Pomazání nemocných v evangelické bohoslužbě

V edici „bohoslužby" (Lutherisches Verlagshaus Hannover) vyšel v roce 1990 návrh agendy pro evangelicko-luterské církve a obce, svazek III, díl:

Služba nemocným, kde je v oddíle .Požehnání nemocných" podán návrh pomazání nemocných. Protože v naší evangelické církvi jsou lidé s tímto tématem zatím velmi málo obeznámeni, měli by být o tom informováni a podníceni k přemýšlení.

Ježíš během svého pozemského působení přijímal nemocné a trpící různými způsoby. Je jednoznačně prokázáno, že mnoho nemocných uzdravil (Mk 1,34). Uzdravování nemocných a kázání o Božím království spolu úzce souvisí. Ježíš poslal učedníky .kázat Boží království a uzdravovat nemocné".

(L 9,2) V podobenství o Božím soudu se ztotožňuje s nemocnými a představuje přitom návštěvu nemocných jako křesťanskou povinnost lásky k bližnímu: .Byl jsem nemocný a navštívili jste mě." (Mt 25,36) Tento Ježíšův příkaz si přisvojila prvotní církev. Jak vyplývá z Marka 16,18 a Jakuba 5,14-16, dělo se to skrze návštěvy starších církve u nemocných, skrze modlitbu za ně - spojenou s pomazáním (Jk 5,14), popř. vkládáním rukou (Mk 16,18).

Přestože je ve Svatém Písmu jasně dokázáno a zdůrazněno pomazání nemocných, přestalo se bohužel v evangelické církvi skoro úplně užívat. Důvod spočívá v tom, že jsme se distancovali od dřívější římskokatolické praxe .posledního pomazání" a bylo sporné, zda pomazání nemocných je svátost ustanovená samým Pánem. Ke krátkému znovupřijetí apoštolského pomazání došlo u luteránů v 16. století. V luterské oblasti vystupuje marburský teolog J. W. Thiersch (1846) na podporu evangelického pojetí pomazání nemocných.  Spolu s novozákoníkem A. Bengelem mluvil o .opravdu Kristem nařízeném obřadu" a ptal se: .Kdo dal protestantské církvi právo k zrušení?" Jeho pojetí je také obsaženo v katolicko-apoštolských společenstvích, v biblickém katechismu od Ludwiga Albrechta (1805-1880), dále je propagovali W. Löhe (1808-1872), W. Lotz (1949), O. Witt (1957), H. Dolbert (1960) a pro reformovanou oblast M. Thurian (1946).

V evangelických zemských církvích to bylo především .Hochkirchliche Vereinigung", které se zasazovalo o pomazání nemocných ve své liturgickosvátostné obnovné práci. Ale také v pietistických a charismatických kruzích dochází pomazání nemocných uznání a požadují se praktické důsledky. Od roku 1979 je v luterských církvích v USA a Kanadě fakultativně a oficiálně spojeno požehnání nemocných s pomazáním. Mezi reformačními církvemi se toto týká také anglikánů, jako jsou .episkopální církev" a United Church of Christ, která jako sjednocená církev stojí v těsném spojení s .Evangelische Kirche der Union".

V posledních letech přišlo na pořad téma .pomazání nemocných" také v oficiálním církevním grémiu uvnitř EKD, totiž v jednom referátu vrchního církevního rady Th. Glasera při bavorské zemské synodě v dubnu 1985 v lázních Neustadt/Saale. V roce 1987 zveřejnil Severopolabský církevní úřad v Kielu příručku pro požehnání a pomazání nemocných, která byla vypracována pod vedením O. Jordana (Hamburg) z výboru církevního vedení pro otázky bohoslužebného života v Severopolabské ev.-lut. církvi.  Mnoho evangelických farářů při své péči o duchovní život sboru pociťuje jako nedostatek, že není k dispozici žádná jiná možnost obřadu pro nemocné a umírající, kteří večeři Páně z čistě fyzických důvodů nemohou přijmout nebo už nejsou při vědomí.

Nyní má oblast EKD vedle pořadu od Lotze k dispozici také oba výše uvedené návrhy pomazání nemocných zpracované oficiálními zemskými církevními grémii, odpovídající cílům pastorace nemocných v této oblasti.

Kdo se v takovém případě nechce spokojit s pouhou modlitbou, ale touží po určitém jednání, které se přizpůsobí ohleduplně stavu nemocného a také pro bezvědomé a polobezvědomé umožňuje ještě udělení požehnání a pokoje, tomu lze nabídnout pomazání nemocných: .Pomazání nemocných je zřetelná a konkrétní stránka přímluvy. Mohla by být uplatněna obzvláště u těch lidí, kteří nejsou s to vzít něco do úst nebo nemohou polykat, u kterých tedy není možné přijímání (rakovina hltanu a ústní dutiny). Smysluplné je však pomazání nemocných také jako konkretizace přímluvy a požehnání, neboť spočine na čele či rukou a upomíná tak lidi po delší dobu na modlitbu a podrží vše živě v paměti." Charakter modlitby jako události je pro postiženého ztělesněn. Pomazání nemocných znamená jednoznačně posílení těla a duše. Výzva k přímluvě a pomazání nemocných z Jk 15,13 se bere vážně a uvádí se do praxe, a tak je činěn další krok k ekuméně a oživen dialog s římsko-katolickou církví.

Co je výchozím bodem pomazání nemocných v životě společenství?

Není to blížící se smrt. Pomazání nemocných se nesmí jevit jako .poslední pomazání", jako známka smrti. Ježíš se takto chce v nejhlubším slova smyslu s nemocným člověkem setkat jako uzdravovatel. Chce mu stát po boku v bolesti, netrpělivosti a strachu, v lidské a náboženské slabosti, ve vnitřní vzpouře, v temnotě víry, v rozmrzelosti a pochybnosti, ale také v otupění a zatvrzení srdce proti Bohu. Všemu tomuto odporu má být vzat jeho hrot ohrožující spásu.

Kristus zve k účasti na svém utrpení pro spásu světa. V tělesné i duševní krizi, kterou s sebou každé onemocnění přináší, také když smrt dlouho nepřichází, musí být nemocný vděčný za posílení, které mu Kristus nabízí.  Proto má být pomazání nemocných uděleno při každé vážnější nemoci (i vícekrát v životě). Také u pokročilé nemoci může být opakovaně přijímáno.

Jak se pomazání nemocných uděluje?

Duchovní pastýř položí na nemocného ruku a vysloví modlitbu ze síly víry.  Potom bude nemocný pomazán na čele a na rukou. Pomazání potvrdí nemocnému milost Ducha svatého, skrze kterou je člověku pomoženo k uzdravení. Tak bude schopen zlo nemoci statečně snášet, či snad dokonce proti ní  bojovat a znovu nabýt zdraví, jestliže je to nutné k duchovní spáse. Kromě toho potvrzuje pomazání nemocných odpuštění hříchů. Podle návrhu agendy III, Služba nemocným, se skládá liturgická forma z následujících prvků:

pozdravení, uvedení, žalm, (zpověď), čtení, modlitba, požehnání (s pomazáním nemocných, popř. Večeří Páně), díkůvzdání, Otče náš a žehnání.  Pomazání nemocných se poskytuje následovně: (Při pomazání může liturg vzít nádobu s olejem do ruky a v modlitbě říci tato slova:) .Pane, náš Bože, ty bereš své stvoření ve službu svého milosrdenství. Prosíme tě: Dej, aby se tento olej stal znamením tvé udravující a spásné moci na této/tomto nemocné/m." Farář položí nemocnému obě ruce na čelo. Potom ponoří jeden prst do oleje a udělá na čele a na obou rukou nemocného znamení kříže. - Říká: .N. N., jsi žehnán/a a mazán/a olejem ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. Nechť on tě pozdvihne uzdravující mocí své lásky. Pokoj s tebou."

Volkmar Walther je farářem Saské evangelicko-luterské církve a představeným evangelicko-katolické Jakobusbruderschaft. Z Bausteine, sešit 124, časopisu Svazu pro evangelickokatolické znovusjednocení přeložila Jitka Váchalová.