Zůstává chudoba naším ideálem?

Křesťanský postoj k hmotnému vlastnictví

Křesťan je spojen zvláště svým majetkem s tímto světem, jehož úkoly jsou částí jeho křesťanské existence. Není však křesťanským ideálem právě chudoba, radikální zřeknutí se majetku?

1.       Stanovisko k majetku v Novém zákoně

1.1    Chudoba a nebezpečí bohatství v synoptických evangeliích

a)  Tohoto problému se dotýká Mk 10, 17-31 (par. Mt 19, 16-30;

L 10, 17-22). Ve zprávě o povolání bohatého mladíka (Mk 10, 17-22) stojí ve verši 21 věta, klíčová pro naši otázku: .Jedno ti ještě chybí: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi, potom přijď a následuj mě!" Na to navazují v trojí tradici Ježíšova slova o nebezpečích bohatství (Mk 10, 23-27). Učedníkům, kteří stojí v protikladu k povolanému, jenž odmítl, je za jejich oběť zaslíbena odměna (Mk 10, 28-31).  Jádro tohoto úryvku leží ve výpovědi, že učedník může jen tehdy dosáhnout pravého života, když se vzdá svého a rozdělí se s chudými. Bohatství je chápáno jako překážka na cestě k Bohu, kterou dokáže překonat jen Bůh. Toto zajetí starostmi a bohatstvím je vyjádřeno také ve výkladu podobenství o rozsévači (Mk 4,19n; Mt 13,22; L 8,14).

b)  V tzv. tradici pramene Q se nachází blahoslavenství chudoby. Lukáš uvádí na začátku .Kázání na poli" blahoslavenství chudých, hladových a plačících (L 6,20n), neboť tito zakusí radikální obrat při příchodu Božího království (srov. také L 4, 16-21; Mt 11, 2-5). Zatímco Lukáš charakterizuje situaci lidí vzhledem k Božímu království, Matouš směřuje k předpokladům pro vstup do Božího království; takto zní první blahoslavenství .Horského kázání": .Blahoslavení chudí před Bohem!" (Mt 5,33).  Pokyny u Mt 6, 19-34 mluví o falešné a pravé starostlivosti: Je zde řeč o pravém pokladu, o nějž je nutno usilovat (Mt 6, 19-21; L 12,33n); ten spočívá právě v tom, rozdělit se s chudými. Výzva rozhodnout se mezi Bohem a mamonem (Mt 6,24; L 16,13) ukazuje na nebezpečí bohatství, Getsemany číslo 38 - 3. strana které může člověka ovládnout. Máme se vyvarovat úzkostlivé péče, neboť ta odporuje důvěře Otci, který se o nás stará (Mt 6, 25-34; L 12, 22-31).

c)  Lukáš se silně zabývá tematikou chudoby a zřeknutí se majetku, a tak nám nabízí k této otázce ze všech evangelistů nejvíce textů. Jako jediný líčí případ pošetilého bohatého muže, který zahynul ve své falešné sebejistotě (L 12, 13-21). V L 16, 1-31 jsou podobenství a poučení o dobrém a špatném užívání statků. Mezi dalšími texty, které naznačují postoj učedníka k majetku mezi různými hledisky (L 3,11; 6, 30.34n.38; 11,41), se nachází nejradikálnější formulace Nového zákona v této otázce: .Proto nemůže být mým učedníkem nikdo, kdo se nevzdá všeho, co má" (L14,33). S podobnou formulací se u Lukáše setkáváme ještě dvakrát: L 12,33 a 18,22. Také Zacheus jakožto obrácený boháč (L 19, 1-10) a vdova před obětní pokladnicí (L 21, 1-4) ukazují evangelistův zájem o tuto dimenzi následování Krista.

d) Tyto texty synoptických evangelií vyzdvihují především dvě hlediska:

- Pozemské statky (.bohatství") není zřejmě možné kvalifikovat jako špatné a zvrhlé samy o sobě. Ale je zřejmé, že jsou zdrojem starostí, pokušení a nástrah, že bohatý se může velice snadno stát otrokem svého vlastnictví.  Bohatství představuje pro člověka nepřekonatelnou překážku k dosažení Božího království. Lukáš ale naznačuje také to, že je možné i dobré užívání majetku (L 16, 9-12; 19, 1-10).

- Dále jde o prodej majetku ve prospěch chudých. Člověk se všeho vzdává z lásky k druhým, aby jim pomohl. Při pohledu na to vše vidíme, že v těchto textech, vyjma Mt 5,3 a L 6,20, vlastně není řeč o chudobě, mluví se o statcích, které máme sdílet s chudým, a o nebezpečí majetku, jemuž je třeba čelit. Jsou-li chudí blahoslaveni, děje se to proto, že tento stav nouze má být ukončen.

1.2    Uskutečňování Ježíšových slov ve světle Skutků apoštolských

Lukáš ve svém evangeliu přináší nejradikálnější formulace Ježíšova postoje k majetku a k nástrahám bohatství. Ve svém druhém díle, ve Skutcích apoštolských, evangelista ukazuje, jak se tato Ježíšova slova uskutečňovala v prvotní církvi.

a)  V souhrnných zprávách o životě prvotní církve stojí téma společenství (koinonia) v popředí. Sk 2, 42-44 mluví o tom, že všichni měli vše společné.

Getsemany číslo 38 - 4. strana

.Prodávali své jmění a z toho pak dávali všem, každému tolik, kolik potřeboval." (Sk 2,44) O tomto společenství majetku je rovněž řeč ve Sk 4, 32-37 (srov. také Sk 5,1). Chudí, jimž má prodej majetku pomoci, jsou společenstvím, jež ale na druhé straně tímto prodejem přestává být chudé. Ideálem tedy nebylo chudé společenství, spíše nikdo v tomto společenství neměl trpět nouzí (srov. Sk 4,34). Tím se sledovalo naplnění už Izraeli určeného přání: .Ať u tebe není vůbec žádný potřebný." (Dt 15,4) Dělení se s druhými a život ve společenství majetku se děl dobrovolně, což je vyjádřeno ve chvále činu Barnabáše (Sk 4,36n) stejně jako v Petrových slovech k Ananiášovi a Safiře (Sk 5,4).

b)  Tento cíl odstranění chudoby je patrný také ve Sk 11,29n, kde jde o podporu společenství v Jeruzalémě, jež se ocitlo v nouzi. .Blahoslavenější je dávat nežli brát," připomínají Sk 20,35 Pánova slova (srov. verše 33-35).  Smysl zřeknutí se bohatství neleží tedy v askezi nebo v pohrdání majetkem, nýbrž ve sdílení a odstraňování nouze.

1.3    Postoj křesťana k majetku v pavlovských listech

a)  pomoc společenství v Jeruzalémě, které se ocitlo v nouzi, byla zvláštním dílem apoštola Pavla (srov. Ř 15,26; Ga 2,10). Organizoval sbírku (Ř 15,26;

1 K 16, 1-4; 2 K 8-9). Pro porozumění sbírce je příznačné napomenutí:

.Nejde o to, abyste se ocitli v nouzi tím, že pomůžete jiným, jde o vyrovnání." (2 K 8,13)

Tváří v tvář konkrétnímu případu nouzí trpícího společenství v Jeruzalémě mají křesťané pomoci těm, kdo jsou v nouzi (Ř 12,13), mají se dělit s potřebnými (srov. Ef 4,28). .Nezapomeňte činit dobro a dělit se s druhými!" (Žd 13,16). Ve společenství v Korintě se zdá, že právě k této pomoci zámožných nedochází (srov. 1 K 6, 1-8; 11,21n).

b)  Na nástrahy bohatství upozorňují dva oddíly prvního listu Timoteovi:

1 Tm 6, 7-10.17-19. Eschatologické distancování se od veškerého jmění ukazuje 1 K 7, 29-31: Čas je krátký, proto má ten, kdo kupuje, jednat tak, jako by nevlastnil nic, ten, kdo užívá světa ve svůj prospěch, jako by neužíval!

V 2 K 8,9 je naznačena .teologie" chudoby: .Ten, který byl bohatý, stal se

chudým, aby všichni jeho chudobou zbohatli."

1.4 .Chudí" v ostatních knihách Nového zákona

a)  Láska k bratrovi musí být podle 1. Janova listu vyjádřena pomocí potřebným (1 J 3,17). Péče o chudé bude společenství učedníků provázet stále, stále budou existovat chudí (srov. J 12,8).

b)  Jakubův list přísně nabádá, aby obec nejednala s bohatým lépe na úkor chudých (Jk 2, 1-13). Především kárá utlačovatelská opatření bohatých (Jk 5, 1-6).

2.       Chápání chudoby v dějinách křesťanské spirituality

V textech Nového zákona se tedy o ideálu chudoby příliš nemluví, spíše stojí v popředí sociální dimenze: jde o zodpovědnost jeden za druhého, o péči o chudé, o dělení se s ostatními. V průběhu historického vývoje však do popředí silně vystoupil individuální aspekt, starost o vlastní spásu v návaznosti na varování evangelia, že bohatí jen stěží vejdou do nebeského království.

2.1    Motivy raně křesťanského mnišství

Chudoba byla základním požadavkem mnišství ve staré církvi. K nalezení Boha bylo třeba odpoutat se od všeho pozemského. Odchod ze světa se realizoval hlavně díky rezignaci jednotlivce na materiální zajištění. Z tohoto základního motivu mnišské chudoby se vyvíjely jednotlivé motivy:

a)  Protože člověk právě kvůli svému lpění na pozemských věcech stále znovu hřešil různými způsoby, bylo pokání jedním motivem dobrovolné chudoby.  Dobrovolně zvoleným strádáním chtěl .chudý v Kristu" dosáhnout pro sebe a své blízké Božího milosrdenství.

b)  S tím je jako druhý motiv spojena pokora: vnější chudobou chce věřící ukázat svou vnitřní chudobu, svou závislost na Bohu, .chudobu v duchu".

c)  Konečně vedla dobrovolná chudoba k čistotě svědomí, přinášela klid, bezstarostnost.

Chudoba je v tomto pohledu centrálním postojem následování.

Stává se základním duchovním postojem.

2.2    Kristus - předobraz chudých

I když bylo na chudobu vždy nahlíženo v horizontu následování Krista, vyvstal - především ve středověku - konečně před očima křesťanů Kristus sám jako nejhlubší důvod chudoby.

a)  Vedle slov k .bohatému mládenci" (Mt 19,21) to byly především slova o sebevydání Božího Syna (Fp 2, 5-8) a výpověď o dobrovolné chudobě toho, který byl bohatý (2 K 8,9), jež byly jako odůvodnění křesťanského postoje chudoby stále znovu připomínány. Z toho vyvodil už Jeroným († 1419/20) důsledek, že Pán musí být následován v zřeknutí se všeho vlastního (nudus nudam crucem, nudum Christum sequi).

b)  Současně byly právě ve středověku tyto tendence až příliš zjednodušovány.

Materiální chudoba byla natolik silně viděna jako nezbytný prostředek osobní cesty spásy, že právě ve středověkých hnutích chudoby se zrodila představa: jen tam existuje církev, kde se jí podařilo díky radikální vnější chudobě vnitřně se osvobodit. Evangelium je identifikováno s chudobou. Tato kritická výtka k církvi zcela chyběla v myšlení Františka z Assisi († 1226), který chtěl žít v církvi své poslání chudoby, aniž by ostatní nutil ke stejné životní formě. Jeho nadšení pro chudobu tryskalo z lásky k chudému Ježíši.  Ale v průběhu diskuzí o chudobě ve společenství svatého Františka se postoje opět přiostřily: Jan XXII odmítl roku 1323 františkánskou tezi, že Kristus žil s apoštoly v naprosté chudobě a bez majetku.

c)  Už .žebravé" řády středověku se cítily díky své chudobě solidární také s chudými tohoto světa. Tato motivace pro chudobu v následujícím novověkém vývoji stále sílila.

3.       Chudoba - křesťanský ideál?

3.1    Vícevýznamový pojem .chudoba"

a)  Chudoba je relativní pojem; ve vztahu k určité dané hospodářské a sociální úrovni je jím vyjádřeno, že chudý musí žít pod touto hladinou.  V této souvislosti je si třeba všimnout, že Nový zákon nemluví o chudobě, nýbrž o chudých: .Evangelijní chudoba má co do činění s chudými, nikoli s abstraktním pojmem chudoby, s jakýmsi postojem o sobě; ona obrací pohled na chudé" (Aquinata Böckmann).

A k těmto chudým Nového zákona patří všichni lidé trpící bídou a nalézající se v politováníhodné situaci.

b)  Když se mluví o .chudobě", bývá pozornost obrácena na různé aspekty.

Vedle materiální chudoby, kde člověk žije v blízkosti existenčního minima, ve stálé nejistotě, existuje .duševní chudoba", čímž se míní situace lidí, kteří musí žít v nesvobodě, osamělosti, v rozmanitých omezeních. Sem patří člověk postižený samotou a nepochopením, stejně jako psychicky nemocný.  Od takové chudoby by měla být odlišována duchovní, spirituální chudoba, která je totožná s .chudobou v duchu" (Mt 5,3): žije ji člověk, který je chudý před Bohem, který se stal vnitřně nezávislým na svém majetku.

3.2    Křesťan jako chudý a jeho postoj k chudým

a)  Rozhodující musí pro křesťana být ona otevřenost, ona pohotovost pro chudé, kterou vyzdvihují také novozákonní texty jako nezbytný požadavek.  Chudoba v tomto světě není žádoucím stavem - je to nouzová situace, již je nutno odstranit. Přitom se myslí hmotná i duševní chudoba - ve smyslu výše naznačeného rozlišování. Tato péče o chudé je neoddělitelně spojena s požadavkem lásky k bližnímu. Jde o přispění a dělení se s materiálně chudými v našem okolí a dosahu i o pomoc při spravedlivém rozdělování majetku v tomto světě (např. pomoc rozvojovým zemím atd.). Péče o chudé se ale nesmí omezovat jenom na hmotnou pomoc, nýbrž má mít otevřené oči a připravené ruce pro duševní chudobu, s níž se v našem okolí stále znovu setkáváme.

b)  Kde je chudoba chápána jako otevřenost pro bratrství ve smyslu prvokřesťanského společenství, tam se neztrácí ani druhý aspekt novozákonních výpovědí o chudých (a bohatých): varování, že bohatý může jen těžko vstoupit do nebeského království. Příčinou je také srdce uzavřené Bohu, spoléhání na jmění, posedlost majetkem, což člověka uzavírá do sebe samého. Otevření se bratrství a otevřenost Bohu (duchovní, spirituální chudoba) jsou navzájem neoddělitelně spojeny. Tento rozměr chudoby se ukazuje v otevřenosti a připravenosti vůči Bohu, v přijetí i nejistot života, v souhlasu s omezeními. Zkouška, zda je postoj otevřenosti vůči Bohu brán vážně, spočívá v otevřenosti pro chudé.

Ukázka z knihy .Život v plnosti, dějiny a teologie křesťanské spirituality", kterou v nejbližší době vydá Karmelitánské nakladatelství. Přeložila Jana Růžičková.