Role Ducha svatého v církvi

Úvod

Text vychází ze čtyř dokumentů, které vznikaly v odlišných církevních prostředí, a to v římskokatolickém, v prostředí reformačních církvích, v církvích sdružených do Světové rady církví v rámci ekumenického hnutí a v prostředí pravoslavně-starokatolickém.

Dokument II. vatikánského koncilu Věroučná konstituce o církvi Lumen Gentium pojednává o církvi jako takové a objasňuje čtenáři, jak křesťanovi, tak i světské veřejnosti, svou podstatu a své poslání. Nezaměřuje se však na to, jak a proč církev vznikla, popisuje však plán spásy Boha Otce, který poslal svého Syna Ježíše Krista, jenž zde na zemi svým působením a svou krví uvedl v život nebeské království – tedy církev. Bůh poslal na svět Duchu svatého, který církev posvěcuje a dává jí své dary. Předkládá obraz církve jako Kristova těla a věřícího jako jeho úd. Charakterizuje také jednotlivé duchovní stavy a vztahy mezi hierarchií a laiky. Tento dokument zhotovila Přípravná teologická komise v roce 1962, poté byl upravován, a nakonec byl uveden v platnost 21. 11. 1964.

Dalším dokumentem je Církev Ježíše Krista – dokument Leuenberského společenství církví. Zpracovává téma „Znaky církve jako společenství povolaného a vyslaného Ježíšem Kristem“ a je rozděleno do tří částí. První část se zabývá podstatou církve chápanou jako společenství svatých, kde vysvětluje, jak církev vznikla, jaké má vlastnosti, jaké jsou znaky pravé církve a osvětluje, jaké je určení církve, pro co církev žije a co je úkolem křesťanů. Druhá část se zaměřuje na současnost, na církev žijící v pluralitní společnosti a na to, jak vést s touto společností a náboženstvími dialog. Poslední část se zabývá jednotou církve a sjednocením církví, které je dílem Ducha svatého, a také závažností Leuenberské konkordie. Tato studie vyšla roku 1994 a poprvé předkládá společnou sebereflexi evropských reformačních církví na téma církev a její poslání.

Třetím dokumentem je text Církev: Na cestě ke společné vizi, který je plodem mnohaleté práce Komise pro víru a řád Světové rady církví a který vyšel roku 2012. Dokument má čtyři kapitoly, z nichž se každá věnuje jiné problematice. První a druhá kapitola představuje a vysvětluje církev jako společenství Trojjediného Boha, která je chápána jako dar a jako společenství založené Bohem a patřící Mu. Autoři také píší o poslání církve v dějinách lidstva, zdůrazňují a vysvětlují význam jednoty, svatosti, katolicity a apoštolskosti církve. Popisují poslání církve, vysvětlují jednotu a rozmanitost církví a společenství místních církví. Třetí kapitola se zabývá konkrétními věcmi (vírou, svátostmi a službami v církvi) a popisuje, na čem se jednotlivé církve shodnou a na čem je potřeba ještě pracovat, aby došlo ke vzájemné shodě. Poslední kapitola popisuje církev, která nemá žít sama pro sebe, ale která má hlásat evangelium, a to ve všech oblastech lidské společnosti. V každé kapitole se nachází vždy několik otázek, které Komise pro víru a řád Světové rady církví klade ostatním církvím a nad kterými je potřeba se zamýšlet a pracovat na nich.

Posledním textem je soubor dokumentů z pravoslavně-starokatolického dialogu Koinonia na starocírkevním základě, ve kterém jsou popsány vlastnosti a podstata církve, která je pokladem nevýslovných božích tajemství. Svou podstatu chápe z Nicejsko-cařihradského vyznání víry. Dále se zabývá tématem jednoty církve a místních církví, kdy chápe jako nejvyšší jednotu svátost eucharistie. Dalším tématem, kterého se dotýká, je spása člověka, které není možné dosáhnout mimo církev. Poté se dokument zabývá je autoritou církve, a to jak v ordinovaném, tak neordinovaném smyslu slova. V prvním případě pravoslavně-starokatolický dialog vyzdvihuje roli biskupů, ve druhém roli Ducha svatého, kdy církev vykonává svou autoritu v moci Přímluvce. Posledním tématem je neomylnost církve, která vychází od Pána a Ducha svatého. Dokument je složen z několika textů, které mají svůj původ v jednotlivých pravoslavně-starokatolických dialozích a odpovídají jejich teologii.

Role Ducha svatého v konkrétních církvích

Věroučná konstituce o církvi Lumen Gentium

Dokument římskokatolické církve

Role Ducha svatého v církvi je v římskokatolickém prostředí chápana velmi závažně. Církev by se nestala bez Ducha svatého vůbec zjevnou.¹ Duch svatý byl seslán, aby posvěcoval ji i věřící. Od té chvíle přebývá v církvi i v srdcích věřících jako v chrámu, modlí se v nich a vydává svědectví o jejich přijetí za děti Boží. Duch svatý uvádí církev do pravdy, sjednocuje ji ve společenství a službě, vybavuje ji a řídí ji skrze hierarchické a charismatické dary. Zdobí ji svými plody, omlazuje ji silou evangelia, obnovuje ji a přivádí ji k dokonalému sjednocení s Kristem.² Bůh skrze Ducha svatého vytvořil z věřících své tělo, které Duch svatý oživuje, sjednocuje a uvádí ho do pohybu. On je také tím, který mezi věřícími rozněcuje lásku.³ Při křtu jsou věřící pomazáním od Ducha svatého posvěceni na duchovní chrám a na královské kněžstvo,⁴ biřmováním je jim udělena zvláštní síla Ducha svatého a jsou povinni v této jeho síle šířit i bránit víru.⁵ Duch svatý přiděluje každému své dary, podle toho, jak chce. Tato charismata mají věřící přijímat vděčně a radostně, protože jsou užitečná potřebám církve. Církevní představitelé by pak měli posuzovat pravost těchto darů a také nezhášet oheň Ducha svatého.⁶ Duch svatý také vzbuzuje ve všech učednících Ježíše Krista touhu a úsilí pracovat na tom, aby se sjednotili v jednom stádě pod jedním pastýřem.⁷ Duch svatý je ten, který vede církev ke spolupráci pro uskutečnění Božího plánu.⁸ Biskupům se uděluje vkládáním rukou a slovy svěcení milost Ducha svatého, aby byli schopni plnit své poslání a byli svědky Ježíše Krista až na konec země. Víru církve objasňují ve světle Ducha svatého. Římský papež je neomylný v otázkách víry, protože jeho definice víry byly pronesené s přispěním Ducha svatého, a tak jsou tedy nezměnitelné, nepotřebují schválení a ani se nemusejí odvolávat k jiné instanci.⁹ Duch svatý také uchovává neztenčenou formu řízení církve, jakou ustanovil Ježíš Kristus.¹⁰ Laici, kteří jsou skrze křest a biřmování posvěceni Duchem svatým, jsou Duchem svatým také oživování a povzbuzováni k dobrému a dokonalému dílu. Jsou vybaveni k tomu, aby se v nich rodily vždy hojnější plody Ducha svatého. Každá oblast jejich života, pokud ji žijí v Duchu svatém, je duchovní obětí Bohu.¹¹

Duch svatý tedy církev přivádí k pohybu, vede ji, oživuje, posvěcuje, sjednocuje, zdobí ji a řídí svými dary. Přebývá v ní, činí církev zjevnou a uvádí ji do veškeré pravdy. Také se v ní modlí a vydává v ní svědectví o věřících jako Božích dětech. Uchovává formu církve takovou, jaká byla stvořena Kristem.

Církev Ježíše Krista

Dokument Leuenberského společenství církví

Tento dokument se o Duchu svatém nevyjadřuje v takové šíři. Opomíjí například hierarchické řízení církve a charismata. Církev je v pojetí dokumentu chápána jako instituce vedená Duchem svatým.¹² Duch svatý obnovuje a povolává odcizeného člověka od Boha do církve – lidu Božího, vyvoleného Ježíšem Kristem a Duchem svatým posilovaného shromážděného lidu. Duch svatý tvoří toto živé svědectví o Božím ospravedlnění. Duch svatý, který spojuje, ne rozděluje, spojuje lidi, kteří přijímají Boží ospravedlňující milost do společenství. Duch svatý je silou ke společenství. Shromažďuje a buduje církev jako společenství věřících, a to díky křtu, kázání a Večeři Páně, ve kterých je Ježíš přítomen skrze Ducha svatého.¹³ Církev nemá základ své jednoty v sobě samé, nýbrž v Ježíši Kristu, který je v ní přítomen v Duchu svatém.¹⁴ Duch svatý založil církev jako společenství věřících skrze slova a svátost.¹⁵ Dosažení jednoty církve není v lidské moci, je to dílo Ducha svatého.¹⁶

Tento dokument chápe roli Ducha svatého v církvi jako toho, kdo církev založil, kdo ji shromažďuje, vede a posiluje. Duch svatý je také tím, kdo uvádí církve do jednoty.

Církev: Na cestě ke společné vizi

Dokument Komise pro víru a řád Světové rady církví

Vizí tohoto dokumentu je verš z listu Korintským,¹⁷ který uvádí, že všichni jsme jedno v Duchu svatém.¹⁸ Církev je povolaná Kristem v Duchu svatém, který ji buduje svými dary a rozličnými službami. Celá církev je pod vedením Ducha svatého synodální.¹⁹ Církev jedná v moci Ducha svatého, který ji posiluje k tomu, aby její věřící byli svědky Ježíše Krista a ohlašovali evangelium světu. Pod jeho vedením mohou ohlašovat evangelium a přitom čerpat z kulturního dědictví svých posluchačů, tak jako k tomu vedl Duch svatý první apoštoly.²⁰ Duch svatý, který inspiroval biblický text, také vede věřící v úsilí zachovat věrnost evangeliu, což se nazývá „živoucí Tradicí církve“. Duch svatý církev inspiruje a vede ji k přemýšlení a vykládání „své“ tradice v dialogu.²¹Duch svatý církev uvádí do plnosti pravdy, připomíná ji vše, co Ježíš Kristus učil, a sjednocuje věřící v církvi s Ježíšem Kristem. Z toho roste živoucí vztah s Otcem.²² Duch svatý uděluje věřícím víru a další rozmanité dary, vlastnosti a řád, a to vše pro budování církve a pro společné dobro. Hlásáním evangelia, svátostným společenstvím a rozmanitými službami Duch svatý vyživuje a oživuje tělo Ježíše Krista.²³ Duch svatý obnovuje srdce věřících, vybavuje je, povolává a uschopňuje je k dobrému dílu – ke službě Ježíše Krista a šíření Božího království ve světě. Jeho mocí rostou ve svatý chrám, v duchovní dům.²⁴ Duch svatý je také tvůrcem jednoty. Protože je jeden Bůh, je i jedna církev, a Duch svatý ze všech církví tvoří jedno tělo. Tuto jednotu může církev zakoušet zejména při Večeři Páně, kdy je vzýván Duch svatý, aby proměnil prvky chleba a vína i věřící samotné.²⁵Apoštolská posloupnost v ordinované službě má pod vedením Ducha svatého sloužit k apoštolskosti církve. Církve se však neshodují v otázce institucionálních struktur, proto se musejí ptát Ducha svatého a věřit v jeho činnost.²⁶ S těmi, kdo mají službu vedení, Ježíš sdílí svou autoritu. Služba vedení je ale darem Ducha svatého, který je určen ke službě v církvi v lásce.²⁷ Rozhodování v církvi závisí na vedení Ducha svatého, které rozlišujeme skrze naslouchání Božímu slovu a jeden druhému. Duch svatý také vyjasňuje možné dvojznačnosti v rozhodování.²⁸

Koinonia na starocírkevním základě

Soubor dokumentů z pravoslavně-starokatolického dialogu

Církev se zjevuje v Kristu a Duchu svatém. Duch svatý byl církvi o letnicích seslán k jejímu posvěcení a posílení apoštolů v jejich dílu. Duch svatý oživuje tuto jednu církev – tělo Ježíše Krista, který jí je hlavou.²⁹ Tuto hlavu – Ježíše Krista, Duch svatý s tělem – tedy církví, spojuje.³⁰ Církev je chrámem Ducha svatého, kde věřící poznávají navzájem v Duchu svatém pravdu. Církev je také Bohem povolaný, Kristem vykoupený a Duchem svatým osvícený lid,³¹ ve kterém je Ježíš přítomný skrze Ducha svatého a do kterého Bůh skrze Ducha svatého vlévá svou lásku. ³² Duch svatý poskytuje věřícím v církvi spásu a je v ní neustále přítomný.³³ Duch byl církvi dán jako Přímluvce, Duch pravdy, aby v ní navždy zůstal a uvedl ji do plnosti pravdy.³⁴ Církev svou moc vykonává v moci Ducha svatého v autoritě Ježíše Krista. V Duchu svatém se také děje poznání Božské pravdy, která věřící v církvi osvobozuje. Ve křtu a biřmování přijímá věřící dary Ducha svatého, aby dosvědčoval evangelium ve světě. Církevní autorita ve všech stupních a způsobech jejího výkonu předpokládá Ducha pravdy, lásky, pokory a svobody.³⁵ Duch svatý svědčí o Ježíši Kristu, a proto církev, osvícena Duchem svatým, také svědčí o Kristu, o Jeho učení a o předávání apoštolské tradice. Duch svatý zásadním způsobem inspiroval Písmo, proto je vedení církve v Duchu svatém vykonáváno přísně v souladu s Písmem a tradovaným apoštolským učením. Duch svatý církev všechno učí a upomíná ji na vše, co Ježíš Kristus řekl. Proto je církev neomylná – její neomylnost pochází od Ježíše Krista a Ducha svatého. Ekumenický koncil, který rozhoduje za pomoci Ducha svatého, je též neomylný.³⁶

Podobnosti a rozdíly dokumentů

Tato část si všímá podobnosti a rozdílů v těchto oblastech: založení církve a zvěstování evangelia, charismata a služby, svátosti, výkonná moc církve a Písmo.

Pro lepší přehlednost jsou názvy dokumentů zkráceny: Lumen Gentium (dále jen LG), Církev Ježíše Krista (dále jen CJK), Církev: Na cestě ke společné vizi (dále jen CSV) a Koinonia na starocírkevním základě (dále jen KSZ).

Založení církve a zvěstování evangelia

Všechny dokumenty se k této oblasti vyjadřují velmi květnatě a někdy až abstraktně, proto tu zmíním jen pár konkrétních bodů. Roli Ducha svatého jako toho, který církev povolal, vede a řídí, zmiňují všechny dokumenty až na KSZ. Ten zmiňuje Ducha svatého jako toho, který církev nepovolal, ale zjevil.³⁷ Dále pak zmiňuje, že Duch svatý církev posvěcuje, což se shoduje s LG.³⁸ KSZ a CSV se shodují v tom, že Duch svatý uvádí církev do plnosti pravdy.³⁹ CJK a CSV se shodují v tom, že je možno dosáhnout jednoty v Duchu svatém.⁴⁰ Ostatní dva dokumenty se k otázce jednoty vzhledem k Duchu svatému nevyjadřují. Všechny dokumenty až na CJK píší, že Duch svatý uvádí lid k dobrému dílu evangelizace a k plnění Božího plánu.⁴¹ Jediný CJK zdůrazňuje, že jen pod vedením Ducha svatého můžeme ohlašovat evangelium, a přitom čerpat z kulturního dědictví svých posluchačů a tím přispívat k blahu společnosti.⁴²

Charismata a služby

Této oblasti se dotýkají pouze dva dokumenty, a to LG a CSV, ostatní dva texty se o charismatech a službách daných Duchem svatým věřícím v církvi nezmiňují. LG a CSV se shodují v tom, že Duch svatý uděluje dary, jak sám chce, a že tyto dary mají sloužit k užitku církve, k jejímu budování a pro společné dobro.⁴³ CSV ještě zmiňuje, že Duch svatý mimo jiné rozmanitými službami církev vyživuje a oživuje, a také, že služba vedení je darem Ducha svatého a má se vykonávat v lásce.⁴⁴ LG zase píše navíc o tom, že posuzování pravosti darů přísluší církevním představeným a že také oni nemají zhášet oheň Ducha svatého.⁴⁵

Svátosti

Každá z církví uznává jiný počet svátostí, proto se tu zabývám jen křtem, biřmováním a Večeří Páně/eucharistií. Ke křtu se vyjadřují všechny dokumenty. LG chápe křest jako svátost, kdy Duch svatý posvěcuje věřícího a duchovní chrám a královské kněžstvo.⁴⁶ KSZ píše, že skrze křest a biřmování dotyčný přijímá dary Ducha svatého.⁴⁷ CJK zmiňuje, že Duch svatý skrze křest a Večeři Páně shromažďuje a buduje svůj lid.⁴⁸ CSV píše, že ve Večeři Páně se může zakoušet jednota, kdy je vzýván Duch svatý, aby proměnil prvky chleba a vína i věřící samotné.⁴⁹

Výkonná moc církve

Otázky ohledně výkonné moci církve, hierarchie, ordinované služby nebo neomylnosti jsou velkým tématem debat a neshod v církvích. O této oblasti se v souvislosti s Duchem svatým nezmiňuje dokument CJK. Zbývající tři dokumenty se shodují v tom, že církev řídí Duch svatý, ale forma řízení je u každého dokumentu, a tedy i církevního prostředí, jiná. LG vyzdvihuje roli biskupů, kterým je skrze vkládání rukou a slova svěcení udělena milost Ducha svatého v plnění svého poslání. Biskupové objasňují víru ve světle Ducha svatého. Římský biskup je neomylný v otázkách víry, protože jeho definice víry byly pronesené s přispěním Ducha svatého, a tak jsou tedy nezměnitelné. Duch svatý také v církvi udržuje neztenčenou formu řízení církve, jak jí ustanovil Ježíš Kristus.⁵⁰ CSV uvádí, že se církve neshodují ohledně institucionálních struktur v církvi. Bere službu vedení jako dar Ducha svatého a píše, že ordinovaná služba by měla vést k apoštolskosti církve. Také uvádí, že rozhodování v církvi závisí na vedení Ducha svatého.⁵¹ KSZ zastává postoj, že církev svou moc vykonává v moci Ducha svatého. Duch svatý církev všechno učí a připomíná ji vše, co učil Ježíš Kristus. Proto je církev neomylná – její neomylnost vychází od Ježíše Krista a Ducha svatého.⁵²

Písmo

K Písmu s ohledem na Ducha svatého se vyjadřují pouze dva dokumenty, a to CSV a KSZ. Oba tyto dokumenty se shodují v tom, že Duch svatý Písmo inspiroval. CSV dodává, že na základě toho Duch svatý vede věřící k zachovávání věrnosti evangeliu.⁵³ KSZ zastává názor, že právě proto je vedení církve v Duchu svatém vykonáváno přísně v souladu s Písmem a tradovaným apoštolským učením.⁵⁴

Shrnutí

Můžeme si všimnout, že některé dokumenty se více zabývají určitou oblastí podrobněji, a naopak některou z dalších oblastí opomíjejí nebo jí věnují o dost méně pozornosti. Lumen Gentium se velmi květnatě vyjadřuje o roli Ducha svatého, co se týče založení církve a jeho působení v ní, několikrát se v textu také zmiňuje o darech a službách Ducha svatého, ale na rozdíl od CSV a KSZ úplně opomíjí Písmo. Církev Ježíše Krista se o Duchu svatém nijak obšírně nezmiňuje. Například úplně vynechává oblast charismat a služeb, výkonné moci církve a Písma. Naopak dokument Církev: Na cestě ke společné vizi se k roli Ducha svatého v církvi vyjadřuje velmi široce a jako jediný dokument se vyjadřuje ke všem pěti oblastem. Koinonia na starocírkevním základě se až na oblast charismat a služeb vyjadřuje také ke všem oblastem, avšak ne nijak moc dopodrobna.