Darina Bártová

Předchozí díl vyprávění o falzifikátorech se snažil odpovědět na otázku, proč vůbec někdo vynakládal námahu na vytvoření falz, a přiblížil také některé z postav falzifikátorů. Nyní přišel čas seznámit se s dalšími z nich.

Edward Williams (Iolo Morganwg)

Článek nemá být inspirací pro ty, kdo rádi upravují realitu, ale vysvětlením, proč k tomu v oblasti keltské kultury docházelo. Pokud nemáte literární nadání aspoň jako T. Chatterton, E. Williams a další, nedělejte to. Stejně se na to přišlo. Článek  má za cíl ukázat, jaký vliv může mít literatura na spiritualitu.

Cursus Scottorum (čili irský ritus) je celý liturgický systém, který používaly irské a skotské kláštery. Dochoval se do současnosti jen fragmentárně, ale díky několika klíčovým rukopisům, které byly zmíněny v předchozích dílech, a zmínkám v pramenech jej lze více či méně rekonstruovat. Odlišnost tohoto systému lze nejlépe dokumentovat na liturgii hodin, která se vyvinula poněkud odlišně od systému používaného církví v Římě. Pokud se jedná o kontinent, mísily se zde různé vlivy, včetně ariánských, proto není přesné mluvit o všech směrech jako o systému římském.

Cursus Scottorum neboli irský ritus  je liturgický systém, který používaly irské a skotské kláštery. Dochoval se do současnosti jen fragmentárně, ale díky několika klíčovým rukopisům a zmínkám v pramenech jej lze více či méně rekonstruovat. Dalšími prameny, jež slouží  k rekonstrukci představy, jak celý systém mohl vypadat,  jsou dochované misály keltského původu.

Cursus Scottorum, nebo tzv. irský ritus, je celý liturgický systém, který používaly irské a skotské kláštery. Dochoval se do současnosti jen fragmentárně, ale díky několika klíčovým rukopisům a zmínkám v pramenech jej lze více či méně rekonstruovat. Lze doložit, že na jeho podobu měly největší vliv rity z oblasti Galie. Někteří badatelé (Hen Y. , 2010), (Hen Y. a., 2004) mají dokonce za to, že irská liturgie nebyla originální, ale byla převzatou liturgií galského typu. Tento názor vyslovil jako jeden z prvních badatelů již v 17. stol. Jean Mabillon (Mabillon, 1687).

Úvod

Lorica sv. Gildase představuje jeden z nejpozoruhodnějších textů raně středověké křesťanské spirituality. Jde o rozsáhlou ochrannou modlitbu (loriku), jejíž kořeny sahají do britsko‑keltského prostředí 6. století. Text spojuje asketickou teologii, angelologii, antropologii a eschatologii do jedinečné syntézy, která odráží duchovní mentalitu post‑římské Británie.

Na břehu řeky přemítá sedlák, jak přepravit přes vodu vlka, kozu a zelí na loďce, kam se vejde právě on a jedna z komodit. Přepravu potřebuje zorganizovat nejlépe tak, aby se mu jednotlivé komodity vzájemně nesežraly. Tento roztomilý logický problém známe asi všichni. Ale málokdo ví, že ona hádanka má svého autora. Spolu s dalšími 52 matematickými úlohami je popsána ve spisku Propositiones ad acuendos juvenes, který pochází z pera Alciuna z Yorku. (Stewart, 2013)

Roku 597 zemřel zakladatel kláštera na ostrově Iona, Columcille. Přesně o sto let později, r. 697 vyhlašuje 9. opat na synodě v Birru Cáin Adomnáin, známý také pod názvem Lex Innocentium.

Studium na humanitně zaměřených školách volí většinou ti, kdo nemají právě kladný vztah k matematice. Ukažme si ale, že některá zákoutí teologie, což je obor, který se řadí mezi humanitní, se bez matematiky neobejde. Tak třeba takový výpočet data Velikonoc…