Jste zde

Ohlasy na úmrtí emeritního papeže Benedikta XVI.

Na požadavek rychlého svatořečení ("Santo subito!") zesnulého papeže Benedikta XVI. (16. dubna 1927 – 31. prosince 2022) reagovala rakouská teoložka Irmtraud Fischer (nar. 1957) svým článkem publikovaným na internetových stránkách Nadace Herberta Haaga „Za svobodu v církvi“ 4. ledna 2023. Fischer po absolvování studia pedagogiky studovala v letech 1977-1982 katolickou teologii na univerzitě ve Štýrském Hradci. V letech 1983-1994 působila jako asistentka na Institutu pro starozákonní biblistiku na univerzitě ve Štýrském Hradci u profesora Johannese Marböcka (nar. 1935). V roce 1988 získala doktorát z teologie a v roce 1993 se na návrh Ericha Zengera (1939-2010) habilitovala na univerzitě ve Štýrském Hradci. Stala se v Rakousku první ženou katoličkou, která se habilitovala v oboru teologie. Její habilitační spis na téma „Die Erzeltern Israels. Feministisch-theologische Studien zu Gen 12-36“ (publikovaný v roce 1994) přispěl k tomu, že se v německé biblistice prosadilo označení „Erzeltern“ (arci-rodiče, pra-rodiče) místo dřívějšího „patriarchové“ (neboť ve starozákonních příbězích vystupují nejenom „praotcové“ Abrahám, Izák a Jákob, ale i „pramatky“ jako např. Sára, Rebeka nebo Ráchel). V letech 1994-1997 působila nejprve jako odborná asistentka, později jako docentka na univerzitě ve Štýrském Hradci. V letech 1997-2004 byla řádnou profesorkou pro obor "Starý zákon a teologická ženská studia" (Altes Testament und Theologische Frauenforschung) na Katolické teologické fakultě v Bonnu a od roku 2004 až do svého odchodu do důchodu v roce 2022 působila jako profesorka starozákonní biblistiky na univerzitě ve Štýrském Hradci. Kromě řady projektů stojí za zmínku, že od roku 2006 vede spolu s Adrianou Valerio a Mercedes Navarro Puerto čtyřjazyčný encyklopedický projekt "Bible a ženy" o dějinách recepce Bible, který se zaměřuje na genderově relevantní biblická témata, na biblické ženské postavy a na ženy, které interpretovaly bibli v průběhu dějin až do současnosti.1

Irmtraud Fischer ve svém textu zmiňuje španělskou řeholnici, teoložku a psycholožku Mercedes Navarro Puerto (nar. 1951), která vystudovala psychologii na Papežské univerzitě v Salamance a poté studovala teologii na Papežském biblickém institutu v Římě, kde v roce 1996 získala doktorát z biblické teologie. Vyučovala na fakultách teologie (1992-2000) a psychologie (1993-2007) na Papežské univerzitě v Salamance, na Institutu katechetických věd San Pío X v Madridu (1990-1995), na Vyšším institutu morálních věd v Madridu (1996-2000), na magisterském studiu náboženských věd na Papežské univerzitě v Comillas (1998-2004) a na katedře integrované filologie na Filologické fakultě Sevillské univerzity (2006-2007). Od roku 2014 byla čestnou profesorkou na Univerzitě Complutense v Madridu, kde působila na katedře hebraistiky a aramejistiky Filologické fakulty.2 Mercedes Navarro Puerto dosáhla národní i mezinárodní pozornosti svými knihami a články o Marii, Evě a dalších ženách bible, jakož i o feministické teologii a exegezi, o násilí a sexismu. V roce 2017 jí byla udělena Cena Herberta Haaga. Při té příležitosti Nadace Herberta Haaga uvedla: „Na popud reakčních španělských kruhů byla nejprve po netransparentním řízení odsunuta na místo profesorky psychologie náboženství. A přestože se podařilo urovnat doktrinální disciplinární řízení zahájené Kongregací pro nauku víry, byla nakonec zcela vyloučena z akademického vyučování na církevních pedagogických institucích.“3

Nadace Herberta Haaga „Za svobodu v církvi“ (Herbert Haag Stiftung für Freiheit in der Kirche) byla založena v roce 1985 ve švýcarském Luzernu švýcarským katolickým teologem a biblistou Herbertem Haagem (1915-2001), který v letech 1960-1980 působil na katedře Starého zákona na Katolické teologické fakultě univerzity v Tübingen. Dospěl k přesvědčení, že krize v katolické církvi má své kořeny v její struktuře, která mnohdy vede k zotročování věřících. Nadace uděluje ceny za uznání osobám, skupinám nebo institucím, které se svobodným vyjádřením názoru nebo odvážným jednáním přihlásily ke skutečnému křesťanství. Dlouholetým předsedou nadace byl Hans Küng (1928-2021). První cenu udělila v roce 1985 brazilskému teologovi Leonardu Boffovi. Např. v roce 2011 nadace ocenila „skrytou církev“ působící ilegálně v bývalém Československu a jejího nejznámějšího představitele biskupa Felixe Davídka (1921-1988). Cenu tehdy převzali Dušan Špiner a Ludmila Javorová.4

Irmtraud Fischer: "Santo subito!": Systém si dává rozhřešení, a tím se vysmívá svým obětem.

Již první den po smrti papeže Benedikta XVI., který podle zpráv tisku odstoupil z vlastní vůle, se jeho dlouholetý důvěrník, arcibiskup Gänswein, zmínil o žádostech o okamžité svatořečení, o „Santo subito“. Vzhledem k těm, kteří v posledních letech obdrželi Cenu Herberta Haaga za svobodu v církvi, je třeba tento požadavek vyvrátit už v okamžiku, kdy začíná klíčit.

"Můj inkvizitor je mrtvý"

Na Silvestra mi přišla SMS s novoročním přáním s tímto nekomentovaným dodatkem od Mercedes Navarro Puerto, laureátky Ceny Herberta Haaga za rok 2017. Dvakrát se dostala do soukolí Ratzingerovy inkvizice. Podruhé přišla o povolení k výuce. Nevyučovala ani nepublikovala nic nového nebo závadného. Jednoduše vyhrabali starý rozhovor, na jehož základě byla obviněna, a bez jejího souhlasu ho znovu zveřejnili. Skutečnost, že se stala obětí intriky, však pevným strážcům víry příliš nevadila.

Mnohé teoložky a mnozí teologové, a to i velmi církevně smýšlející, museli pod dohledem Josepha Ratzingera předtím, než jim byl udělen tzv. římský nihil obstat (který je nutný i pro profesory vyučující na státních univerzitách), publikovat články, v nichž museli odvolat sporné teze, které se často týkaly způsobilosti žen zastávat církevní úřad. Někteří z první generace habilitovaných teoložek unikly odsouzení tohoto muže, který je dnes popisován jako mírný a laskavý, jen díky tomu, že přešly na učitelské katedry jiných církví.

Je to příběh plný žalu a odlivu mozků z teologie, který má Ratzinger na svědomí. Cena, kterou založil a která je naivními médii oslavována jako "teologická Nobelova cena", je následně udělována pouze teologům, kteří považují vážné vnímání znamení doby za nevhodné přizpůsobení se dnešní společnosti.5 První vatikánský koncil se svými dogmatickými formulacemi o papežství posílá pozdrav! Druhý vatikánský koncil, který se zasadil o aktualizaci víry a pojetí církve, si vylámal zuby na vyhlášení nového kanonického práva v roce 1983 Janem Pavlem II., bez povšimnutí většiny věřících. Jazykem, který je vydáván za jazyk koncilu, je tak dnes právně zakotven návrat k předkoncilnímu obrazu církve. Za nešťastné encykliky a papežské listy proti ženám a laikům z doby Wojtylova ochromujícího dlouhého pontifikátu je, jak je z výzkumu stále zřejmější, z velké části zodpovědný jeho přísný strážce víry, kardinál Ratzinger.

"Santo subito" - Facka do tváře zneužívaným

Pokud věřící tolerují zahájení procesu blahořečení bez rozporu, pak jim opravdu není pomoci. Pak jsou skutečně ovcemi pastýřů, kteří pasou sami sebe (srov. Ez 34,2).6 V posledních letech byl jeden papež za druhým blahořečen a brzy poté kanonizován; zdá se, že se to stalo nutkavou potřebou, aby se ospravedlnil tento úřad, který se považuje za neomylný. Praxe, která je zjevně pozdním, ale logickým důsledkem papežských dogmat I. vatikánského koncilu. Kritické zhodnocení této problematiky vedlo k odebrání učitelské licence (pro výuku katolické teologie) dlouholetého prezidenta Nadace Herberta Haaga Hanse Künga. Prostým zvoláním „santo subito“ se hierarchický systém snaží prohlásit všechny své vrcholné představitele za nedotknutelné, a tím je zároveň chránit před kritikou. Skutečnost, že tuto výzvu učinil nejbližší důvěrník zesnulého a že ji nyní přebírají i média, je vzhledem k masivnímu inkvizičnímu chování učitelského úřadu pod Ratzingerovým vedením více než podivná.

Pokud však vezmeme v úvahu Ratzingerovu roli v souvislosti se zneužíváním v katolické církvi, která mu v posledním roce života dokonce přinesla zahájení soudního procesu v jeho vlasti, je tato výzva zcela nepochopitelná. Je to facka všem obětem zneužívání, která maří veškeré snahy o neúprosné vyrovnání se s minulostí. Zdá se, že církev si chce odpustit zločiny, kterých se dopustila na bezbranných mladých lidech. Tím, že důsledně kryla zločiny, aby chránila „svatou katolickou církev“, chránila pachatele a cenila si jejich kněžství více než lidského práva na fyzickou a psychickou integritu zneužívaných. Pokud jde o loňské laureáty, kteří byli vyznamenáni za svou odvahu zveřejnit trestný čin zneužívání své osoby a prokázat tak církvi očistnou službu, je třeba myšlenku kanonizace důrazně odmítnout.7 Blahořečení nebo dokonce svatořečení tohoto zesnulého papeže, který sám předvídal, že vedení církve je v jeho věku příliš namáhavé, by z tohoto důvodu znamenalo prohlášení morálního bankrotu absolutistického systému katolické církve, která má právní ústavu na úrovni předosvícenské doby: Na základě udání jsou obviňováni lidé, kteří se postavili proti tomuto systému. Zneužívaní lidé byli (a v některých případech pravděpodobně stále ještě jsou) zastrašováni, jsou líčeni jako lhářky/lháři a lidé, kteří „kálí do vlastního hnízda“. Donedávna bylo ještě možné pohodlně žít v církevních strukturách, pokud se člověk dobře choval vůči představeným, i když se člověk dopustil těch nejhorších zločinů jako sériový pachatel. O tom, pro koho jsou lidská práva nedělitelná a pro koho ne, rozhoduje v katolické církvi stále výhradně Apoštolský stolec, který dodnes nepodepsal ani neratifikoval Deklaraci lidských práv.

1 Více o projektu Bible a ženy viz: http://www.bibleandwomen.org

2 Podle informací uvedených v knize s názvem „Mujer, Biblia y sociedad“ (Žena, bible a společnost), vydané v roce 2021 u příležitosti 70. narozenin Mercedes Navarro Puerto.

3 Za zmínku stojí skutečnost, že poslední dobou nejdeme její texty i na stránkách přílohy pro ženy vatikánského deníku L’Osservatore Romano, např. v prosincovém čísle vyšel její článek o různých tvářích Marie v novozákonních textech.

4 Více viz Getsemany, č. 227 (květen 2011), online: https://www.getsemany.cz/node/2798

5 Cena Josepha Ratzingera (německy: Joseph-Ratzinger-Preis, italsky: Premio Joseph Ratzinger), dotovaná částkou 50.000 euro, je od roku 2011 každoročně udělována vatikánskou nadací (Fondazione Vaticana Joseph Ratzinger – Benedetto XVI) dvěma nebo třem laureátům za mimořádné vědecko-teologické výkony v kontextu současného diskurzu. Nadační fond je financován z výtěžků proděje knih Josepha Ratzingera a z veřejných i soukromých darů. (pozn. MV)

6 „Lidský synu, prorokuj proti pastýřům Izraele. Prorokuj a řekni těm pastýřům: Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. Což pastýři nemají pást ovce?“ (Ez 34, 2)

7 Irmtraud Fischer odkazuje na oceněné Cenou Nadace Herberta Haaga „Za svobodu v církvi“ v roce 2022, což byli většinou lidé zastupující oběti nebo ti, kteří na zneužívání v církevních strukturách upozornili. Více viz na stránkách nadace: https://www.herberthaag-stiftung.ch/ (pozn. MV)