Jste zde

167 - prosinec 2005

autor: 

 

Tur domácí (Bos primigenius f. taurus)

Tur domácí

Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. (Iz 11,7)

Tur domácí (Bos primigenius f. taurus) je domestikovanou formou jediného druhu - tura divokého (B. primigenius), pratura. Samci pratura dorůstaliv kohoutku až 175 cm a měli zvlášť mohutně vyvinuté rohy. Samice byly zbarvené červenohnědě, samci byli černí nebo hnědočerní a pravděpodobně měli úzký červený pruh na hřbetě. Pratuři žili v Evropě, severní Africe a v Přední Asii.

Obdobím první domestikace praturů byl nejspíš neolit. V té době již byl chovaný skot značně menší než pratur (110-140 cm v kohoutku). Předpokládá se, že k nejstarším pokusům o jeho domestikaci došlo v Uzbekistánu a Turkestánu. Nejvýznamnější centrum domes­tikace však leží v oblasti Mezopotámie a Egypta. V Evropě se předpokládá existence mlad­ších domestikačních center ve Španělsku a v alpské oblasti.

Zdomácněním pratura došlo ke zmenšení rozměrů zvířat, vytvořily se různé barevné typy a především se zvýšila užitkovost. Krávy začaly poskytovat více mléka než bylo potřebné k odchování telat a zlepšila se kvalita i množství masa získávaného z jatečných zvířat. Také povaha domácího skotu je podstatně klidnější než u jeho divokého předka.

Bible svědčí o tom, že skot byl v Izraeli vedle ovcí jedním z nejdůležitějších hospodářských zvířat. Obyvatelstvo se zabývalo chovem skotu (Dt 8,13; Dt 12, 21; 1 S 11,5; 1 S 12,3; Ž 144, 14; Jr 3,24), který byl využit buď k obětem (Lv 3,1; 1 S 6,14) nebo jako zdroj potravy, masa a mléka. Možná nejlepší stáda se na­cházela v oblasti Bášanu za Jordánem (Nu 32,4). Velká stáda se pásla na úrodných plání Šáronu (1 Pa 27,29).

Skot se používal také jako tažné zvíře při orbě (1 Kr 19,19) nebo jako nákladní zvíře (1 Pa 12,41). Při pohánění se používal špičatý klacek nebo bodec (Sd 3,31). Podle Mojžíšova zákona se nesměl dávat náhubek býku používanému k pohánění mlatu (Dt 25,4). Bylo zakázáno společně zapřahat vola s oslem (Dt 22,10). Kdokoliv ukradl a prodal či porazil vola, musel jich dát náhradou pět (Ex 22,1); náhrada za živé zvíře ponechané ve vlas­tnictví zloděje byla pouze dvě jiná zvířata (Ex22,4). Pokud se zvíře zaběhlo, byla zde povinnost nálezce okamžitě jej vrátit majiteli. (Ex 23,4; Dt 22,1, Dt 22,4).

Býk byl zobrazením egyptského boha Apise a zlatý býček posloužil Izraelitům jako zobrazení Jahveho (Ex 32,4).

Býk ve Zj 4,7 bývá ve starokřesťanských výkladech chápán jako symbol evangelisty Matouše.

(ZaL)