuje, „že péče o lidi a péče o životní prostředí jsou neoddělitelné“ (QA 42). Křik Amazonie se podobá úpění zotročeného Božího lidu v Egyptě (Ex 3,7) a týká se celého lidstva. My všichni jsme povinni chránit tuto oblast.

Od tamních domorodých národů se umíme učit vnímat přírodu meditací, milovat ji a cítit se jako její součást. Chceme-li uskutečňovat svůj ekologický sen, „probuďme v sobě estetický a kontemplativní smysl, který do nás vložil Bůh…“ (QA 56). Pak objevíme, že Amazonie je „teologické místo (locus theologicus), tedy prostor, v němž se ukazuje sám Bůh a kam svolává své děti“ (QA 57).

Querida Amazonia zvlášť zdůrazňuje myšlenku, že ekologický sen nelze uskutečnit bez změny vlastního chování a životního stylu. Je nutno zaměřit se na výchovu podněcující rozvoj nových návyků. Zdravé a udržitelné životní prostředí je bez proměny lidí a jejich chování nemyslitelné (QA 58).

IV. Církevní sen – nebo snad zlý sen? Církev s amazonskou tváří

Čtvrtý odstavec přináší několik návrhů zasluhujících pozornost – mluví se zde např. o naléhavé nutnosti podporovat samostatný a dobře vyškolený laický stav, prohlubovat řádový život zakořeněný v prostředí a kultuře lidu, povzbuzuje se k misionářské činnosti, trvalému diakonátu mužů, chválí se nasazení žen a vyzvedává se význam základních církevních společenství.

Nicméně existují i prázdná místa, která nenaplnila očekávání týkající se změny struktur a oficiálních církevních úřadů. Konkrétně jde o ordinaci ženatých mužů a diakonát žen. Přitom v závěrech Amazonské synody, schválených synodálním shromážděním, byla tato témata obsažena.

Co na to říct? Lze k tomu přistupovat ze dvou hledisek.

První hledisko: Církev se stále bojí dotýkat se některých ožehavých míst, jakými jsou moc, tradice nebo určité teologické názory. Tenhle strach blokuje možnosti, které Amazonská synoda slibovala, což mnohé věřící deprimuje. Nicméně budeme-li tyto otázky přehnaně zdůrazňovat a tváří v tvář onomu množství pastoračních úkolů, jež stojí před církví v amazonské oblasti, tvrdošíjně prosazovat řešení jednoho aspektu, může se stát, že promrháme mnoho energie a přitom zapomeneme, že ústředním problémem je Amazonie a obhajoba chudých.

To neznamená, že otázka církevních úřadů není důležitá a naléhavá. Musíme ji ovšem vidět v kontextu, v jakém se o ní diskutovalo v průběhu synody. To je naprostá podmínka, nemá-li mezi pokrokáři a konzervativci vzniknout vyčerpávající napětí. Především se však tato otázka nesmí stát hlavním tématem, které by zastínilo problém, kvůli němuž byla Amazonská synoda svolána a v souvislosti s nímž je třeba rozvíjet novou teologii a hledat nové způsoby výkonu církevních úřadů.

Zadruhé musíme klíč k interpretaci hledat uvnitř samotného závěrečného dokumentu. Viděno takto, bude se nám zmíněné téma jevit jako otevřené okno, nikoli jako zavřené dveře. Papež František sám totiž říká, že Querida Amazonia nenahrazuje nahradit závěrečný dokument synody. Znamená to tedy, že při řešení problémů a naléhavých záležitostí této oblasti je nutno zaměřit se přímo na výroky Amazonské synody a vycházet z nich.

Klíčovou otázkou je – právě proto, že se papež o ní výslovně nezmiňuje –, aby byl hierarchicko-pyramidální způsob jednání trvale nahrazen procesem synodálním a participativním, v jehož průběhu budou činěna rozhodnutí na místní úrovni a na základě společné debaty se silnou účastí laiků.

Tato interpretace papežova „mlčení“ v otázce církevních úřadů představuje ještě mnohem větší výzvu pro ty, jejichž úkolem je pastorace v Amazonii. Od nich se totiž žádá, aby, naslouchajíce národům Amazonie a radíce se s nimi, pokračovali v činnosti. Budou muset prokazovat značnou kreativitu, mají-li se vypořádat nejen s důsledky obou zmíněných problémů v oblasti církevních úřadů (ordinace ženatých mužů a diakonát žen), nýbrž navíc s řadou úkolů, které Amazonská synoda nepojmenovala ani nerozpoznala. Z časopisu Concilium 2021/3 přeložila Helena Medková