Riziko naslouchání a rozlišování

Asistent generálního sekretáře pro ekumenické vztahy Dirk Lange píše z Říma, kde se účastnil synody biskupů římskokatolické církve.

Úvahy po prvním týdnu biskupské synody 2024 (8. 10. 2024)

Synoda o synodalitě, kterou svolal papež František v roce 2021, zahájila v uplynulém týdnu své závěrečné zasedání. „Za církev synodální: společenství, spoluúčast, poslání“ znamenalo naslouchat hlasům z celého římskokatolického světa i mimo něj. Nejprve naslouchání místní církvi (diecézím a ekumenickým partnerům), poté naslouchání kontinentálním (nebo bychom mohli říci „regionálním“) biskupským konferencím. Plody této dvouleté práce byly předloženy k diskusi na loňském prvním zasedání biskupům z celého světa, ekumenickým účastníkům, teologům a zvláštním hostům.

Toto první zasedání naznačilo hlavní otázky, které pak byly zpracovány do textu, známého pod latinským názvem Instrumentum laboris. Nyní si navzájem hluboce nasloucháme a rozlišujeme, co Duch říká církvi na základě témat rozpracovaných v Instrumentum.

Tento proces je jedinečný. Nejedná se o „demokratický“ proces, tedy snahu získat většinu v té či oné otázce, ale o „rozhovor v Duchu“. Sedíme u kulatých stolů. U každého stolu je 10-12 účastníků. U jednoho takového stolu sedí sám papež František. Začínáme modlitbou a pak se všichni po dobu maximálně tři minuty dělí o dané téma dne.

Následuje tichá modlitba a pak druhé kolo rozhovoru, ve kterém se každý podělí o to, co v něm rezonovalo, co slyšel od ostatních. Poté následuje opět modlitba a poté všeobecná diskuse vedoucí ke krátké zprávě o rozhovoru. Tyto zprávy jsou shromážděny, shrnuty jinou skupinou a poté sdíleny zpět s plénem k dalšímu rozhovoru. Na konci čtyř týdnů probereme celé Instrumentum laboris.

Naslouchání a rozlišování je riskantní proces. Je úzce spojen a podporován modlitbou, aby Duch svatý mohl prolomit bariéry, za kterými se příliš často skrýváme. Vyžaduje upřímnou řeč (nebo jak ji popisuje Dietrich Bonhoeffer v knize Život v obecenství „pravá řeč“). Je zakořeněna v ignaciánské spiritualitě, což nepřekvapuje, protože papež František je prvním jezuitským papežem.

Proces je jedinečný také proto, že jeho účastníky nejsou pouze katoličtí biskupové (navzdory názvu „synoda biskupů“). Laici, ženy a mládež se účastní hlasem i hlasováním. Pozváni byli také ekumeničtí účastníci, a to nikoliv pouze jako „pozorovatelé“, ale jako „bratrští delegáti“, plně začlenění do diskusí u stolu, s hlasem (v diskusi), i když ne s hlasovacím právem. Sdílíme jídlo, společně se modlíme, diskutujeme a zkoumáme s eucharistickou představivostí: že všichni jsou shromážděni u jednoho stolu, velmi podobně, jak to vidíme zobrazeno v Lundském kříži a ve Společné památce reformace.¹

Druhé zasedání začalo vigilií pokání v úterý 1. října večer. Pro účastníky to byl hluboký okamžik, když jsme slyšeli svědectví těch, kteří přežili zneužívání, a vyznání vin církevních představitelů. Uprostřed mocné Izaiášovy vize, citované na začátku Instrumentum laboris (Iz 25,6-8), jsme si připomněli svou vlastní zkaženost a selhání a nekonečné Boží milosrdenství. Jádrem důvěry je sdílené odpuštění.

Klíčovou otázkou pro synodu je, jak být misijní synodální církví. To vyžaduje hluboké zamyšlení nad tím, co má synodalita říci o životě a poslání církve. Synodální církev je taková, která především vyznává evangelium, že jsme osvobozeni milostí. Ospravedlněni pouhou vírou jsme osvobozeni k tomu, abychom se angažovali ve světě (neomezováni osobními plány a ambicemi), abychom hlásali nezměrnou Boží dobrotu a milosrdenství a abychom společně sloužili bližním. Když synodalita radostně vyznává evangelium, naše chápání misie se stává rozlišováním evangelia v každém kontextu, rozlišováním probíhajícího Božího „poslání“ v každém čase a na každém místě.

V tomto smyslu misie znamená proces proměny. Znamená nejen něco dávat nebo sdílet s druhými, ale také být zranitelný a podstoupit riziko, že budeme druhými proměněni. Doufáme, že tato synoda otevře dveře plnější účasti všech lidí na rozlišování a rozhodování, rozpozná Boží přítomnost v druhých a umožní nám všem nechat se proměnit Duchem svatým.

Ze stránek Světového luterského svazu přeložil Martin Vaňáč