Jan Spousta

Doufal jsem, že nejpozději v tomto čísle budeme moci uvítat nového pražského arcibiskupa. Ne ze zvědavosti a touhy po změně, ale kvůli tomu, že česká katolická církev nepotřebuje provizorium a nejistotu, ale schopného pastýře.

Obyvatelé Západu stále méně zpívají a hrají. Poslouchají více hudby, každý další technický vynález na lince od mechanického piána po internet jim umožnil snazší přístup k většímu kvantu hudby, ale sami jsou přitom hudebně čím dál pasivnější.

Tři hlavní témata má poslední letošní číslo Getseman.

Ekumenická zpráva měsíce, která se dostala dokonce i do českých všeobecných médií, zní: Papež Benedikt XVI. prý chce do řad katolické církve přijmout asi 400 000 konzervativních anglikánů, kteří odmítají svěcení žen a službu otevřených homosexuálů v církvi. Vytvoří jim osobní prelaturu, v níž budou moci podržet své liturgické tradice, a zřejmě se umožní jejich ženatým kněžím (a snad dokonce i biskupům) zachování úřadu ve spojení s Římem.

Mediální scéna v České republice žila návštěvou papeže.

Zabývám se sociologií náboženství. Je to obskurní disciplína, která normálně zajímá jen studenty, když potřebují zápočet. Tři týdny před příletem Benedikta XVI. do Prahy se však najednou vzedmula vlna zájmu: volali a psali mi novináři, ptali se na to či ono, chtěli ode mne texty, dokonce i do televize bych se mohl jít ukázat, kdybych měl čas a chuť. Média naší ateistické země najednou skloňovala církev ve všech pádech.

Instituce, v nichž se organizuje lidská společnost, byly a dosud jsou do hloubky proniknuty náboženstvím. Svědkové Jehovovi, kteří odmítají jakékoli propojení se státem, dokonce odmítají zpívat hymnu a vzdávat úctu vlajce, jsou v tomto směru velkou výjimkou, snad umožněnou tím, že doposud žádný národ se neodhodlal předat Svědkům politickou moc. Ostatní víry a náboženství, křesťanské nevyjímaje, však spíše usilují o to, aby se na vlajce státu objevily právě jejich symboly, a letmý pohled do atlasu světa nás ujišťuje, že se jim to často daří.