Jan Spousta

Moderní ideologie se zrodily v 18. a 19. století. Když si během Francouzské revoluce konzervativní poslanci začali ve sněmovní místnosti sedat napravo a radikálové nalevo, získaly oba hlavní proudy své jména, pravice a levice. Každý z nich se potom rozvíjel, štěpil, přijímal nové ideje, zůstává však rozeznatelný. Pravice, ať konzervativní či liberální, klade větší důraz na podnikavost, odpovědnost za sebe sama a svobodu, zatímco levice, ať revoluční nebo sociálně-demokratická, více mluví o solidaritě, odpovědnosti státu a sociálních jistotách.

Kniha nedávno zesnulého evangelického teologa Jana Hellera (1925-2008) Na čem mi záleží obsahuje přepisy řady rozhlasových rozhovorů, které především na biblická témata s autorem vedl Petr Vaďura; ten také publikaci připravil k vydání v nakladatelství Vyšehrad. Významný evangelický religionista a starozákonník Jan Heller rozhovory připravoval v posledním období svého života, kdy už pro nemoc a stáří přestal s vědeckou a pedagogickou činností.

K internátní výchově místy patřilo i sexuální zneužívání. Jeden svědek například popsal, jak jeho a ostatní chlapce vytáhli z postelí; museli pak chodit kolem dokola nazí a řeholníci je bili rákoskami po penisech. A děti neměly zastání: Dívka, která si vychovatelkám v řeholních hábitech stěžovala, že ji obtěžoval laický pomocník, byla prý za to svlečena donaha a čtyři jeptišky ji zmrskaly, aby z ní „vyhnaly čerta".

Každý nový poctivě udělaný překlad Písma svatého znamená velký dar věřícím i celé kultuře svého jazyka. Po delší přestávce od epochálního Českého ekumenického překladu se nyní k dovršení blíží hned několik českých biblí. Jedná z nich, Překlad 21. století, zkráceně Bible21, již postrádá pouze deuterokanonické spisy, takže o Velikonocích poprvé vyšla v rozsahu kratšího protestantského kánonu.

Simon Philip de Vries byl nizozemský rabín, spisovatel a sionista. Jeho nejslavnější literární dílo, Židovské obřady a symboly, které nyní vydalo česky nakladatelství Vyšehrad, vznikalo na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století jako seriál článků o židovství pro noviny Haarlemsche Courant. Krátké, srozumitelné a procítěné texty byly určeny jak široké veřejnosti, tak asi (a především) sekularizovaným čtenářům se židovskými kořeny, kterým měly připomenout krásu a hloubku vlastních tradic.

Maria, matka Ježíšova, má snad nejrozporuplnější hodnocení mezi všemi velkými osobnostmi křesťanských dějin. Na jednu stranu vynášena doslova do nebes, obdařována tituly jako „Bohorodička" a „Spoluvykupitelka", opřádána zbožnými legendami. Na druhou stranu záměrně opomíjena, považována za pouhou „katolickou modlu", dokonce urážena.