Rozkol kvůli svěcení žen nebyl překonán

Výtahz komuniké zasedání Mezinárodní starokatolické biskupské konference (IBK) vPraze 16. - 22. 11.2003

V Utrechtské unii sjednocení biskupové starokatolickýchcírkví se shromáždili v Praze na své každoroční zasedání. Kromě jinýchjednání a zpráv museli biskupové řešit také několik obtížných záležitostí.

Velká částbodů jednání pojednávala o vztazích k jiným církvím, zvláště k Anglikánskécírkvi. Přitom se hovořilo o důsledcích pro účast starokatolických biskupů navzkládání rukou při anglikánských biskupských svěceních, kterého se účastnítaké biskupové z těch církví, se kterými starokatolické církve nestojí vespolečenství. K tomu se vyjádřili biskupové tímto prohlášením:

Na základě Bonnské dohody z roku 1931 sebiskupové starokatolických církví Utrechtské unieúčastní na svěcení anglikánských biskupů. V posledních letech uzavřela řada anglikánskýchcírkví plné církevní společenství s jinými církvemi nebo církevnímispolečenstvími (srv. např. Společné prohlášení z Porvoo). V souvislosti s tímto vývojem prohlašujeMezinárodní starokatolická biskupská konference:

1. V rámci Bonnské dohody, která usměrňujevztahy mezi starokatolickými a anglikánskými církvemi, se budou starokatoličtíbiskupové nadále anglikánských biskupských svěcení účastnit. Zahrnuje to i tasvěcení, na kterých se účastní vzkládáním rukou i neanglikánští biskupové.

2. Účast starokatolických biskupů na takových svěcení neimplikuje, žeUtrechtská unie jako celek nebo jednotlivé konkrétnístarokatolické církve by byly v církevním společenství s těmi neanglikánskýmicírkvemi, jejichž biskupové se rovněž účastní na vzkládání rukou.

3. IBK vyjadřuje naději, že církve Anglikánského společenství přiuzavírání a uplatňování smluv o plných církevních společenstvích mezianglikánskými církvemi a jinými církvemi a církevními společenstvíminaváží konzultace se společenstvím starokatolických církví.

V rámci vztahů k Anglikánské církvi byl také diskutován problémpřekrývajících se jurisdikcí v Evropě. Ten vzniká tím, že na evropskémkontinentu jsou biskupové anglikánských a starokatolických církevníchspolečenství, kteří jsou příslušní pro tatáž území, i když navzájem stojí vplném církevním společenství. Při diskuzi se hledaly možnosti pokusů o řešení.Rovněž se na podzim roku 2005 plánuje společná teologická konference kanglikánskému a starokatolickému chápání ekleziologie.

SŘímskokatolickou církví byly začaty hovory na mezinárodní úrovni. Přípravnákomise s teology a teoložkami obou církví vypracovala seznam témat kprojednávání, který starokatolická biskupská konference schválila. Smíšenákomise pro dialog by se měla ustavit v prvním čtvrtletí příštího roku.

ArcibiskupVercammen referoval o své návštěvě u patriarchy vCařihradě. Kromě otázek, které pravoslaví považuje ve vztahu ke starokatolickýmcírkvím za problematické, se hovořilo také o budoucím uspořádání těchto vztahů.Biskupská konference podpořila návrh přednesený starokatolickou delegací vCařihradě na zřízení společného orgánu, který by těmto vztahům dával obsah aformu. Tento návrh byl přijat na pravoslavné straně se zájmem. Odpověď je možnoočekávat koncem tohoto roku.

Nejdůležitějšía také nejobtížnější záležitostí letošní biskupské konference byla porada avyhodnocení situace, jak to bylo dohodnuto na zasedání IBK ve švýcarském Wislikofenu v roce 1997, týkající se situace uvnitř Utrechtské unie, ve které již nestály všechny členskécírkve unie ve vzájemném plném církevním společenství. Po intenzivnímanalyzování situace a poradách o návrzích k řešení vydala většina biskupůnásledující vyhlášení:

Protože se Polská národní katolická církev(PNCC) v USA a v Kanadě necítila být schopnou udržet církevní společenství stěmi církvemi Utrechtské unie. které zavedly ordinacižen, byla IBK v roce 1997 nucena stanovit lhůtu maximálně šesti let, v jejímžprůběhu se mělo pracovat na obnovení církevního společenství, jak to vyžadujístanovy. Protože se to nepodařilo, IBK většinou hlasů zjišťuje:

1. Na zasedání IBK 16.-22.11. 2003 v Praze jsme zjistili, že plnécírkevní společenství, jak je definováno ve stanovách IBK, nemohlo být znovuobnoveno, a následkem toho dochází k rozchodu našich církví.

2. Když se v budoucnosti na jedné z obou stran objeví možnostcírkevní společenství opět obnovit, bude o tom druhá strana bezodkladněinformována.

3. Arcibiskup z Utrechtu [Dr. Joris Vercammen] provede patřičnékroky v souvislosti s tímto zjištěním.

Jak toto zjištění zapůsobí na starokatolické církve Utrechtskéunie (církev v Nizozemí, Německu, Švýcarsku, Rakousku, Polsku, ČR a SR) najedné straně a na PNCC v USA a Kanadě na straně druhé, je třeba vyjasnit vpříštích měsících.

Příštízasedání této biskupské konference se bude konat 27. 6. - 3. 7. 2004 ve Švýcarsku.