159 - březen 2005

Ovce domácí (Ovis ammon f. aries)

Ovce a kozy

Desátého dne tohoto měsíce si každý vezmeteberánka podle svých rodů, beránka na rodinu. Budete mít beránka bezvady, ročního samce. Vezmete jej z ovcí a nebo koz. (Ex 12,3.5)

Ovce domácí (Ovis ammon f. aries) a koza domácí (Capra aegagrus f. hircus) patří mezi jedny z nejdříve domestikovaných zvířat. Za předka ovce z doby bronzové je pokládán evropský muflon a významným střediskem domestikace ovcí byla Střední Asie. Koza je potomkem kozy bezoárové (Capraaegagrus), která je rozšířená od Egejských ostrovů přes Malou Asii na jih do Sýrie a Palestiny, na východ do Zakavkazí a Íránu. Zoologicky se ovce a kozy řadí k sudokopytníkům, běžně se o nich hovoří jako o malých přežvýkavcích. Mají složený žaludek, skládající se z bachoru, čepce, knihy, a slezu, který jim umožňuje strávit i poměrně nekvalitní pastvu. V jednom vrhu rodí obvykle více mláďat. Vemeno ovcí i koz má dvě poloviny a dva struky. Zejména u ovcí má mléko vyšší obsah tuku a bílkovin a je vhodné pro výrobu sýrů.

V Palestině se doposud chová plemeno tlu­sto­ocasé ovce, awassi. Podobně jako hrb velblouda slouží tuk v jejím ocase jako zásobárna živin pro období sucha a nedostatku. U beranů dosahuje ocas až 12 kg, u ovcí nejvýše 6 kg. Jméno tohoto plemene se odvozuje od kmene El-Awas, který měl žít v oblasti mezi Tigridem a Eufratem. Původní typ této ovce je robustní a statné středně velké plemeno pro produkci mléka a masa. Protože se ve zdejších podmínkách chová již tisíce let, je dobře přizpůsobená polosuchému a suchému subtropickému pro­středí. Její rouno je splývavé, tvořené hrubou vlnou bílé barvy se žlutým nádechem a černými či hnědými skvrnami. Vlna těchto ovcí se postaletí využívala k výrobě koberců.

Hlavní plemeno koz chované v Palestině je mamber (od Mamre), nazývané též syrská koza, s dlouhýma ušima a mohutnými rohy a hrubší barevnou vlnou. Ta se prý na rozdílod ovcí nestříhala, ale vytrhávala. Ovce a kozy se v oblastech Palestiny pásly ve společných stádech.

V biblické době byly ovce a kozy především zdrojem masa, i když ovce byly více ceněny jako živé pro své mléko. Značně byl ceněn ocasní tuk. Se zaslíbenou zemí se spojuje i jeho hojnost: smetanou krav a mlékem ovcí, spolu s tukem jehňat a beranů bášanského plemene i kozlů (Dt 32,14). Maso, především jehňat a kůzlat, bylo vyhledávaným pokrmem (1 S 25,18; 1 Kr 4,23; Iz 22,13; Am 6,4); bible zmiňuje pití ovčího mléka (Dt 32,14). Polnice byly dělány z beraních rohů (Joz 6,4), které se používaly i k uchovávání oleje. (1 S 6,1). Kůže sloužila k výrobě stanů (Ex 26,14). Ceněna byla ovčí vlna (Dt 18,4; Př 27,23.26; 31,13; Jb 31,19) a stříž ovcí byla příležitostí k osla­vám (Gn 38,12; 1 S 25,2; 2 S 13,23).

Ovce a kozy však byly především zvířata určená k oběti (Gn 4,4; Lv 1,10 a dále; 1 Kr 8,5; 2 Pa 15,11). Ranníi večerní oběť ve Svatyni představoval roční beránek (Ex 29,38; Nu 27,1). Stádo a pastýř v bibli jsou často užívány jako obraz lidí a jejich vůdce (Nu 27,17; 1 Kr 22,17; Ez 34,17; 39,18; Za 11,7). Beranje emblémem velké monarchie (Da 8,3). Trpělivost a mírnost jehněte vyzdvihuje Iz 53,7 a Jr 9,19.

ZaL