Ekumena v Německu

Ve dnech 18. - 19. dubna t.r. pořádal Institut ekumenických studií v Praze 26. seminář zájemců o teologii s tématem „Ekumena v dnešním Německu a České republice - srovnání, problémy a výhledy". Příspěvky přednesené na semináři  budeme postupně zveřejňovat tak, jak nám je autoři dodají a jak je stačíme (v případě německých textů) přeložit. Písemná podoba referátu prof. Filipiho je již součástí tohoto čísla.

Zahraniční hosté byli všichni členkami a členy německého regionu IEF (International Ecumenic Fellowship). Z Kolína nad Rýnem pochází současný prezident německého regionu IEF Dr. Hans Georg Link, emeritní luterský farář, který přicestoval s jáhenkou svého sboru Anne Geburtig. V Kolíně se ekumeně daří. Z množství materiálů, které jsme dostali, přetiskujeme malou ukázku (starou již 9 let...).

Asi 50 km jižně od Kolína se nachází městečko Remagen¹, odkud přijela žena tamního evangelického faráře Elke Grub. Zde vzájemná vstřícnost místních církví jde tak daleko, že evangelíci slaví společně s katolíky slavnost Těla a Krve Páně („Boží tělo")! Musím se přiznat, že na rozdíl od mnoha společných aktivit, o kterých nám Elke referovala, mě tato příliš nenadchla. I když v Německu je slavnost vnímána zřejmě jinak, než u nás. Ne tolik jako protireformační demonstrace katolické převahy („my máme, na rozdíl od vás protestantů, skutečného Ježíše, podívejte se na něj..."), ale jako všelidová veselice. I tak si myslím, že slavnost představuje teologický problém i pro katolíky samotné, natož pro ekuménu. Vznikla až ve 13. stol. v době, kdy eucharistie ztratila poslední zbytky podoby hostiny.² Lidé nepřijímali a náhradou za to sledovali konsekrované způsoby. Je to doba, kdy vzniklo „pozdvihování", monstrance (nádoba na ukazování konsekrované hostie) atd. Nové formy eucharistické zbožnosti se radikálně rozcházely s praxí křesťanů prvních století a troufám si říci, že zatemňovaly podstatu eucharistie.

Z východní části Německa z Drážďan přijel Jürgen Dudeck. Svůj příspěvek již zaslal a věřím, že jej otiskneme v příštím čísle.

Během semináře jsem si uvědomil, co je zřejmě hlavní příčinou, proč je ekumenické situace v Německu mnohem dále než u nás. Katolická církev si osvojila závěry II. vatikánského koncilu a díky tomu obnova zasáhla i protestantské církve. U nás obnova protestantské církve teprve čeká (např. iniciativu Coena mnozí považují za něco nepatřičného a zbytečného), protože ani katolická církev ve svém celku zůstala koncilem nedotčena. Běžný katolík u nás si dosud pod pojmem církev představuje činovníky od biskupa výš. Neuvědomuje si, že oni tvoří církev spíše virtuální, než skutečnou. Přitom podle koncilu³ se tato velká („virtuální") církev děje v každé obci místa.

V Německu bylo již mnoho dosaženo a můžeme se zde učit. Týká se to i oblastí o kterých se příliš nemluví. I když to oficiálně není možné, interkomunio se na místní úrovni děje. Najdou se však biskupové, kteří proti takové praxi ostře vystupují. Není jich naštěstí mnoho...

1Známé především mostem přes Rýn, který jako jediný v širokém okolí ustupující německé armády na jaře 1945 nestačily zničit. Zabránil jim v tom bojový předvoj americké 9. obrněné divize pod velením majora Murraye Deeverse. Deeversovi vojáci most dobyli a zneškodnili připravené nálože, krátce před odpálením. První vůz, který přejel přes most, byla sanitka řízená protestantským kazatelem W. T. Gibbsem z Arkansasu. Most se po týdnu těžkého provozu zřítil a pohřbil s sebou 25 vojáků. Mnohem více se však zachránilo tím, že díky mostu se podařilo porazit Hitlera o několik týdnů dříve, než by tomu bylo bez něj. Více: na internetu na adrese http://fotogalerie1.webpark.cz/remagen/newyork.htm

2http://www.getsemany.cz/node/1143

3SC 42