Jan Konzal

Ukázka z knihy Jana Konzala "Orientace na cestěživotem"

5. května se biskup Jan Konzal dožívásedmdesáti let. K příležitosti jeho jubilea vychází dvě publikace:brněnské Centrum pro demokracii a kulturu vydává zvláštní čísločasopisu Teologie a současnost. V pražském nakladatelství Síťvychází druhé, zcela přepracované vydání Konzalovy Orientace. Prvníveřejné vydání v roce 1995 se setkalo s příznivým ohlasem čtenářů.Knihu lze označit za příručku duchovního doprovázení. Při tomtoprocesu, dříve označovaném jako "duchovní vedení" hledá zájemce zapomoci "duchovního vůdce" mechanismus vedoucí k proměně ve zralouosobnost, schopnou vlastních, odpovědných rozhodnutí. Autorovinejde o formování "dokonalého" jedince, ale o člověka žijícího vharmonii s druhými a pro druhé. Má úctu ke každé lidskéoriginalitě, které dohromady vytváří velmi pestrou mozaiku lidství.Při třídění kamínků této mozaiky autor využívá několika kritérií,které charakterizují jednotlivé kapitoly knihy.

všem, kdo v Arcidiecézi pražské odpovídají
za informace publikované ve Zpravodaji AP č. 1 z ledna 2005

Z tiráže Zpravodaje: Vydává AP, obsah připravuje Pastorační středisko při AP, odp. red. A. Kopová

V lednovém čísle Zpravodaje kdosi publikoval Prohlášení Kongregace pro nauku víry o "Tajné církvi". V úvodu mé reakce na to dvě důležité poznámky:

- Můj otevřený dopis se netýká akt Svatého stolce, nekritizuji ani obsah ani formu Prohlášení.

Jan Konzal

Homilie přednesená autorem 25. března 2004 na postníliturgii smíření Institutu ekumenických studií ETF UK. (1. čtení Iz 50, 4-7 „Neukrývám svou tvář před potupami…“; 2. čtení Jk 2, 14-18 „Víra, není-li spojena se skutky, je mrtvá...“;evangelium Mk 8, 34 – 9,1 „Kdo ztratí svůj život promne“;podklady pro bohoslužbu vyšly vedruhém letošním čísle Getseman.)

Jan Konzal

Nedorozumění o evangelizaci a novosti

Vrcholné representaci našícírkve prý velmi záleží na nové evangelizaci, ale řada „prováděcích“ pokynů avýkladů různé váhy víc nebo méně pečuje o náboženství, nikoli o svědectvíevangeliu Krista Ježíše. Jde církevnímu establišmentuo „novost“, anebo o restauraci těch kdysi osvědčených vyzrálých ideologií?

Jan Konzal

Jan Konzal

Vodní katastrofa připomněla křesťanům s novou naléhavostí některéuž dávno nedořešené věci, které mají v etickém prostoru současníkůvýznamné důsledky. Třeba to, že ani po dvou tisíciletích historické praxe si mykřesťané stále ještě neumíme najít takové místo uprostřed stvoření, které byumožnilo naši odpovědnou přítomnost i budoucnost a také plnější účast člověkav komunikaci všeho stvořeného.

Jan Konzal

„Jedno srdceptačí“ vyžaduje kouzelný nápoj čarodějnice v pohádce o Rusalce. Pohádkybývají moudré. Když Rusalka toužila stát se lidskou bytostí, čarodějnicevěděla, že takové „začlenění“ vyžaduje angažovat srdce. Použila ptačí, ale takéupozornila, že ve hře je naplno i srdce rusalky. Někdo takovému apelu věří,někdo nikoli. Škoda, že ti, kdo píší naše dějiny mocí, málokdy hledají poučenív pohádkách. Mnozí třeba dodnes netuší, že svými rozhodnutími popisujítaké to, jak je to s jejich vírou. A právě víra, ne naše náboženství, alenaše umění víry rozhoduje o tom, zda má smysl, abychom následovali Krista nejenv jeho smrti, ale také v jeho vzkříšení.

Jan Konzal

Pokud náhodou víte, jak to s tím sedlákem bylo doopravdy, radějito neříkejte. Mezi českými závistivci totiž platí přísloví: čím hloupějšísedlák, tím větší brambory plodí jeho pole. Ať tedy řeknete cokoli, bude tovyužito proti vám.

Všichni máme nepřátele, kteří zavinili, že my sami zůstáváme právě jenprostřední nebo občas ještě horší. Nejčastějším nepřítelem „klidu pro práci“v naší církvi je prý stát a vnitrocírkevnípolarizace. To ovšem znamená, že na krku máme každý hned dvě polarizace,navzájem naprosto nepodobné. Ta jedna je stav, kdy dialog dvou stranzastávajících protivné názory přestane být vůbec možným, protože vzájemnádůvěra klesla na nulu – ale tenhle stav zmiňuji jen pro úplnost, v Čecháchnastane skutečně velmi zřídka, v Česku se sice tu a tam důvěřuje, aledialog se obvykle nevede, nemůže tedy ani přestat. Pokud totiž někdo patřík většině, s protivnou stranou nediskutuje, natož by riskoval ztrátuněkterého ozdobného péra v zápalu boje dialogem. A kdo patřík jakékoli menšině, může říkat co chce, odpovědi se dočká ledaz lesa.