Také za narozené?

Život člověka bývá od počátku provázen celou řadou komplexů, které vznikají při chybné výchově nebo při traumatických zážitcích. Právě římskokatolická církev pro mnohé z nich připravuje živnou půdu, a tím se na nich nepřímo podepisuje. Navíc se tu může jednat o neurózy velmi nebezpečné, protože rozpor živený jakýmkoli způsobem strachem z „absolutna", byť by byl sebebanálnější, je pro mnohé lidi bezmála neřešitelný. Pro ně - .pokud mají to štěstí" - bývá často jediným východiskem ztráta víry v Boha.  Jednání lidí v církvi je někdy nesvobodné velmi zřetelně i navenek. Uvedu příklad ze své zkušenosti. Udál se poměrně nedávno, nelze jej tedy snadno svést na komunisty podporovaný způsob myšlení. Do jednoho kostela na malém městě měl přijet na návštěvu biskup a rozhodl se uspořádat pro věřící diskusi. Tamní pan farář však otázky pro biskupa v předstihu vymyslel a farníkům je rozdal napsané na lístečcích. Veřejně to odůvodnil snahou vyloučit dotazy slaboduché. Věřící na tuto manipulaci přistoupili a veřejně vůbec nereagovali. Snad jen ti sebevědomější a vzdělanější začali ve větší míře dojíždět na mše jinam.

Nejsem psycholog, abych rozebíral, do jaké míry je kdo postižený a kde všude leží zdroj nákazy. Chci pouze poukázat na problém, kterému, domnívám se, není u nás věnována dostatečná pozornost. Rád bych se proto obrátil s dotazem (zvláště) na osoby, které se nechávají oslovovat pastýřskými tituly, jak se na věc dívají, zda a jak chtějí situaci řešit. Myslím si, že jde o velkou potřebu nás všech lidí, zbavit se toho, co nás zevnitř svazuje.  Je možná příznačné, že se boj za nenarozené životy rozhořel právě v době, kdy selhává boj za narozené.