Spíše „lesk učitelského úřadu" než „lesk víry"
První stanovisko, které zaujal Institut pro věci víry
evangelického svazu v Bensheimu k encyklice ze 6. října, zní:
1. Kde encyklika .Veritatis splendor" (Lesk pravdy)
popisuje následování Krista a vysvětluje vztah božské pravdy a lidské svobody,
tam vyjadřuje společné přesvědčení křesťanů. Když však papež při sporu o Boží
vůli v jednotlivých otázkách morálky prostě ztotožňuje katolický biskupský
učitelský úřad s hlasem Kristovým, a .lesk pravdy" se mu tak stává .leskem
učitelského stolce", vzniká rozhodující evangelicko-katolický rozpor. Ztotožňování poslušnosti ve víře vůči Bohu a
církevní poslušnosti vůči papeži a biskupům neodpovídá pravdě Ježíše Krista,
kterou poznávají evangeličtí křesťané v Bibli. Evangelická teologie
rozlišuje zřetelněji mezi božskou pravdou a lidským poznáním pravdy. Jestliže
se encyklika, určená pouze katolickým biskupům, stane disciplinárním
prostředkem pro katolické teology, s nimiž evangeličtí biskupové dobře
spolupracují, pak bude mít tento dokument fatální ekumenické důsledky.
2. Nárok učitelského úřadu předkládat věřícím závazná
rozhodnutí pro jejich svědomí i v konkrétních konkrétních otázkách (č.
110), která zavazují každého bez výjimky (č. 76), vedl od encykliky .Humanae
vitae" o ochraně početí (1968) k hluboké krizi autority v katolické
církvi a teologii. Nový dokument zná jako odpověď na tuto .pravou krizi" (č. 5)
pouze výzvu k poslušnosti. Každý
nesouhlas stojí v .protikladu k církevnímu společenství a ke spásnému
porozumění hierarchického uspořádání lidu Božího. V odporu proti učení
pastýřů není možno rozeznat ani legitimní formu vyjádření křesťanské svobody,
ani různorodost darů Ducha" (č. 113).
Zkušenosti evangelických církví s učitelským úřadem, který je
vykonáván bojem a také sporem o pravdu, nabízí otázku, zda tímto papežským
vysvětlením není předem odepřena jakákoli oprávněnost kritickým otázkám
katolické morální teologie a reformátorským námitkám . Chce-li katolická církev
.vlastnit" ve svém učitelském úřadě .moudrost a moc Krista ukřižovaného" a
ztotožnit svou nauku s .hlasem Ježíše Krista, hlasem pravdy o dobrém a zlém"
(č. 117), objeví se hranice porozumění v etických otázkách jak uvnitř
katolické církve, tak i v dialogu s ostatními církvemi. 3. V jednotlivostech se v encyklice
zamítají všechny úvahy, s nimiž chtěla novější katolická morální teologie
vést věřící od pouhé morálky zákazů k rozhodování svědomí, které je
podloženo vírou. Svědomí má jenom potvrzovat a v jednotlivých případech
používat (č. 59) to, co učitelský úřad ve svém výkladu lidské povahy uznává
jako mravní zákon (č. 37). Subjektivismus, relativismus a politický
totalitarismus by byly následky toho, kdyby křesťané zakládali svá etická
rozhodnutí na rozvažování dobra a následků namísto respektování církví
předkládaných .podstatných aspektů lidské povahy" (č. 78), k nimž patří i
určitý pohled na tělo (č. 48). Vícekrát se odmítá názor, že je nemožné
prohlásit jednotlivé jednání, jako např. antikoncepční praktiky (č. 80) jako
vždy špatné samo o sobě bez ohledu na úmysly a okolnosti (č. 79).
Papež hraje s nejvyšším rizikem, když odsuzuje pojetí,
že by křesťan mohl zůstat mravně dobrým, setrvat v Boží milosti a
dosáhnout své spásy, i kdyby některé z jeho konkrétních způsobů chování stály ze
svobodného rozhodnutí a v závažné věci rozhodně a závažně v protikladu
k Božím přikázáním, které církev předkládá (č. 68). V takové
objektivisticky zúžené morálce by mohli nejspíše fundamentalisté v církvích znovu
poznávat .autentickou formu vyjádření biblické morálky" (č. 82). Lesk pravdy však
sahá dále než pohled skrze brýle novoscholastické teorie o přirozeném
právu.
přeložil Tomáš Bastl
Je třeba přivítat encykliku i z evangelického hlediska
Werner Neuer píše ve svém komentáři v .idea-spektrum"
č.41/93 ze 13. října:
Vzhledem k hlubokému etickému znejistění naší doby je
třeba encykliku přivítat i z evangelického hlediska. Negativní
rozhodnutí Institutu pro věci víry EKD v Bensheimu (především: byl přespříliš
zdůrazněn katolický učitelský úřad) není možno vzít ze strany evangelické teologie, vázané
Biblí a vyznáním, zpět. Neboť i když encyklika podle očekávání
obsahuje některé ryze katolické výklady (např. o autoritě římského
učitelského úřadu, rozdílu mezi smrtelnými a všedními hříchy nebo vzývání Marie na
konci textu), dosahuje vesměs těch výsledků, jimž evangelická teologie,
vázaná Písmem svatým, nemůže odporovat. Vzhledem k popírání nebo
zpochybňování podstatných obsahů biblické etiky (potraty nebo homosexualita), nyní tak
dalece rozšířenými v protestantismu, je přímo ostudné vidět,
s jakou vážností se tento papežský dokument snaží vyhovět požadavkům jím
zdůrazněné (dobře reformátorské!) zásady, že Bible je živý a plodný zdroj
církevní morálky (č.28 dokumentu). Encyklika nechce katolíkům uložit
.zvláštní teologický a už vůbec ne filozofický systém", ale směřuje k tomu,
aby se slovo Boží svatě zachovávalo a věrně vykládalo (č. 29).
připravil -jv-
Poslední komentáře