Kazatelna - německá renesance
Kazatelna
Již od 4. století se v basilikách objevují místa určená pro přednes
mluveného slova. Na rozhraní mezi presbyteriem a lodí, v těsném spojení
s chórovou mřížkou, stály jeden nebo dva ambony. Šlo o prostě
zdobené, vyvýšené čtenářské pulty sloužící k četbě z Písma. Z jižního
ambonu (z pohledu shromážděného lidu vpravo) byla čtena epištola a ze
severního evangelium. Rozdělení chrámového prostoru na epištolní a
evangelijní stranu je v terminologii dodnes užíváno. Následnou homilii
přednášel biskup ze svého vyvýšeného sedadla v apsiděv ose basiliky
(catedra honoris). Biskup kázal vsedě, což vyjadřovalo jeho učitelskou
autoritu.
Význam homilie v raném středověku upadá a její renesance nastává ve
13. století s nástupem kazatelských řádů, zejména dominikánů a
františkánů. Jako odpověď na změněné požadavky, jimž přestalo vyhovovat
sedadlo předsedajícího coby místo, z nějž je kázání přednášeno, dochází
ke vzniku zvláštního architektonického útvaru - kazatelny, která
je umístěna, v závislosti na velikosti kostela, při vítězném oblouku či
uprostřed lodi. Kazatelna je malý vyvýšený prostor podpíraný
soklem, ohraničený zábradlím - poprsní, završený akustickou stříškou a
přístupný úzkým schodištěm. Kazatelna byla jedním z míst, na něž se v
pozdním středověku soustředila pozornost umělců, zejména kameníků,
řezbářů a sochařů. Z kazatelen se stávají bohatě architektonicky
tvarované objekty ozdobené množstvím reliéfů a soch, jejichž obsah je
významově spjatý s funkcí kazatelny (často se objevují evangelisté,
holubice Ducha sv. či podobenství o rozsévači...). V baroku dokonce
vznikají specifické (většinou řezané) kazatelny ve tvaru obecně
sdílených symbolů. Nejznámější jsou tzv. Schiffkanzeln - kazatelny ve
tvaru lodi, které vycházejí z epizody Ježíšova kázání z loďky (L 5,3).
Zajímavý příklad takovýchto barokních metamorfóz nalezneme v
Mnichovicích, kde se objevuje kazatelna ve tvaru velryby jako připomínka
příběhu nehodného proroka Jonáše, kterého neochota kázat přivedla až do
útrob mořské obludy.
Kazatelna, ve svých základních, prostých tvarech, je důležitou
součástí kostelního interiéru také u protestantských, zejména
evangelických církví. Důraz na slyšení božího slova zde vedl k umístění
kazatelny do samotného významového centra prostoru, na střední osu do
blízkosti oltáře, s nímž někdy dokonce srůstá v útvar tzv. oltářní
kazatelny.
Ve druhé polovině 20. století dochází jak v katolické (vlivem II
vatikánského koncilu), tak v protestantských církvích k odklonu od
tradičních forem kazatelny a k novému prosazování prostého čtenářského
pultu, jako návratu k formě starokřesťanského ambonu, umístěného
doprostřed shromáždění v těsném vztahu s oltářem. Tato disposice totiž
nejlépe vyhovuje pojetí bohoslužby jako hostiny kolem dvou stolů - stolu
božího slova a stolu eucharistického.
Jan Klípa
Poslední komentáře