Jaroslav Vokoun

V předcházejících částech kurzu jsme se zabývali vymezením obce a jejích funkcí. Dnes tento výklad doplníme o jedno hledisko, které nám pomůže vyřešit množství konkrétních problémů - z Teologie budování obce (F. Schwarz / C. A. Schwarz, Neukirchen-Vluyn 1985) přebíráme

Dnešní doba není lehčí, ale v leckterém ohledu je dokonce těžší než doba minulá.  Vidíme, že lidé, kteří s jasným pohledem vpřed snášeli nepříjemnosti a vnější beznaděj minulé doby, dnes upadají do deprese a malomyslnosti.  Při mnohých setkáních hledáme odpověď na otázku, jak máme jednat právě v této době. Zaznamenal jsem dodatečně

Co mě vždy zaráželo u řady jinak vynikajících katolických křesťanů, byl zvláštní mechanismus sebeklamu, který měli zabudován ve svém vědomí - mechanismus k ospravedlnění určitých nepříjemných skutečností, k ignorování určitých argumentů apod. Jak jsem později pochopil, vybudovali si tento

V úvodu kursu bylo řečeno, že obec nemůže splnit své poslání tím, že je přenese na specializované jednotlivce, ale pouze tehdy, když za ně nese odpovědnost obec jako celek. To platí i o úkolu zvěstovat evangelium - obec nesplní svůj úkol zvěstovat Krista tím, že teologicky připravený odborník přednese kázání v prostoru kostela.

Vztah k Marii je lakmusový papírek našeho vztahu ke křesťanství a k církvi. Ten, kdo zůstal uvězněn v protimoderním paradigmatu, mává Marií jako praporem v boji proti všem změnám v církvi obecně a proti ekumenismu zvláště. Stoupenec doznívajícího moderního paradigmatu - katolík či evangelík -

Výzva k rozhovoru

Nová epocha, na jejíž výzvu má dnes církev odpovědět, vychází ze změny myšlení, změny základního pohledu na svět, která se nejprve (v prvních desetiletích našeho století) těžce prosazovala ve fyzice a od počátku šedesátých let se stává obecným impulsem. Je neuvěřitelné, že na počátku této epochy

Teilhard de Chardin je v našem prostředí spojován především s problematikou vztahu křeťanství a moderní vědy. Uniká nám širší rámec, v němž Teilhard tuto problematiku promýšlel. Tím rámcem je evangelizace moderního světa. Teilharda nechápeme, nechápeme-li jej především jako misionáře a teologa misie.

"Křesťan zítřka bude mystik, nebo vůbec nebude," prohlásil kdysi Karl Rahner a jeho slova se už zřejmě potvrzují v situaci církví:

- evangelické skupiny (zpravidla tzv. reformovaného charakteru) se mystice programově uzavřely a leží zřejmě na smrtelném loži. Jinak je tomu asi jen tam, kde se přimkly k charismatické či pietistické zbožnosti, z nichž druhá uchovává něco z mystické zkušenosti Lutherovy;

Při výročním jednání Luterské liturgické konference Bavorska v Neuendettelsau (9.-11. 7. 1993) se rozdávala xerokopie článku luterského teologa a novináře Uwe Siemona-Netto z Hamburku "Protestantismus - wohin?".  Článek vyšel v časopise konzervativních evangelikálů Idea-spektrum 27/93.  Časopis se v těchto kruzích obvykle nečte, autor však ťal do živého, a tak vzbudil pozornost i za hranicemi svého okruhu čtenářů. Východiskem jeho úvah je osobní zkušenost, když žádal evangelickou farářku o slavení večeře Páně pro umírající ženu, trápenou těžkými výčitkami svědomí.

Západní křesťanství se nám ukazuje jako fakticky rozbité do dvou táborů - konzervativního a progresívního, na obou stranách s nepřijatelnými výstřelky.  Měli bychom udělat vše proto, abychom se této "fázi" církevních dějin u nás vyhnuli.

Na základě knihy Ottmara Fuchse Zwischen Wahrheit und Macht. Pluralismus in der Kirche? Knecht Frankfurt am Main 1990, se chci pokusit ukázat některé šance vnitrocírkevního usmíření.