Ekumenický lekcionář

Když byl v roce 1969 vydán jako plod 2. vatikánského koncilu nový římskokatolický lekcionář, stal se impulsem i pro další církve, aby své lekcionáře (perikopální systémy) revidovaly, případně zavedly. Církve umožnily prostřít stůl božího slova při bohoslužbách daleko bohatěji a vyváženěji, než bylo předtím obvyklé. V severoamerickém anglikánském prostředí vznikl koncem sedmdesátých let návrh společného, ekumenického lekcionáře. Lidé v USA i Kanadě mění mnohem častěji svůj domov než lidé v Evropě. Mění i sbory a farnosti, které navštěvují. Praktická potřeba sjednotit nedělní perikopy v co největším počtu liturgických církví tak přinesla své plody. Společný zážitek bohoslužby, kterému společný lekcionář výrazně pomáhá, je klíčem pro křesťanskou jednotu. Skrze společnou liturgii se lidé sbližují ve víře, teoreticky dosud v lecčem odlišné. V roce 1983 byl vydán spojenými liturgickými skupinami Revised Common Lectionary (Revidovaný společný lekcionář). Lekcionář stále získává nové zájemce, nyní i v Evropě, vycházejí k němu nové komentáře, kazatelé různých církví nad ním diskutují při společné přípravě kázání. Věřím, že se stane významným pomocníkem pro ekumenu i v Čechách. Základem lekcionáře je výše zmíněný nedělní římskokatolický lekcionář, kvalitně připravený již před třiceti lety. Z něj je převzat systém tří nedělních lekcí (starozákonní, epištolní a evangelijní). Spolu se žalmem, který se myšlenkově váže ke starozákonní perikopě, jsou lekce čtyři. Dominantní perikopou je evangelijní čtení. Lekcionář je rozdělen na tři roční cykly. V cyklu A se čte převážně evangelium podle Matouše, v cyklu B evangelium podle Marka, v cyklu C evangelium podle Lukáše. Janovo evangelium se čte každoročně převážně během svátečních období (adventní, vánoční, postní a velikonoční). V těchto svátečních obdobích jsou také všechny čtyři perikopy tematicky harmonizovány. Rozdíl oproti římskému lekcionáři je zejména v nedělích „během roku", resp. v druhé jejich části, po Letnicích. Týká se prvních - starozákonních čtení. V římském lekcionáři jsou vybírána tematicky vzhledem k evangeliu. Souvislost je téměř výhradně typologická. Tato jednostrannost byla kritizována, neboť takto násilná typologie nerespektuje specifický charakter jednotlivých knih Starého zákona. Autoři ekumenického lekcionáře volí semikontinuální četbu SZ (v římském lekcionáři užitou pouze ve feriální části). V roce A se čtou pasáže z Pentateuchu (zejména Gn a Ex) týkající se smlouvy. V roce B se čte „davidovská" a mudroslovná literatura (např. knihy Samuelovy, Královské, Přísloví, Job). V roce C pak literatura profétická (nejvíce je věnováno Jr). Přesto, že se čte jak řada evangelií, tak řada SZ semikontinuálně, zůstává zachována souvislost mezi oběma lekcemi. Někde je zřejmá zcela, někde až po delším uvažování. Výběr těchto vazeb považuji za největší přínos lekcionáře, odkrývající nové pohledy na Písmo. Dosavadní (římskokatolické) starozákonní lekce (se svými žalmy) však zůstávají i v ekumenickém lekcionáři jako jedna z možných variant. Sledujeme-li mikrostrukturu lekcionáře, objevíme i další zlepšení. Někde jsou vybrány jiné žalmy, které se lépe hodí k příslušnému SZ čtení. Žalmy, ale i jiné perikopy jsou vybírány ve větších celcích, verše v tom pořadí, v jakém jsou v bibli, bez vynechávání veršů. To umožňuje zpěv (čtení) přímo z bible. Daleko více je užito namísto žalmů starozákonních i novozákonních kantik (podobně jako je tomu v římském breviáři). Hymnická pasáž bývá z téže knihy jako čtení. Perikopy z deuterokanonických knih (kterých není příliš mnoho) mají vždy uvedenu obsahově obdobnou variantu z knihy protokanonické. Epištolní perikopy jsou logičtěji členěné, zpravidla trochu delší, než tomu bylo dosud. Často je ale v závorce uveden text, který je možno vypustit (to se netýká jen epištol). Jsou zařazeny texty, na které se dříve hledělo jako na „pastoračně méně vhodné", např. perikopy o ženách a psané z pohledu žen. I praktické uspořádání si zaslouží pozornost. Neděle během roku (po Trojici) nemají pouze pořadová čísla, ale jsou navázány na profánní kalendář. Tak i ten, kdo se nepohybuje v církevním prostředí a neví, která je zrovna neděle, si to jednoduše pomocí obyčejného kalendáře zjistí. Ekumenický lekcionář obsahuje jistě ještě mnohem více zajímavostí, než jsem stačil pochytit ze zasvěcené přednášky na IES od jednoho z jeho tvůrců, prof. Davida Holetona, a několikahodinovým listováním v lekcionáři. Abychom pomohli rozproudit diskusi o lekcionáři a mohli jej začít používat, vydáváme českou verzi jako pracovní text Institutu ekumenických studií. Vážným zájemcům ji poskytneme.