Křesťanský postoj k hmotnému vlastnictví
Křesťan je spojen zvláště svým majetkem s tímto
světem, jehož úkoly jsou částí jeho křesťanské existence. Není však křesťanským
ideálem právě chudoba, radikální zřeknutí se majetku?
1. Stanovisko k majetku
v Novém zákoně
1.1 Chudoba a nebezpečí bohatství
v synoptických evangeliích
a) Tohoto problému se
dotýká Mk 10, 17-31 (par. Mt 19, 16-30;
L 10, 17-22). Ve zprávě o povolání bohatého mladíka
(Mk 10, 17-22) stojí ve verši 21 věta, klíčová pro naši otázku: .Jedno ti ještě
chybí: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým a budeš mít poklad
v nebi, potom přijď a následuj mě!" Na to navazují v trojí tradici
Ježíšova slova o nebezpečích bohatství (Mk 10, 23-27). Učedníkům, kteří stojí
v protikladu k povolanému, jenž odmítl, je za jejich oběť zaslíbena
odměna (Mk 10, 28-31). Jádro tohoto
úryvku leží ve výpovědi, že učedník může jen tehdy dosáhnout pravého života,
když se vzdá svého a rozdělí se s chudými. Bohatství je chápáno jako
překážka na cestě k Bohu, kterou dokáže překonat jen Bůh. Toto zajetí
starostmi a bohatstvím je vyjádřeno také ve výkladu podobenství o rozsévači (Mk
4,19n; Mt 13,22; L 8,14).
b) V tzv. tradici
pramene Q se nachází blahoslavenství chudoby. Lukáš uvádí na začátku .Kázání na
poli" blahoslavenství chudých, hladových a plačících (L 6,20n), neboť tito
zakusí radikální obrat při příchodu Božího království (srov. také L 4, 16-21;
Mt 11, 2-5). Zatímco Lukáš charakterizuje situaci lidí vzhledem k Božímu
království, Matouš směřuje k předpokladům pro vstup do Božího království;
takto zní první blahoslavenství .Horského kázání": .Blahoslavení chudí před
Bohem!" (Mt 5,33). Pokyny u Mt 6, 19-34
mluví o falešné a pravé starostlivosti: Je zde řeč o pravém pokladu, o nějž je
nutno usilovat (Mt 6, 19-21; L 12,33n); ten spočívá právě v tom, rozdělit
se s chudými. Výzva rozhodnout se mezi Bohem a mamonem (Mt 6,24; L 16,13)
ukazuje na nebezpečí bohatství, Getsemany číslo 38 - 3. strana které může
člověka ovládnout. Máme se vyvarovat úzkostlivé péče, neboť ta odporuje důvěře
Otci, který se o nás stará (Mt 6, 25-34; L 12, 22-31).
c) Lukáš se silně zabývá
tematikou chudoby a zřeknutí se majetku, a tak nám nabízí k této otázce ze
všech evangelistů nejvíce textů. Jako jediný líčí případ pošetilého bohatého
muže, který zahynul ve své falešné sebejistotě (L 12, 13-21). V L 16, 1-31
jsou podobenství a poučení o dobrém a špatném užívání statků. Mezi dalšími
texty, které naznačují postoj učedníka k majetku mezi různými hledisky (L
3,11; 6, 30.34n.38; 11,41), se nachází nejradikálnější formulace Nového zákona
v této otázce: .Proto nemůže být mým učedníkem nikdo, kdo se nevzdá všeho,
co má" (L14,33). S podobnou formulací se u Lukáše setkáváme ještě dvakrát:
L 12,33 a
18,22. Také Zacheus jakožto obrácený boháč (L 19, 1-10) a vdova před obětní
pokladnicí (L 21, 1-4) ukazují evangelistův zájem o tuto dimenzi následování
Krista.
d) Tyto texty
synoptických evangelií vyzdvihují především dvě hlediska:
- Pozemské statky (.bohatství") není zřejmě možné
kvalifikovat jako špatné a zvrhlé samy o sobě. Ale je zřejmé, že jsou zdrojem
starostí, pokušení a nástrah, že bohatý se může velice snadno stát otrokem
svého vlastnictví. Bohatství představuje
pro člověka nepřekonatelnou překážku k dosažení Božího království. Lukáš
ale naznačuje také to, že je možné i dobré užívání majetku (L 16, 9-12; 19,
1-10).
- Dále jde o prodej majetku ve prospěch chudých.
Člověk se všeho vzdává z lásky k druhým, aby jim pomohl. Při pohledu
na to vše vidíme, že v těchto textech, vyjma Mt 5,3 a L 6,20, vlastně není
řeč o chudobě, mluví se o statcích, které máme sdílet s chudým, a o
nebezpečí majetku, jemuž je třeba čelit. Jsou-li chudí blahoslaveni, děje se to
proto, že tento stav nouze má být ukončen.
1.2 Uskutečňování Ježíšových slov
ve světle Skutků apoštolských
Lukáš ve svém evangeliu přináší nejradikálnější formulace
Ježíšova postoje k majetku a k nástrahám bohatství. Ve svém druhém
díle, ve Skutcích apoštolských, evangelista ukazuje, jak se tato Ježíšova slova
uskutečňovala v prvotní církvi.
a) V souhrnných
zprávách o životě prvotní církve stojí téma společenství (koinonia)
v popředí. Sk 2, 42-44 mluví o tom, že všichni měli vše společné.
Getsemany číslo 38 - 4. strana
.Prodávali své jmění a z toho pak dávali všem,
každému tolik, kolik potřeboval." (Sk 2,44) O tomto společenství majetku je
rovněž řeč ve Sk 4, 32-37 (srov. také Sk 5,1). Chudí, jimž má prodej majetku
pomoci, jsou společenstvím, jež ale na druhé straně tímto prodejem přestává být
chudé. Ideálem tedy nebylo chudé společenství, spíše nikdo v tomto
společenství neměl trpět nouzí (srov. Sk 4,34). Tím se sledovalo naplnění už
Izraeli určeného přání: .Ať u tebe není vůbec žádný potřebný." (Dt 15,4) Dělení
se s druhými a život ve společenství majetku se děl dobrovolně, což je
vyjádřeno ve chvále činu Barnabáše (Sk 4,36n) stejně jako v Petrových
slovech k Ananiášovi a Safiře (Sk 5,4).
b) Tento cíl odstranění
chudoby je patrný také ve Sk 11,29n, kde jde o podporu společenství
v Jeruzalémě, jež se ocitlo v nouzi. .Blahoslavenější je dávat nežli
brát," připomínají Sk 20,35 Pánova slova (srov. verše 33-35). Smysl zřeknutí se bohatství neleží tedy
v askezi nebo v pohrdání majetkem, nýbrž ve sdílení a odstraňování
nouze.
1.3 Postoj křesťana k majetku
v pavlovských listech
a) pomoc společenství
v Jeruzalémě, které se ocitlo v nouzi, byla zvláštním dílem apoštola
Pavla (srov. Ř 15,26; Ga 2,10). Organizoval sbírku (Ř 15,26;
1 K 16, 1-4; 2 K 8-9). Pro porozumění sbírce
je příznačné napomenutí:
.Nejde o to, abyste se ocitli v nouzi tím, že
pomůžete jiným, jde o vyrovnání." (2 K 8,13)
Tváří v tvář konkrétnímu případu nouzí trpícího
společenství v Jeruzalémě mají křesťané pomoci těm, kdo jsou v nouzi
(Ř 12,13), mají se dělit s potřebnými (srov. Ef 4,28). .Nezapomeňte činit
dobro a dělit se s druhými!" (Žd 13,16). Ve společenství v Korintě se
zdá, že právě k této pomoci zámožných nedochází (srov. 1 K 6, 1-8;
11,21n).
b) Na nástrahy bohatství
upozorňují dva oddíly prvního listu Timoteovi:
1 Tm 6, 7-10.17-19. Eschatologické distancování se od
veškerého jmění ukazuje 1 K 7, 29-31: Čas je krátký, proto má ten, kdo
kupuje, jednat tak, jako by nevlastnil nic, ten, kdo užívá světa ve svůj
prospěch, jako by neužíval!
V 2 K 8,9 je naznačena .teologie" chudoby: .Ten,
který byl bohatý, stal se
chudým, aby všichni jeho chudobou zbohatli."
1.4 .Chudí" v ostatních knihách Nového zákona
a) Láska k bratrovi
musí být podle 1. Janova listu vyjádřena pomocí potřebným (1 J 3,17). Péče o
chudé bude společenství učedníků provázet stále, stále budou existovat chudí
(srov. J 12,8).
b) Jakubův list přísně
nabádá, aby obec nejednala s bohatým lépe na úkor chudých (Jk 2, 1-13).
Především kárá utlačovatelská opatření bohatých (Jk 5, 1-6).
2. Chápání chudoby
v dějinách křesťanské spirituality
V textech Nového zákona se tedy o ideálu chudoby
příliš nemluví, spíše stojí v popředí sociální dimenze: jde o zodpovědnost
jeden za druhého, o péči o chudé, o dělení se s ostatními. V průběhu
historického vývoje však do popředí silně vystoupil individuální aspekt,
starost o vlastní spásu v návaznosti na varování evangelia, že bohatí jen
stěží vejdou do nebeského království.
2.1 Motivy raně křesťanského
mnišství
Chudoba byla základním požadavkem mnišství ve staré
církvi. K nalezení Boha bylo třeba odpoutat se od všeho pozemského. Odchod
ze světa se realizoval hlavně díky rezignaci jednotlivce na materiální
zajištění. Z tohoto základního motivu mnišské chudoby se vyvíjely
jednotlivé motivy:
a) Protože člověk právě
kvůli svému lpění na pozemských věcech stále znovu hřešil různými způsoby, bylo
pokání jedním motivem dobrovolné chudoby.
Dobrovolně zvoleným strádáním chtěl .chudý v Kristu" dosáhnout pro
sebe a své blízké Božího milosrdenství.
b) S tím je jako
druhý motiv spojena pokora: vnější chudobou chce věřící ukázat svou vnitřní
chudobu, svou závislost na Bohu, .chudobu v duchu".
c) Konečně vedla
dobrovolná chudoba k čistotě svědomí, přinášela klid, bezstarostnost.
Chudoba je v tomto pohledu centrálním postojem
následování.
Stává se základním duchovním postojem.
2.2 Kristus - předobraz chudých
I když bylo na chudobu vždy nahlíženo v horizontu
následování Krista, vyvstal - především ve středověku - konečně před očima
křesťanů Kristus sám jako nejhlubší důvod chudoby.
a) Vedle slov k
.bohatému mládenci" (Mt 19,21) to byly především slova o sebevydání Božího Syna
(Fp 2, 5-8) a výpověď o dobrovolné chudobě toho, který byl bohatý (2
K 8,9), jež byly jako odůvodnění křesťanského postoje chudoby stále znovu
připomínány. Z toho vyvodil už Jeroným († 1419/20) důsledek, že Pán musí být
následován v zřeknutí se všeho vlastního (nudus nudam crucem, nudum
Christum sequi).
b) Současně byly právě
ve středověku tyto tendence až příliš zjednodušovány.
Materiální chudoba byla natolik silně viděna jako
nezbytný prostředek osobní cesty spásy, že právě ve středověkých hnutích
chudoby se zrodila představa: jen tam existuje církev, kde se jí podařilo díky
radikální vnější chudobě vnitřně se osvobodit. Evangelium je identifikováno
s chudobou. Tato kritická výtka k církvi zcela chyběla v myšlení
Františka z Assisi († 1226), který chtěl žít v církvi své poslání chudoby, aniž
by ostatní nutil ke stejné životní formě. Jeho nadšení pro chudobu tryskalo
z lásky k chudému Ježíši. Ale
v průběhu diskuzí o chudobě ve společenství svatého Františka se postoje
opět přiostřily: Jan XXII odmítl roku 1323 františkánskou tezi, že Kristus žil
s apoštoly v naprosté chudobě a bez majetku.
c) Už .žebravé" řády
středověku se cítily díky své chudobě solidární také s chudými tohoto světa.
Tato motivace pro chudobu v následujícím novověkém vývoji stále sílila.
3. Chudoba - křesťanský ideál?
3.1 Vícevýznamový pojem .chudoba"
a) Chudoba je relativní
pojem; ve vztahu k určité dané hospodářské a sociální úrovni je jím
vyjádřeno, že chudý musí žít pod touto hladinou. V této souvislosti je si třeba všimnout,
že Nový zákon nemluví o chudobě, nýbrž o chudých: .Evangelijní chudoba má co do
činění s chudými, nikoli s abstraktním pojmem chudoby, s jakýmsi
postojem o sobě; ona obrací pohled na chudé" (Aquinata Böckmann).
A k těmto chudým Nového zákona patří všichni lidé
trpící bídou a nalézající se v politováníhodné situaci.
b) Když se mluví o
.chudobě", bývá pozornost obrácena na různé aspekty.
Vedle materiální chudoby, kde člověk žije
v blízkosti existenčního minima, ve stálé nejistotě, existuje .duševní
chudoba", čímž se míní situace lidí, kteří musí žít v nesvobodě,
osamělosti, v rozmanitých omezeních. Sem patří člověk postižený samotou a
nepochopením, stejně jako psychicky nemocný.
Od takové chudoby by měla být odlišována duchovní, spirituální chudoba,
která je totožná s .chudobou v duchu" (Mt 5,3): žije ji člověk, který je
chudý před Bohem, který se stal vnitřně nezávislým na svém majetku.
3.2 Křesťan jako chudý a jeho
postoj k chudým
a) Rozhodující musí pro
křesťana být ona otevřenost, ona pohotovost pro chudé, kterou vyzdvihují také
novozákonní texty jako nezbytný požadavek.
Chudoba v tomto světě není žádoucím stavem - je to nouzová situace,
již je nutno odstranit. Přitom se myslí hmotná i duševní chudoba - ve smyslu
výše naznačeného rozlišování. Tato péče o chudé je neoddělitelně spojena
s požadavkem lásky k bližnímu. Jde o přispění a dělení se
s materiálně chudými v našem okolí a dosahu i o pomoc při
spravedlivém rozdělování majetku v tomto světě (např. pomoc rozvojovým
zemím atd.). Péče o chudé se ale nesmí omezovat jenom na hmotnou pomoc, nýbrž
má mít otevřené oči a připravené ruce pro duševní chudobu, s níž se
v našem okolí stále znovu setkáváme.
b) Kde je chudoba
chápána jako otevřenost pro bratrství ve smyslu prvokřesťanského společenství,
tam se neztrácí ani druhý aspekt novozákonních výpovědí o chudých (a bohatých):
varování, že bohatý může jen těžko vstoupit do nebeského království. Příčinou
je také srdce uzavřené Bohu, spoléhání na jmění, posedlost majetkem, což
člověka uzavírá do sebe samého. Otevření se bratrství a otevřenost Bohu
(duchovní, spirituální chudoba) jsou navzájem neoddělitelně spojeny. Tento
rozměr chudoby se ukazuje v otevřenosti a připravenosti vůči Bohu,
v přijetí i nejistot života, v souhlasu s omezeními. Zkouška,
zda je postoj otevřenosti vůči Bohu brán vážně, spočívá v otevřenosti pro
chudé.
Ukázka z knihy .Život v plnosti, dějiny a
teologie křesťanské spirituality", kterou v nejbližší době vydá
Karmelitánské nakladatelství. Přeložila Jana Růžičková.
Poslední komentáře