Jan Spousta

Náhodou se mi před několika dny poštěstilo strávit půlhodinku o samotě v troskách kdysi slavného města Perge, důležité zastávky na první misijní cestě apoštola Pavla (Sk 13 a 14). Popraskané antické sloupy, rozbité zdi z masivních kvádrů, ticho a klid, jen po kamenech rozžhavených poledním sluncem se mihla ještěrka. Prázdná agora, opuštěná obchodní třída, rozvaliny lázní dávno bez návštěvníků. Tady se vedly vzrušené diskuse, tady Pavel kázal, tady klíčilo křesťanství.

Kniha Martina C. Putny Obrazy z kulturních dějin americké religiozity (nakl. Vyšehrad) nechce a namůže být obsáhlou encyklopedií náboženských dějin USA. K takovému cíli by musela být o pár tisíc stránek delší. V nepřehledném terénu americké religiozity však usnadňuje orientaci pomocí osmnácti „obrazů" - hlavních historických denominací Spojených států, přičemž obrazy jsou malovány i pomocí souvisejících uměleckých děl, fotografií důležitých míst, líčení minulých událostí.

V studené parádě kožených křesel / sešli se k poradě výrobci hesel, / mnohé, co hrozilo, pozbylo punce, / za okny mrazilo srpnové slunce / a křičelo na lidi „pamatuj!" / ... v ulici trpěly pahýly stromů, / hleděly na střely v průčelích domů / a křičely na lidi „pamatuj!" ... Minulo září a ulicí chodí / jen milion tváří - těch zbloudilých lodí / a žádná z nich neslyší „pamatuj!"

Richard Dawkins, známý britský evoluční biolog a popularizátor vědy, se k stáru vrhl na oblast náboženské filozofie a stal se agilním propagátorem ateismu. Vědeckého ateismu, řekli bychom, protože svou tezi o mizivé pravděpodobnosti boží existence odvozuje především z přírody a jejích evolučních procesů. Zdá se, že se mu tím opravdu daří uspokojivě prokázat neexistenci takového Boha, jakého si představuje šestileté dítě z rodiny kalvínských fundamentalistů - jsou však jeho argumenty stejně platné i proti představě vyšší bytosti u dospělého a vyspělého věřícího?

Událostí roku byly v České republice parlamentní volby. Zemětřesení na politické scéně vneslo do sněmovny mnoho nových prvků - a my voliči teprve uvidíme, zda se s nimi podaří dělat novou a lepší politiku. Z hlediska křesťanského však bylo důležité to, že poprvé od vzniku moderní československé demokracie se do parlamentu nedostala lidová strana, sdružující především věřící a zastupující často ve státě zájmy římskokatolické církve.

Zajímavý příspěvek k současné debatě o pedofilních kněžích v katolické církvi uveřejnil v americkém katolickém týdeníku America jezuitský teolog Thomas J. Reese.¹ Popisuje, jak na skandály reagovali biskupové v USA, kde krize poprvé propukla naplno, a snaží se shrnout, jak by se ze zkušenosti Američanů měli poučit církevní vůdci v Evropě, kam se pedofilní krize přesouvá nyní.

Píši tento editorial zcela nečekaně a neplánovaně ve výšce asi deset kilometrů nad státem Montana. Kvůli výbuchu islandské sopky jsem uvízl ve Spojených státech a vracím se domů se zpožděním deset dní. Pokud toto číslo Getseman nebude po všech stránkách v pořádku nebo včas, může za to ona celkem slabá vulkanická erupce, která dokázala v dnešní technické době rozházet životy statisíců lidí. Drobné připomenutí, jak nesamozřejmé a křehké je to, co budujeme, konáme a plánujeme.

Další knížka německého teologa a psychoanalytika Eugena Drewermanna je v češtině. V nakladatelství Portál vyšly Stopy spásy, soubor sedmi duchovně-psychologických esejů o znameních spásy okolo nás. Jsou to věci jako odpuštění nebo neodsuzování druhých či nebezpečí mamonu, které sice každý čtenář evangelia důvěrně zná, ale nikdy neuškodí si je poslechnout novým způsobem, s novými důrazy, a - jako to Drewermann dokáže - na pozadí hluboce promyšlené psychologické znalosti a kritické angažovanosti.

„K člověku s handicapem lze přistupovat jako k rušivému elementu, znepokojivému faktu nebo k ohrožení, k nebezpečí, které je třeba odsunout co nejdál. Někdy také jako k neštěstí.

Konečně máme nového pražského arcibiskupa. Jak píše Pavel Hradilek v komentáři, je Dominik Duka podle všeho nejlepší volbou ze tří mužů, které navrhl předchozí držitel pražského stolce kardinál Vlk. Přejeme proto s radostí arcibiskupovi Dukovi boží požehnání a zdar v jeho nelehkém poslání.