Martin Vaňáč

Ve dnech 4.–25. října 2015 se ve Vatikánu uskuteční XIV. řádné valné shromáždění synody biskupů1 na téma „Povolání a poslání rodiny v církvi a v současném světě“. V jejím průběhu je na 17. října naplánovaná oslava 50. výročí této instituce, která je plodem znovuobjevené biskupské kolegiality v katolické církvi po II. vatikánském koncilu. Při té příležitosti bych rád ve stručnosti přiblížil diskuse kolem vzniku této instituce, její účastníky a typický průběh synodálního procesu.

U příležitosti 600. výročí smrti Jana Husa přijal papež František v pondělí 15. června 2015 ve Vatikánu delegaci složenou z představitelů Českobratrské církve evangelické, Církve československé husitské a Římskokatolické církve. 1 Přišlo mi zajímavé, že zatímco nekatolické církve byly zastoupeny aktuálními nejvyššími představiteli, katolickou církev v podstatě zastupovali dva emeritní či téměř emeritní biskupové.

Papež František si po svém zvolení před dvěma lety vybral jméno podle populárního středověkého světce Františka z Assisi, muže chudoby a pokoje, s kladným vztahem k celému stvořenému světu. Jak uvedl na setkání s novináři 16.

Začátkem dubna 2015 vyšla kniha katolického teologa, profesora systematické teologie Ctirada Václava Pospíšila (nar.

Zpráva o soukromé audienci odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka u papeže, která se uskutečnila v pátek 10. dubna 2015, spolu s veřejně dostupnými informacemi ukazují, jak tristní situace ohledně komunikace a jednání s lidmi panuje v katolické církvi. Jsem si vědom, že dostupné informace jsou neúplné a mnohé zůstává a zřejmě zůstane skryto v paměti aktérů a pod zámkem tajných archivů. Přesto bych rád upozornil alespoň na některé skutečnosti nebo souvislosti kauzy.1

V poledne o slavnosti sv. Josefa, dne 19. března 2015, bylo oznámeno jmenování nového českobudějovického biskupa Vlastimila Kročila. Světová média věnovala větší pozornost biskupskému svěcení, které začalo o hodinu později v brazilském klášteře v Nova Friburgo pod vedením suspendovaného Richarda Williamsona. O dva dny později, 21. března, bylo oznámeno jmenování nového rožňavského biskupa, kterým se stal Stanislav Stolárik. Mezitím bylo v pátek 20.

Děkuji za pozvání, kterého si velmi vážím.[1] Nebudu skrývat rozpaky, se kterými jsem pozvání přijal a se kterými před vás předstupuji. Nepovažuji se za experta na husitství, nezasedám v žádné komisi a nejsem členem žádného grémia, které se podílí na přípravách oficiálních oslav Husova jubilea v roce 2015. Nebudu předstírat, že jsem přečetl vše od Jana Husa, natož vše, co bylo o Husovi napsáno, dokonce ani ne vše, co o Husovi napsali katolíci.

Slovensko má za sebou nešťastné referendum.1 Nešťastné ne kvůli jeho výsledku nebo kvůli neplatnosti s ohledem na nízkou účast oprávněných voličů (21,41 %, k platnosti by byla třeba účast nad 50 %), ale jak trefně vyjádřil prezident SR Andrej Kiska: „Nikto nemôže považovať za svoje víťazstvo, keď jedným z výsledkov referenda sú aj rozhádané rodiny, priatelia.

Nepovažuji se za odborníka na terorismus, mezináboženský dialog nebo islám. Téma vztahu islámského terorismu a sílící islamofobie jsem si výrazněji všimnul 15. prosince 2014 v souvislosti s útokem v australském Sydney, kde policii známý recidivista přepadl kavárnu a zadržoval rukojmí až do policejního zásahu.

Média a Islamabade jako politický „kapitál“

Dne 18. prosince 2014 převzal doc. Mgr. Jaroslav Vokoun, Th.D. od ministra školství v pražském Karolinu jmenovací dekret a stal se novým profesorem v oboru Teologie (s účinností od 19. září 2014). Jmenován byl na návrh vědecké rady Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (JU) učiněný na zasedání dne 24. dubna 2014, kdy předseda hodnotící komise prof. Dr. Karel Skalický, Th.D. zhodnotil jeho vědeckou, pedagogickou a organizační práci a Jaroslav Vokoun vystoupil s přednáškou „Tři modely dynamiky tradice a její případné blokace a deblokace“. Jaroslav Vokoun (nar.