Šalom Ben-Chorin o budoucnosti Jeruzaléma

Rok 1996 se slaví jako jubileum 3000 let trvání Davidova města. S tímto výročím svatého města tří náboženství jsou spojeny i určité obavy. Na naše dotazy odpovídá Šalom Ben-Chorin, filozof náboženství, který se velmi zasloužil o dialog mezi židy a křesťany a mezi Židy a Němci.  SN: Kritikové oslav tvrdí, že jubileum bude sloužit jen k tomu, aby se legitimoval výlučný židovský nárok na Jeruzalém a zakrylo se 13 staletí muslimské historie...

Ben-Chorin: Znám tuto námitku. Zdá se mi však, že není oprávněná. Samozřejmě si myslím i já, že Jeruzalém je hlavní město Izraele a musí jím zůstat. Uvnitř tohoto města však musí být tři světová náboženství židovství, křesťanství a islám zcela rovnoprávná.

Dokonce jsem navrhl, abychom si vzali příklad z Říma. Řím je hlavním městem Itálie. Současně se v něm nachází vatikánský stát jako středisko stamilionů katolických křesťanů z celého světa.

Umím si představit, že by se v Jeruzalémě vyhlásil relativně malý okrsek svatých míst, obklopený zdí Starého města, za autonomní zónu, která by byla pod ekumenickou správou. Každé náboženství by mohlo předsedat dva roky. Tento okrsek zahrnuje západní zeď židů, křesťanský chrám hrobu i islámskou mešitu al-Aqsa. Mimo něj leží ještě některá další místa, jako například dnešní hora Sion.

Myšlenka ekumenické správy byla v zahraničí přijata s nadšením, v samotném Izraeli však byla odmítnuta.

SN: Nakolik je v zemi jako Izrael vůbec možné oddělit politiku a náboženství? 

Ben-Chorin: Politika a náboženství se zde asi zcela oddělit nedají, ale je nutno dalekosáhle oddělit náboženství a stát. Dnes se zde srážejí dva právní systémy. Otázky jako uzavření manželství nebo rozvod podléhají duchovním soudům, u židů tedy rabínským. Toto stálé napětí mezi demokracií a teokracií by mělo být odstraněno odlukou státu a náboženství. 

SN: Mnozí říkají, že mírovými ujednáními ztratí Izrael jako židovský stát svůj vliv.

Ben-Chorin: Toto nebezpečí nevidím, naopak. Při oddělení státu a náboženství musí být konečně plně uznány různé proudy uvnitř židovství. Dnes stát oficielně uznává a chrání pouze ortodoxii, konzervativní a reformní židovství není uznáno.

V Americe je přísná odluka státu a náboženství, přesto tam jsou duchovní proudy na vzestupu.

(Výňatky z delšího rozhovoru pro Salzburger Nachrichten 14. 10. 1995 -jv-)