Redakce Getseman získala text pastýřského dopisu ordináře umlčené církve:

Motto:

"Kdo doufají v Hospodina, jsou jak hora Sijón: nepohne se, strmí věčně.

Kolem Jeruzaléma jsou hory, kolem svého lidu je Hospodin, nyní i navěky.  Nesetrvá žezlo zvůle na údělu spravedlivých, aby snad nevztáhli spravedliví své ruce k podlostem.

Hospodine, prokaž dobro dobrým, těm, kdo mají přímé srdce!  Ale ty, kdo uhýbají na své křivolaké stezky, zažene Hospodin s pachateli ničemností. Pokoj s Izraelem!" (Ž 125)

Milovaní!

Pád komunistického režimu se většině z nás jeví jako zcela nová situace.  V té době jsme uměli být vytrvalí, ale nastalá změna vyvolala u některých z nás reakce, které jsem bohužel nucen odmítnout. Vycházím totiž z toho, že situace zdaleka není tak nová, jak by se mohlo zdát.  Pro tvrzení, že situace je nová jen zdánlivě, vidím několik důvodů. Naše společenství nevzniklo jako náhražka obvyklých církevních struktur, ale důvodem jeho vzniku bylo jejich doplnění. Naše společenství volilo nové, netradiční způsoby hlásání Evangelia. Vždy jsme se orientovali i na lidi neúčastnící se života církve. A protože počet těchto lidí neustále vzrůstá, stávají se tito potřební hlavním předmětem zájmu. Mnozí z Vás nebyli zařazeni do veřejné pastorace a působí ve svých předchozích pracovištích nebo ve svém okruhu. Vaše pověření být svědky Kristovými nezaniklo.  Chápu samozřejmě netrpělivost těch, kteří očekávali po pádu totality své zařazení do veřejné pastorace, a jejich rozčarování, když se tak nestalo. Ale nemohu souhlasit s tím, že nesplnění očekávání nebylo mnohdy nahrazeno postojem orientovaným na důvěru v Boží řízení. Jestliže nebyly vytvořeny podmínky, které bychom si sami přáli, je třeba přijmout ty, ve kterých se nacházíme, a využít jich k budování Božího díla. Jistě nesložíme ruce v klín a současně se budeme pokoušet o změnu situace, když máme zato, že tato změna je potřebná. Jen prostředky, které použijeme, musí odpovídat tomu, že sice žijeme ve světě, ale nejsme ze světa (J 17,16a). Náš nejsilnější nástroj je důvěra v Boží řízení. Víme dobře, že všechny síly člověka jsou bez užitku tváří v tvář cestě, která nemá požehnání.

Proto se k Vám obracím s výzvou. Využívejte svých dosavadních zkušeností z působení v době minulé a orientujte se především na důvěru v našeho Pána.  Důvěra však se spojuje s trpělivostí. Kairos, pravý Boží čas, nemůžeme přiblížit netrpělivostí, protože nikdo z nás nevidí do plánů Boží strategie a nemáme právo vytýkat Bohu, že snad otálí (2 Pt 3,9).

Bratři, ze zkušenosti z období vzniku našeho společenství, které je dílem Božím, vím, že i to, co se zdálo být naprosto nemožným a vyloučeným (mimo jiné mít vlastního biskupa), se v pravý čas uskuteční v míře přesahující lidské očekávání. I v celém období existence našeho společenství jsme neustále pociťovali Boží ochrannou ruku. Přes všechny obtíže, jimiž jsme procházeli a procházíme, nemáme důvod k malověrnosti, která je nevděkem vůči Bohu.

Bratři, i když jsem podnikl nemálo kroků pro vytvoření nejpříznivějšího řešení, nemám v rukou žádné jiné nástroje, které by mohly vést k námi vytouženým změnám. Jen to, o čem jsem mluvil, tedy úplná důvěra v Pána, je předmětem mého úsilí utvrdit vaši víru.

S pastýřským pozdravem

Jan Blaha

V Brně dne 30. 4. 1994