Na obranu víry

Vatikán 30. června 1998 publikoval papežský dokument - motu proprio - Na obranu víry s církevně-právní platností. Kongregace pro nauku víry pod vedením kardinála Ratzingera k němu zveřejnila komentář z pozice učitelského úřadu církve. Tímto motu proprio přechází do církevního zákoníku nové rozlišování pravd ve třech kategoriích a povinnost nositelů církevního úřadu přísahat na tyto pravdy. První kategorie jsou pravdy Bohem zjevené, druha kategorie jsou pravdy definitivně rozhodnuté magisteriem, ale ne přímo zjevené, a třetí kategorie jsou pravdy učené magisteriem, ale ne definitivně. Anglikánská církev vidí v kuriálním komentáři k papežskému motu proprio „Na obranu víry" poškozování ekumenických vztahů. Ve svém komentáři Kongregace víry k pravdám třetí kategorie počítá i bulu Lva XIII. z r. 1876 o neplatnosti anglikánských svěcení. Když canterburský arcibiskup a primas anglikánské církve George Carey žádal kardinála Basila Huma z důvodu ekumenismu o vysvětlení, obdržel odpověď, že Řím nikoho předem nekonzultoval. Dokonce ani kardinál Edward Cassidy, který je ve Vatikáně zodpovědný za ekumenismus, nebyl předem konzultován. Teologové na anglikánské i katolické straně se shodují, že zmíněná bula je dnes překonána. Kromě toho sám papež v r. 1982 slavil s tehdejším anglikánským primasem Robertem Runciem oblečeným v biskupských pontifikáliích společnou ekumenickou bohoslužbu. Ani ekumenická encyklika „Ut unum sint" neobsahuje výroky o neplatnosti anglikánských svěcení. V Anglii se proslýchá, že ve Vatikáně se rozpoutal boj o moc kvůli špatnému zdravotnímu stavu papeže. Profesor teologie v Tübingenu Hans Küng kritizoval papežský dokument jako „překročení míry snesitelnosti" a vyzval „milé biskupy" aby se neprodleně a „konečně" rozhodli k „apoštolskému odporu" proti „pokračující zradě páchané na koncilu". Dnes se opět setkáváme s „římským centralismem, juridismem a triumfalismem", od kterého nás koncil chtěl osvobodit. „Nouze církve je do nebe volající" řekl Hans Küng na adresu Rottenburgského biskupa Waltera Kaspera, který v souvislosti s papežským motu proprio vyzýval k umírněnosti. Není divu, vždyť podle Künga Kasper postupoval proti jeho teologii známou „taktikou římské inkvizice". Prof. Küng vyzval teology, aby se v souvislosti s kritikou papežova dokumentu nenechali vmanévrovat do diskuse o starých tématech, nýbrž aby vynaložili úsilí ke zpracování otázek aktuálních, jako je svěcení žen. V německém rádiu Südwestfunk také vyzval k otevřené diskusi o papežské neomylnosti. Neomylnost se nedá z evangelia odvodit, není to nic jiného než „troufalost", řekl Küng. Papežovo odvolávání se na neomylnost v případě zákazu svěcení žen je „absurdní". A konečně kněžím a teologům nařizovat „odpřísáhnout víru na druhořadé doktríny" je proti Novému zákonu. Tam stoji jasně „Nepřísahejte". Küng v tom vidí „krok za krokem páchanou zradu Říma na II. vatikánském koncilu" a vyzývá teology, aby se vzepřeli obnovením „Kolínského prohlášení" z r. 1989, které podepsalo přes 100 teologů. Na symposiu teologické fakulty v Tübingenu, konaném na počest Hanse Künga, řekl prof. Küng, že papežovo motu proprio je výzvou na adresu teologů, aby se opět začali zabývat otázkou neomylnosti. Děkan fakulty, morální teolog Dietmar Mieth, ocenil Künga jako „teologa, který se ani neodchyluje, ani neviklá". Prof. Hünermann, Küngův nástupce na teologické fakultě, se vyjádřil o komentáři Kongregace pro nauku víry k motu proprio, že mluví řečí 19. století a ignoruje povinnost vysvětlit, co se čím míní. Toto je podle II. Vatikánského koncilu nepřípustné, neboť magistérium má povinnost svá rozhodnuti formulovat plausibilně. Jezuita z Frankfurtu, dogmatik Medard Kehl, mi řekl, že jestliže teologové a biskupové se nepostaví proti papežově motu proprio, tak koncilovou definici církve jako jednoho Božího lidu můžeme „zapomenout". Dominovat bude jen „extremní pojetí" prvního Vatikánského koncilu. Rovněž snaha koncilu „reintegrovat" papeže a magistérium do církve, jak požadoval velký teolog Hans Urs von Balthasar, vyjde naprázdno. Podle II. Vatikánského koncilu magisterium není papež sám, nýbrž teprve spolu s biskupy. Kehl je přesvědčen, že papež tímto motu proprio zamýšlí připravit cestu k dogmatu, že žena nemůže byt knězem. Kardinál Ratzinger se v rozhlasovém vysílání Vatikánu zmínil o papežově motu proprio Na obranu víry v tom smyslu, že nechápe, proč zvláště německy mluvící oblasti reagují tak negativně. Vždyť se nejedná než o potvrzení už zavedené praxe z r. 1909. Podle Ratzingera jistí lidé zase dělají z papežova psaní strašidlo. Zmíněné motu proprio pouze potvrzuje vyznání víry pro kněze a teology a vyměňuje v r. 1909 zavedenou „přísahu proti modernismu" za novou. Jedná se o projev souhlasu s učením ve třech úrovních: pravdy zjevené, pravdy přímo vyplývající ze zjevení a pravdy zastávané jenom magistériem. Vzdyť toto bylo postupně recipováno! Proto jde jenom o připomenutí a vysvětlení, mínil Ratzinger. Řím ale pokračuje ve vydávání sporných dokumentů. Nedávno vydal papež Jan Pavel II. další motu proprio pod názvem Apostolos suos pojednávající o „teologické a právní povaze biskupských konferencí". Poněvadž se dnes biskupské konference už zrušit nedají, přiměli papeže jeho poradci, mezi nimi kardinál Vlk, aby zabránil hrozící decentralizaci a osamostatnění národních církví tím, že uzákoní omezení jejich pravomoci. Podle papežova dokumentu se tedy biskupská konference musí nejen shodovat s „autentickým učitelským úřadem", nýbrž navíc se nesmí o otázkách víry a mravů veřejně vyjadřovat, aniž by to neodhlasovala 100 % většina, tedy všichni její členové. Ve velkých zemích to bývá mnoho desítek biskupů. V případě, ze by hlasování nebylo jednomyslné, musí dát souhlas přímo Řím. Prakticky to znamená, že biskupské konference budou hrát pouze poradní úlohu. Prof. Hans Küng kritizoval i tyto nově vyšlé vatikánské normy Apostolos Suos, a sice jako „římský centralismus a absolutismus". „Ratzingerovo křídlo v římské kurii válčí" nejen proti ženám a teologům, nýbrž nyní dokonce i proti biskupům. Tím dochází k demontáži „biskupské kolegiality", což je přímo proti II. vatikánskému koncilu. Küng proto vyzval biskupy a kněze aby se postavili na odpor. Tato „arogance moci" a „středověký absolutismus" se nedají podepřít ani z evangelia, ani z katolické tradice. Jestliže se biskupové proti tomuto římskému kurzu nepostaví, episkopát jako celek se stane nevěrohodným.