Jste zde

Veritatis splendor - protichůdná stanoviska evangelíků

Spíše „lesk učitelského úřadu" než „lesk víry"

První stanovisko, které zaujal Institut pro věci víry evangelického svazu v Bensheimu k encyklice ze 6. října, zní:

1. Kde encyklika .Veritatis splendor" (Lesk pravdy) popisuje následování Krista a vysvětluje vztah božské pravdy a lidské svobody, tam vyjadřuje společné přesvědčení křesťanů. Když však papež při sporu o Boží vůli v jednotlivých otázkách morálky prostě ztotožňuje katolický biskupský učitelský úřad s hlasem Kristovým, a .lesk pravdy" se mu tak stává .leskem učitelského stolce", vzniká rozhodující evangelicko-katolický rozpor.  Ztotožňování poslušnosti ve víře vůči Bohu a církevní poslušnosti vůči papeži a biskupům neodpovídá pravdě Ježíše Krista, kterou poznávají evangeličtí křesťané v Bibli. Evangelická teologie rozlišuje zřetelněji mezi božskou pravdou a lidským poznáním pravdy. Jestliže se encyklika, určená pouze katolickým biskupům, stane disciplinárním prostředkem pro katolické teology, s nimiž evangeličtí biskupové dobře spolupracují, pak bude mít tento dokument fatální ekumenické důsledky.

2. Nárok učitelského úřadu předkládat věřícím závazná rozhodnutí pro jejich svědomí i v konkrétních konkrétních otázkách (č. 110), která zavazují každého bez výjimky (č. 76), vedl od encykliky .Humanae vitae" o ochraně početí (1968) k hluboké krizi autority v katolické církvi a teologii. Nový dokument zná jako odpověď na tuto .pravou krizi" (č. 5) pouze výzvu k poslušnosti.  Každý nesouhlas stojí v .protikladu k církevnímu společenství a ke spásnému porozumění hierarchického uspořádání lidu Božího. V odporu proti učení pastýřů není možno rozeznat ani legitimní formu vyjádření křesťanské svobody, ani různorodost darů Ducha" (č. 113).  Zkušenosti evangelických církví s učitelským úřadem, který je vykonáván bojem a také sporem o pravdu, nabízí otázku, zda tímto papežským vysvětlením není předem odepřena jakákoli oprávněnost kritickým otázkám katolické morální teologie a reformátorským námitkám . Chce-li katolická církev .vlastnit" ve svém učitelském úřadě .moudrost a moc Krista ukřižovaného" a ztotožnit svou nauku s .hlasem Ježíše Krista, hlasem pravdy o dobrém a zlém" (č. 117), objeví se hranice porozumění v etických otázkách jak uvnitř katolické církve, tak i v dialogu s ostatními církvemi.  3. V jednotlivostech se v encyklice zamítají všechny úvahy, s nimiž chtěla novější katolická morální teologie vést věřící od pouhé morálky zákazů k rozhodování svědomí, které je podloženo vírou. Svědomí má jenom potvrzovat a v jednotlivých případech používat (č. 59) to, co učitelský úřad ve svém výkladu lidské povahy uznává jako mravní zákon (č. 37). Subjektivismus, relativismus a politický totalitarismus by byly následky toho, kdyby křesťané zakládali svá etická rozhodnutí na rozvažování dobra a následků namísto respektování církví předkládaných .podstatných aspektů lidské povahy" (č. 78), k nimž patří i určitý pohled na tělo (č. 48). Vícekrát se odmítá názor, že je nemožné prohlásit jednotlivé jednání, jako např. antikoncepční praktiky (č. 80) jako vždy špatné samo o sobě bez ohledu na úmysly a okolnosti (č. 79).

Papež hraje s nejvyšším rizikem, když odsuzuje pojetí, že by křesťan mohl zůstat mravně dobrým, setrvat v Boží milosti a dosáhnout své spásy, i kdyby některé z jeho konkrétních způsobů chování stály ze svobodného rozhodnutí a v závažné věci rozhodně a závažně v protikladu k Božím přikázáním, které církev předkládá (č. 68). V takové objektivisticky zúžené morálce by mohli nejspíše fundamentalisté v církvích znovu poznávat .autentickou formu vyjádření biblické morálky" (č. 82). Lesk pravdy však sahá dále než pohled skrze brýle novoscholastické teorie o přirozeném právu.

přeložil Tomáš Bastl

Je třeba přivítat encykliku i z evangelického hlediska

Werner Neuer píše ve svém komentáři v .idea-spektrum" č.41/93 ze 13. října:

Vzhledem k hlubokému etickému znejistění naší doby je třeba encykliku přivítat i z evangelického hlediska. Negativní rozhodnutí Institutu pro věci víry EKD v Bensheimu (především: byl přespříliš zdůrazněn katolický učitelský úřad) není možno vzít ze strany evangelické teologie, vázané Biblí a vyznáním, zpět. Neboť i když encyklika podle očekávání obsahuje některé ryze katolické výklady (např. o autoritě římského učitelského úřadu, rozdílu mezi smrtelnými a všedními hříchy nebo vzývání Marie na konci textu), dosahuje vesměs těch výsledků, jimž evangelická teologie, vázaná Písmem svatým, nemůže odporovat. Vzhledem k popírání nebo zpochybňování podstatných obsahů biblické etiky (potraty nebo homosexualita), nyní tak dalece rozšířenými v protestantismu, je přímo ostudné vidět, s jakou vážností se tento papežský dokument snaží vyhovět požadavkům jím zdůrazněné (dobře reformátorské!) zásady, že Bible je živý a plodný zdroj církevní morálky (č.28 dokumentu). Encyklika nechce katolíkům uložit .zvláštní teologický a už vůbec ne filozofický systém", ale směřuje k tomu, aby se slovo Boží svatě zachovávalo a věrně vykládalo (č. 29).

připravil -jv-