Proč se sedlákovi neurodilo dost větších brambor, aneb jak se vypořádat s neúspěchem

Jan Konzal

Pokud náhodou víte, jak to s tím sedlákem bylo doopravdy, radějito neříkejte. Mezi českými závistivci totiž platí přísloví: čím hloupějšísedlák, tím větší brambory plodí jeho pole. Ať tedy řeknete cokoli, bude tovyužito proti vám.

Všichni máme nepřátele, kteří zavinili, že my sami zůstáváme právě jenprostřední nebo občas ještě horší. Nejčastějším nepřítelem „klidu pro práci“v naší církvi je prý stát a vnitrocírkevnípolarizace. To ovšem znamená, že na krku máme každý hned dvě polarizace,navzájem naprosto nepodobné. Ta jedna je stav, kdy dialog dvou stranzastávajících protivné názory přestane být vůbec možným, protože vzájemnádůvěra klesla na nulu – ale tenhle stav zmiňuji jen pro úplnost, v Čecháchnastane skutečně velmi zřídka, v Česku se sice tu a tam důvěřuje, aledialog se obvykle nevede, nemůže tedy ani přestat. Pokud totiž někdo patřík většině, s protivnou stranou nediskutuje, natož by riskoval ztrátuněkterého ozdobného péra v zápalu boje dialogem. A kdo patřík jakékoli menšině, může říkat co chce, odpovědi se dočká ledaz lesa.

Mnohem efektnější je vysvětlovat obtíže vlastní každému šéfování toudruhou polarizací. Je to realita virtuální a tím i prostá chybičekskutečných lidí, je to nepřítel jaksepatří zavilý a obávaný tím spíš, žejej ještě nikdo nezahlédl. Taková Loch-nessjednadvacátého století. Má řadu převleků. Nejčastější z nic jsou různévarianty kukaččího vejce ve vlastním počestném hnízdě. Postačí k tomui jen samotný pokřik, virtuální realita se spokojí s virtuálníreklamou.

Pokud někoho současný stav umění či neumění řešit konflikty uvnitřvlastních společností opravdu trápí, mohl by leccos k tomu najít v moudrémmýtickém příběhu zařazeném hned na začátek Bible, do druhé a třetíkapitoly Genese. Jahvista ovšem pojem polarizaceneznal a neužívá, zato zná prostředky i cíle, které sleduje osobaodpovědná, když se potřebuje z jednoznačného osobního selhání vyvinit.Najdeme tam snad všechny rozhodující rekvizity a finty.

Kdyby Jahvistův „člověk“ (představovanýbiblickou scénou jako Adam a Eva) uložil sám sobě změnu smýšlení – metanoia, mohl jeho problém padnout dříve, než začal dodnesnekončící dominový efekt identifikace viníků a jejich pozdějšírehabilitací. (Biblický autor neřeší hádanku, jaké oblasti lidských mohutnostíse toto selhání týkalo, a číst mezi řádky, že šlo o sexualitu, toprozrazuje spíš sexuální deprivaci takového čtenáře.) Jahvistův„člověk“ tehdy stejně jako mnoho lidí v podobné situaci dnes zvolil bezdlouhého přemýšlení cestu radikálně jinou. Napřed se Adam pokouší Hospodinunaházet písek do očí, předstírá poslušného manžela. Prý jedl proto, že mu ovocenabídla Eva. Nevěříme vlastním smyslům: není to dávno, co byl Adam euforickyšťastný z Evy právě jako „kosti ze svých kostí“. Věrnost se teprve musízrodit na vztahu samém v přiměřeně náročném procesu. A tak aby Adamnemusel přiznat sám sobě a samozřejmě i Hospodinu, že selhal, ukážeprstem na čerstvě vyrobeného nepřítele, obětuje na to svoji včerejší ohromnoulásku Evu. (Tenhle Adamův trik patří do arsenálů některých odpovědnýcha zároveň zbožných mužů dodnes: Jestliže muž selže, způsobila to krásažen, která jej obloudila. Nebo neodolatelná nevinnost dětí. Pokud selžepředstavený, zjistí se najednou, že mezi poddanými jsou neposlušní.)

Ale Jahvista pokračuje v lekci, užitečnévšem posluchačům a čtenářům Bible už dobře tři tisíciletí: Co tím vlastněAdam odvrátil? Co vyřešil? Spustil reakci padajících dominových kostekobviňování těch, které sám Hospodin stvořil a jak známo, stvořil dobře.Každé z těch jeho narychlo ušitých obvinění znovu a znovu svědčiloproti odpovědnosti Adamově i dalších spoluhráčů. To Adam je přece „jmenoval“do pozic, ve kterých je zastihl Hospodinův soud, míní Jahvista.Dnešními slovy bychom řekli: Šéfem rajského provozu byl Adam, všechny dalšíbytosti jmenoval do jejich funkcí právě Adam. Nepřestal nést za ta jmenováníplnou osobní odpovědnost. Jenže Adam byl dalek přiznání sám sobě, že něčímpochybil. Pravda, jedl. Ale netrhal, připomíná.

Od pradávna se pokoušejí lidé aspoň relativně vylepšit svoji image tím, že na bližního nebo na svůj osud, životnípodmínky nakydají něco hnoje. Na chvíli to mezi lidmi a hady snad pomůže,jak vidíme stále častěji na příbězích publikovaných ve všech mediích. AleHospodina Adam neoklamal ani tenkrát napoprvé. Nevím, nač potom spoléhají ti,kdo chtějí Hospodina ukonejšit právě tím, že místo změny svého vlastníhosmýšlení očerní nebo navrhnou potrestání někoho nebo něco mimo sebe.Přinejmenším v oblasti křesťanské etiky je ovšem tahle taktikaa strategie hodně krátkozraká.

Základní a jediná reálná polarita mezi Adamem a Evou nebylapodle slov Bible darem danajským, ale darem skutečné milostivosti. Proto taképodle Hospodinova rozsudku selhal člověk v obou videch, jako muža žena. I to je důležité pro pochopení procesů, ve kterých se vytvářejípolarity v „jediném těle“, například v církvi. Podobně jako úhybnémanévry chytráků, i opravdové pokání těch moudřejších má svoji dávno užvyšlapanou cestičku. Jenže dodnes volí vyznání viny a metanoiajen málokdo. Raději skrývají svoji nahotu kdesi v houští, sem tam někdostrčí hlavu do písku, jiný zavelí, že nahý král má ex definitiošaty podle nové módy a všichni je musí veřejně pochválit.

Hodně děravý je i sám deklarovaný protiklad „polarizace“ versus„mír pro naši práci“. Pojem sám je přenesen z oblasti teoretické fysiky,budiž tedy dovoleno ulovit tam další analogie. Práce se děje jen tam, kde jek mání nějaká energie, potvrdí každý učitelfysiky už na základní škole. A energie zase souvisí s rozdíly potenciálů.Kdo předstírá nebo dokonce usiluje vyhubit polarizující faktory, opíjí násrohlíkem, že chce v nastalém „míru“ pracovat. Pracovat bez energie a bezrozdílu potenciálů nelze, leda v perpetuum mobile.

Pokoj ráje nezničily rozdílné potenciály, ale závist a žárlivostlidí, vysvětluje další biblický příběh o Kainovi a Abelovi. Polarizace uvnitř „člověka“ se navzdory vyhnáníz ráje prokázala jako cosi potenciálně prospěšného. Strašáka obrátilHospodin v chiméru. Podle Bible měl tento prvý konflikt Adama a Evyi kladné, milostivé důsledky. Ti dva se poznali. Nebylo to marné, ti dvase pak skutečně milovali a plodně milovali, říká Jahvista,To už není nadšený pokřik Adamův, který lze tak snadno přebít obviněním. Láskanese plody, celou řadu důležitých plodů. Nic neprozradí člověku tak dobřeskrývané záhyby vlastní povahy jako to, že má k dispozici nějaký svůjprotipól, schopný rozehrát i ty skrývané struny.

Dějiny každého hnutí vždycky žily z různosti názorů, postojů,metod. Křesťanství vzniklo jako jeden z diferujících proudů v rámcižidovství. Také pozdější křesťané už považovali za požehnanou očividnoua přitom skutečnou polaritu mezi řekněme Šavlemz Tarsu a Jakubem, „bratrem Páně“. Podobněpožehnané jsou reálné polarizace mezi některými ranně křesťanskými obcemia jejich misionáři, jak nás o tom zpravují Skutky. Jak požehnaněformovala autoritativního Pavla konkurence jakéhosi Apolla!

Všechno to pomáhalo uchopit reflexí to, čemu křesťané věří ak čemu je to vlastně vyzývá a zavazuje. Pokud někdo v té prýzapeklité různosti jakoby ztratí směr, není to růzností, ale tím, že jeho víraani doufání směr ani neměly a tahle loď pak jede bez kormidla od počátku dokonce. Takových je a vždy bylo dost i mezi věřícími všech denominací.

Až se vás někdo zeptá, jestli je lépe mít brambory velké nebo malé,vězte, jde ve skutečnosti o něco docela jiného.