Úcta ke Svatému Otci

Před časem věnovaly slovenské Katolícke noviny5 svou pozornost také Getsemanům[1] Nemíním polemizovat se samotným obsahem článku, ten vcelku nestojí za to. Mnohem zajímavější než obsah je to, co čteme mezi jeho řádky. Proto také z něj cituji jen některé úryvky, které mohou ilustrovat, oč mi jde. Jde mi dnes o to, jak se v diecézní praxi zachází s požadavky koncilu. Kdekdo z přesvědčených katolíků se rád zaklíná svoji úctou a poslušností k Svatému Otci; ale slavnostní Konstituce, Dekrety a Deklarace koncilu vesměs papežem slavnostně stvrzené mají pro ně a priori cenu v lepším případě jakési historické listiny pro odborníky, v horším cáru papíru. Proto je povětšinou buď vůbec ani nečetli, anebo aspoň v praxi vůbec nerespektují. V souvislosti s článkem citovaným výše to lze dobře doložit. Koncilní deklarace Dignitatis humanae se v odst. 1 a 2 rozhodně staví za náboženskou svobodu. V odst. 4 pak definuje svobodu jako „volnost od nátlaku v náboženské oblasti, která přísluší jednotlivým osobám a má jim být přiznána i tehdy, když jednají společně." A v témže odstavci se konstatuje i „právo náboženským společenstvím slovem i písmem veřejně víru vyučovat a vyznávat". Konečně se vyžaduje „zdržet se všeho, co by působilo dojmem donucování nebo nečestného či nevhodného přemlouvání, zvláště jde-li o lidi prosté nebo chudé". Lumen Gentium v odstavci 37 pak zase připomíná, jak si takových (kritických) podnětů z laických řad vážil třeba Pius XII. Všichni víme, že tyhle papežské hlasy přečasto zaniknou pod naléháním neuspokojených ambicí místní vrchnosti. Také zmíněný článek KN to demonstruje.[2] Článek „Čomu vlastne veriť a čo čítať" je otištěn v celostátním periodiku tak, aby budil ve zbožném slovenském čtenáři domněle spasitelnou bázeň před úklady, které mu prý strojí jakýsi časopis z Čech. Je jistě úsměvné, že ani údajný anonymní „čtenář ze Sabinova" nemůže svůj odpor k obsahu Getseman doložit ničím konkrétním, přesto „ví" o pohromách, které z Getseman hrozí. Pokud takový čtenář vůbec skutečně existuje[3], zdá se, že časopis nikdy nečetl. Prý Getsemany .útočí na Církev a Svatého Otce a otravují ovzduší na Slovensku". Redakce KN kupodivu neváhá šířit tyto zlomyslné fráze dál - šíří je v celé čtenářské obci. Jistě i lidem prostým a chudým, přestože koncilní citát nahoře je varuje. Jistě jde při tom také o svého druhu nátlak na prostého člověka, vždyť KN jsou časopisem chlubícím se církevním schválením. A druhé straně se nedává žádná šance obhájit svou dobrou vůli. . . Amatérská výroba pamfletů na církevní půdě podle politických vzorů z dob komunismu může vzbudit úsměv. Není už úsměvné, že neznalost koncilních dokumentů (a tedy vůle Svatého Otce Pavla VI., který je slavnostně podepsal) sahá od anonyma ze Sabinova přes redakci periodika s církevním schválením až po odborného poradce. Angažmá Mariána Gavendy[4] ostatně rozumím nejméně. Titul naznačuje, že absolvoval teologická studia v Římě, a tam by se býval měl s koncilními dokumenty někdy setkat. Odbornému poradci[5] KN pro „otázky teologicko-morální" také nemůže uniknout nemravnost takových „honů na neexistující čarodějnice". Forma pamfletu je přímo školní ukázkou ideologických štvanic, jaké jsme znali jako samozřejmost ještě před deseti lety: Článek je servírován tak, aby čtenáři skutečnost zatajil, ale zároveň jej pořádně vystrašil a nakonec zmanipuloval. Scénář takových kdysi politických pamfletů je dobře známý: V kontextu s redakčním úvodem[6] sugestivně navozujícím jakési mlhavé, ale přitom hrozivé nebezpečí ideové diverze[7] musí každý čtenář rozumět i všem těm na prvý pohled klidným vývodům M. Gavendy jako varování před Getsemany přesto, že on sám Getsemany ani nezmíní. Diskuse uvnitř církve s takovými pravidly pak připomíná předvolební boj - pomocí nedoložených nařčení, náznaků, strašení a nenápadně přidaného kukaččího vejce[8] se mínění důvěřivých věřících kanalizuje až do poloh, které pod záminkou zbožné poslušnosti uspokojí i nejpřehnanější mocenské ambice lídrů. Jenže právě tomu chtěl koncil čelit v konstituci Lumen Gentium zdůrazňováním prorocké, a tedy nutně i kritické role každého pokřtěného. Ačkoli obsah článku mnoho informací nenabídne, jeho formace prozrazuje tím víc. Mimo jiné slouží i jako bezděčný a tedy relativně spolehlivý indikátor skutečných relací mezi legitimními formami moci v konkrétní místní církvi. Ukazuje totiž názorně, kam až v naší společné církvi sahá moc evangelia, kam vliv magisteria obecné církve, jak se vyslovilo např. na koncilu, a kde naopak pod různými záminkami vládne jako feudál vyzbrojený veškerou pravdou i právem místní hierarcha, případně ze zákulisí ti z jeho pomocníků, kterým taková moc lahodí.

[1] Katolícke noviny 16/113 ze dne 19.4.1998; Trnava.

[2] Stalo se tak v článku výše uvedeného týdeníku: „Čomu vlastne veriť a čo čítať". Článek je uveden: „Čitateľ zo Sabinova nás požiadal o vyjadrenie k časopisu „Getsemany", ktorý sa podľa jeho slov v súčasnosti dostáva na Slovensko z Čiech a odoberajú ho kňazi i laici. Časopis, jako píše, „útočí na Cirkev a Svätého Otca a otravuje ovzdušie na Slovensku." Postoj k tomuto problému vyjadril náš odborný poradca pre teologickomorálne otázky."

[3] Redakční poznámka konstatující, že časopis odebírají slovenští kněží i laici by mohla naznačovat, že článek si s tímto záměrem objednal kdosi „shora" a čtenář je jen fiktivní postavou. Ani redakce KT, ani citovaný „čtenář ze Sabinova" totiž nemohou mít přehled o čtenářské obci Getseman na Slovensku.

[4] ThLic. Marián Gavenda je prefektem arcibiskupského semináře v Trnavě.

[5] Jak známo, poslední koncil odstranil institut censorů dříve povinných pro každý náboženský tisk, protože takový institut se snadno příčí některým z odstavců koncilního prohlášení - Dignitatis humanae. To některým ordinářům vadí a ve své vlastní kompetenci obešli zrušení cenzorů novým institutem „poradců". Ti totiž mají ne náhodou stejné právo veta jako bývalí cenzoři, ale nemají jejich kanonickou odpovědnost, proto, že současný CIC už takový institut nezná. Nový institut poradců a především pravidla pro jejich výkon jsou proto jen soukromou záležitostí ordináře, resp. vizitkou jeho vztahu k vůli koncilu.

[6] Časopis prý „útočí na Cirkev a Svätého Otca a otravuje ovzdušie na Slovensku".

[7] MG tu dodává výstrahu před herezemi, sektami, „zjeveními", předpověďmi konce světa, před sektářskou propagandou, vnášením náboženské nevraživosti a dalšími hrůzami tiskovin, které nemají církevní imprimi potest. S tím ovšem kontrastuje domnělá jistota pravdy, kterou prý zaručí tištěnému slovu právě církevní schválení.

[8] „Časopis,. . . ktorý je skôr kritický než konstruktívny, nás vo viere iste nepovzbudí". Zní to pěkně, zní to solidně. Až na to, že koncil vyžaduje otevřenou odpovědnou kritičnost od všech věřících, dokonce výslovně i od laiků vzhledem k hierarchii, viz Lumen Gentium 37.