Jak dnes zvěstovat Kristovy zázraky

(k perikopám liturgického mezidobí)

Naším posláním je zvěstovat vzkříšeného Krista, který i dnes žije a působí.  Tomuto svědectví pro Krista slouží i zvěstování jeho zázraků, zaznamenaných v evangeliích.

Dnešní polarizace v církvi nás i v této věci vhání do falešné alternativy, jako by šlo jednoduše o to, zda se Kristovy zázraky skutečně udály tak, jako jsou zaznamenány, nebo ne. Biblická perspektiva je ovšem docela jiná:

Ježíš činí zázraky, nikdo je nezpochybňuje, ale jsou lidé, kteří se ptají: Jakou mocí to činíš? Jde o Boží jednání k naší spáse či o ďábelské jednání k naší zkáze? Jedině z této perspektivy můžeme zázrakům porozumět i dnes. Fakt zázraku sám o sobě je naprosto dvojznačný, jde o to, zda se setkáváme s Božím jednáním či ne.

Církev si však v novověku nechala vnutit jiné kritérium - přírodovědecké.

Podle něho je zázrak chápán jako mimořádné porušení přírodních zákonitostí.

Jenže hranice toho, co je vědecky nevysvětlitelné, se stále posouvá.  Pro takto chápané Boží jednání zbývá stále menší prostor. A je to v pořádku, omezit Boží jednání na takové výjimky, s nimiž se většina lidí za celý život ani nesetká?

Biblická zvěst je jiná: Svět je viděn plný Božího působení, nejen vznik světa a života, ale i jeho udržování je Božím dílem, Božím přítomným jednáním.  Všechno je dar, a mezitím zvláště obnova života a stvoření tam, kde jsou porušené. Také dějiny vnímá Izraelita jako dějiny spásy, plné Božího působení, a v tomto smyslu zažívá věřící i mimořádné okamžiky, kdy se zvláštní intenzitou poznává, že Bůh je mu ve své lásce blízko.

Dříve se zázraky chápaly jako jakési důkazy pro víru. Dnes tyto důkazy nepřesvědčují, což je v pořádku: Ježíš jimi nechtěl přesvědčovat, pouze volat k víře. Jeho protivníci jej vyzývali, aby konal znamení, vyzýval jej k tomu i ďábel. Ježíš však nechtěl své mesiášství demonstrovat (Mk 3,22).  Jak je tomu s fakticitou Ježíšových zázraků? Staly se opravdu takto? To, že Ježíš vymítal duchy a uzdravoval nemocné, dnes odborníci nepopírají.  Ježíš o tom mluví sám ve svých výrocích, které mu kritika nemůže upřít.  Naproti tomu co se týče způsobu zaznamenání zázraků v evangeliích, je zřejmé, že evangelisté pomíjejí detaily, jež by zajímaly historika, protože o Ježíšových zázracích nechtějí vyprávět jako o minulých jednorázových událostech, ale příběhy typizují: Takovéto jednání je pro Ježíše typické, on tak nejen jednorázově jednal, ale stále takto jedná a my se na to dnes můžeme spolehnout. Toto je také cílem dnešního zvěstování Ježíšových zázraků.  Ježíšovy zázraky stojí ve službě zvěsti o Božím království, které přijde na konci časů, ale v Ježíšovi je přítomno už zde nyní. Zázraky nejsou jen řešením časných problémů, ale znamením budoucího vzkříšení, budoucího uzdravení všech, budoucího vysvobození v Božím království. Jde vlastně .jen o světské záležitosti", ale důležitá je jejich souvislost s Božím královstvím.  Stejně i dnes, když přijímáme od Boha pomoc v našich záležitostech, přijímáme ji jako znamení budoucího Božího vyřešení všech našich problémů.  Toto budoucí vzkříšení už začalo vzkříšením Ježíše Krista. Proto křesťanský vykladač může Ježíšovy zázraky vykládat pouze v souvislosti Velikonoc. To se také od počátku děje, nejznámějším příkladem je vzkříšení Lazarovo, už v Janově evangeliu chápané ve vztahu ke Kristovu vzkříšení. Tak i my dnes můžeme zvěstovat Krista jen jako vzkříšeného.

Závěrem otázka: Nejsme my při všem církevním provozu na tom se svou vírou nakonec jako lidé v Nazaretě, kde Ježíš nemohl vykonat žádný zázrak?

- podle pramenů jv -