Dítě narodilo se nám. . . Běda?
Zvěstování Marii velikým důvodem k radosti nebylo, v lidské
a společenské situaci, do níž ji její těhotenství přivedlo. Považuji za
důležité to takto „bezbožně" říci, abychom si uvědomili vánoční radost v celé
její souvislosti - nejinak je tomu s radostným zjištěním, že na svět
přijde nový člověk, i dnes. Pro nás, dnešní střední a starší generaci věřících,
bylo mít větší počet dětí vyznavačským činem, stylem života víry. Nevěřící a
méně věřící se nad tím pozastavovali: Do tohohle rodit děti? Poměry se
radikálně změnily, ale dětí se rodí ještě méně. Uznávám, že je k tomu dnes
třeba ještě větší víry a askeze, my jsme přece jen ještě mohli vychovat děti na
jistotách, o nichž jsme až později byli poučeni, že to byly „falešné jistoty".
O rodinných dávkách jednal v létě parlament a bez rozdílu levice a pravice
potvrdil komunistické přídavky na děti, jejichž cena byla dávno znehodnocena
inflací. Žijeme prostě ve společnosti,
která má smysl pro jedináčky, nanejvýš pro dvě děti, a v početnějších
rodinách vidí parazity společnosti. S radostí jsem si přečetl v jedné
statistice, že v bývalé NDR se rodí také mnohem méně dětí, ale počet
pokřtěných neklesá. V této zemi, stejně bezbožné, jako je ta naše, je
odvaha mít i v dnešní nejisté době děti znamením víry. Perspektivní křesťanské
společenství má z narození dítěte radost, bezperspektivní konzumní společnost
v něm vidí omezení konzumu. Křesťan jako občan obou společností pak musí
snášet tíhu tohoto rozporu.
Jaroslav Vokoun
Poslední komentáře