Jaroslav Vokoun

(Úvaha při příležitosti 30 let od úmrtí Jan XXIII.) Jak bude vypadat blízká budoucnost římskokatolické církve u nás? Jedni sní o velkolepém návratu před únor 1948, jiní se ho obávají, ale považují ho za možný, další vidí hlubokou krizi, malou schopnost zúročit zkušenosti posledního

V květnu 1983, tedy už před deseti lety, se konala v Tübingen konference,
na kterou se sjeli špičkoví teologové z celého světa. V abecedním pořádku
jmenujme aspoň L. Boffa, N. Greinachera, G. Gutiérreze, filozofa J. Habermase,
W. Jense, E. Jüngela, H. Künga, R. Laurentina, J. B. Metze, J.
Moltmanna, St. Pfürtnera, filozofa P. Ricouera, E. Schilebeeckxe. Různorodost

Proces zásadních změn, uvedený do pohybu Druhým vatikánským koncilem, měl důležitou předehru, která většinou uniká pozornosti těch, kdo se snaží vysvětlit koncilní změnu klimatu. Aniž bychom podceňovali kořeny koncilu v obnovných hnutích evropského katolicismu, musíme říci, že by koncilní vývoj zůstal plně nevysvětlitelný bez vlivu katolické církve východního obřadu, jmenovitě bez biskupského sboru řecko-melchitsko-katolické církve, čítající jen dvě stě tisíc věřících.

Jaroslav Vokoun

Osvícenstvíje především, vezmeme-li je jako epochální pojem, propagandistickým slůvkemjedné malé skupiny francouzských intelektuálů, kteří chtěli pomocí tohotoslůvka šířit zcela konkrétní myšlenky. Kant podal potom substanciální definici:„používat svůj rozum bez návodu druhých“. Tím však řekl něco, co lidé činili užtisíc let předtím, a navíc je tomu tak, že ani po osvícenství patrně nepoužívásvůj vlastní rozum více lidí než předtím. Lidé pouze věří jiným instancím. – R.Spaemann

Jaroslav Vokoun

Podvouleté účasti v týmu islámských i neislámských sociologů, zkoumajícíchsoučasná islámská hnutí (badatelský projekt Islam and Public Space, Kulturwissenschaftliches Institut Essen), se novinář aorientalista Ludwig Ammannsetkal v Paříži s produktem, který symbolicky vyjádřil výsledky výzkumu – Mecca-cola, vržená natrh v rámci bojkotu amerických výrobků v předvečer útoku na Bagdád jakosymbol odmítání Západu a současně touhy mít účast na jeho výhodách, tj. nikoliplného odmítnutí, ale adaptace a islamizace západních vymožeností. Jehopopulárně psaná knížka (Ammann, Ludwig,Cola und Koran, Das Wagniseiner islamischen Renaissance, Freiburg 2004;poznámkový aparát pro specialisty se připravuje pro vystavení na internetu –vizhttp://www.koolfilm.de/ammann/buecher.php4) se snaží popsat situaci a vyhnout se jakstrašení islámem, tak naivním líčením mírumilovnosti islámu. Muslimů je vícenež miliarda a nelze je popsat všechny jedním přívlastkem.

Vposledních měsícíchse v Getsemanech několikrátobjevily formulace, snažícíse zařadit určitéjevy do širších souvislostí.Spor v jedné západočeskéfarnosti je intepretovánjako zápas mezi 19. a 21.stoletím,z příležitosti vydáníSartrova Existencialismu se radícírkvi,jak četbou dekadentůod Nietzscheho po francouzsképostmodernisty dohnat své chronickézpožděníza pokrokem. Když už ale chcememyslet v epochách - je mi to takéblízké-, chtělo by to serióznějšípřístup.Abych usnadnil dialog a vyhnul se sporům, jak bylo comyšleno,nebudu v dalším textu citovat ani s citátypolemizovat, pouze formuluji několik tezík rozhovoru.

(sestavil Jaroslav Vokoun, komentář Martin Vaňáč)

1. Charles de Foucauld(1858-1916), narozen ve Štrasburku, nejprve důstojník, poté člen trapistickéhořádu a kněz, žil v naprosté chudobě v alžírské Sahaře, kde konalmisii mezi tamějšími kmeny a kde byl také zastřelen. Sepsal řeholi prospolečenství, které však vzniklo až po jeho smrti.

2. Pavel Stránský (1583-1657), český spisovatel,právník a politik, po bitvě na Bílé Hoře odmítl přestoupit ke katolicismua úspěšně vedl veřejné diskuse s katolickými misionáři, musel odejítdo exilu, po roce 1635 se usadil v polské Toruni, kde působil jako profesor apak i jako správce gymnázia. V Holandsku vyšlo jeho latinsky psané dílo Ostátě českém (Respublica Bojema).

(sestavil Jaroslav Vokoun, komentář Martin Vaňáč)

1. Památka všechsvatých. Ničivé zemětřesenív Lisabonu, které otřáslo celou Evropou (1755).

2. Památka zesnulých. Johann Albrecht Bengel (1687-1752),luterský teolog, významný představitel pietismu ve Württembergu.

3. Karel Boromejský (1538-1584),milánský arcibiskup a kardinál, realizoval reformy tridentského koncilu. Stržení Mariánského sloupu na Staroměstskémnáměstí (1918), sloup byl svržen jako údajný symbol pobělohorského útlaku.

(sestavil Jaroslav Vokoun, komentářMartin Vaňáč)

1. Romano Guardini(1885-1968), katolický teolog a náboženský filozof, aktivní v liturgickémhnutí. Tereza z Lisieux(1873-1897), členka řádu bosých karmelitek, 1925 svatořečena, 1927 prohlášenaza patronku misií, v roce 1997 ji Jan Pavel II. prohlásil za učitelkucírkve. Petrus Herbert (kol.1530-1571), bratrský farář, teolog a básník, v zahraničí hájil bratrskéučení a přeložil bratrské vyznání do němčiny.

(sestavil Jaroslav Vokoun, komentářMartin Vaňáč)

1. Jan Žižka dal v Libochovicích upálitněkolik kněží (1424). Město Táborse bez boje vzdalo vojsku Jiřího z Poděbrad a později jej uznalo zasprávce země (1452).

3. Oliver Cromwell(1599-1658), velitel jezdectva, v letech 1653-1658 vládl Anglii jako lordprotektor.

4. Albert Schweitzer(1875-1965), filozof, evangelický teolog, hudební vědec a lékař v tropech,nositel Nobelovy ceny míru (1952). Biskup Gorazd, občanským jménem Matěj Pavlík(1879-1942), biskup české pravoslavné církve, byl popraven nacisty za ukrýváníparašutistů. kteří provedli atentát na Heydricha.