Německá biskupská konference o míru

Jak se bránit rostoucí hrozbě války? Kolik násilí je přípustné v sebeobraně? Je přípustná ochrana jadernými zbraněmi? I to je předmětem kontroverzní debaty v církvi. Němečtí biskupové na svém jarním plenárním zasedání představili své nové prohlášení o míru. Následující text je předmluvou předsedy německé biskupské konference Georga Bätzinga.¹

Pokoj² je základním motivem a hlavní nadějí křesťanů. Křesťanství toto přesvědčení provází od jeho počátků, neboť sám Ježíš je náš pokoj (srov. Ef 2,14). Podstatné impulsy křesťanství, které mají základ v Ježíšově učení a životní praxi, jsou kritika násilí a potlačování násilí ve vztazích mezi jednotlivci, skupinami, národy a státy. Tyto impulsy je však třeba vždy znovu teologicky a eticky promýšlet v různých dobách, které mají své vlastní výzvy, aby se nejevily příliš "abstraktně" a odtrženě od života.

To platí i pro učení církve o míru v naší době, které lze velmi jasně vidět v hlavních mírových prohlášeních vydaných německými biskupy v posledních desetiletích. V roce 1983 vydala Německá biskupská konference prohlášení „Spravedlnost vytváří pokoj“ (Gerechtigkeit schafft Frieden).³ Pozadí tohoto prohlášení byla studená válka a především otázka etického ospravedlnění jaderného zbrojení. Prohlášení „Spravedlivý mír“ (Gerechter Friede, 2000) vzniklo v období po pádu sovětského komunismu a vzniku globálních politických bloků.⁴ V té době se otevíraly nové perspektivy mírumilovnějšího světa, ale zároveň se již v 90. letech objevily nové konflikty. Jejich příčiny často souvisely s národními identitami a nároky, které byly v období bipolárního světa zastírány a potlačovány, ale nebyly řešeny. Zvláště smutným příkladem eskalace násilí po skončení studené války jsou války v bývalé Jugoslávii.

V prvním desetiletí nového století se islamistický terorismus stal hlavní celosvětovou hrozbou pro mír a pokus USA a dalších států vypořádat se s ním prostřednictvím vojensky podporované demokratizační kampaně v Afghánistánu a Iráku měl dramatické důsledky, zejména na Blízkém a Středním východě. Důsledky neúspěchu této politiky se projevují dodnes. Německá biskupská konference analyzovala tento vývoj ve svém dokumentu „Terorismus jako etická výzva. Lidská důstojnost a lidská práva“ (Terrorismus als ethische Herausforderung. Menschenwürde und Menschenrechte, 2011).⁵ Nejednalo se však o samostatné zásadní mírové etické prohlášení, ale o konkrétní vysvětlení navazující na prohlášení „Spravedlivý mír“.

Němečtí biskupové nyní předkládají církevní, společenské a politické veřejnosti nové obsáhlé zpracování tématu s názvem „Pokoj tomuto domu“ (Friede diesem Haus).⁶ Dokument analyzuje vývoj posledních let, který vedl k radikální krizi mezinárodních vztahů: svět je v nepořádku. Nosné pilíře mírového uspořádání - od systému mezinárodní spolupráce, jehož základní prvky byly vytvořeny po II. světové válce a dále rozvíjeny v 90. letech 20. století, až po zákaz útočné války - jsou ohroženy zhroucením. Jaké odpovědi může církev tváří v tvář této krizi navrhnout? To je téma nového prohlášení o míru. Nejde o naukový text s nárokem na neomylnost, ale o slovo k zamyšlení ve skličující době, o hledání cest, kterými se chce církev v kritické současnosti ubírat, a o připomínku hodnot a naděje, které má křesťanství hlásat v každé době.

„Pokoj tomuto domu“ se zaměřuje na tři základní tematické okruhy, které jsou ústředním bodem boje za spravedlivější a mírumilovnější svět:

- výzva, kterou představují nové formy násilí a měnící se situace násilí;
- hrozící kolaps mezinárodní spolupráce, která je nezbytná pro předcházení násilným konfliktům a postupné překonávání podmínek, které opakovaně vedou k násilí;
- rostoucí význam a výbušnost kulturních a náboženských identit a příslušností pro soužití skupin a národů.

Na přípravě tohoto prohlášení o míru se podílelo mnoho lidí. Mé poděkování patří zejména mezioborové redakční skupině, ale také všem, kteří poskytli důležité podněty pro další vývoj textu na akademickém a politickém fóru.

Doufám, že tento dokument bude přijat vážně a příznivě, ale také kriticky. Naše společnost v této době potřebuje solidní debatu o míru. Jako biskupové doufáme, že jsme k ní přispěli.

Přeložil Martin Vaňáč