Chodský deník

J. byla požádána, aby zajistila ubytování v době vánočních prázdnin pro skupinu věřící mládeže z Prahy. Ubytovna připadá drahá nejen jí, ale i paní správcové: .Zkus se zeptat na faře, je tam nový pan farář, není starý, třeba by pro takovou akci měl pochopení, místa je na faře dost. J. zvoní na faře, první, co se za dveřmi ozve, je sprška kleteb a nadávek. Utéci je ovšem trapné. J. tedy vysvětlí svou prosbu. .A pomohli jste vy mě, když jsem se sem stěhoval? Vy jste nepomohli mě, tak co já bych pomáhal vám! A víte co, bude Silvestr, tak jděte do hospody!" S hrůzou zkouším pozorovat sám sebe, co se mnou udělalo deset let pastorace - předpokládám totiž, že i tento farář byl před celkem nedávnou dobou naplněn ideály.  Připomněl jsem v kratičkém článku v novinách, jakou měla církev autoritu, když se zastávala druhých, a jak ji rychle ztratila, když se začala starat o své vlastní zájmy. Závěr, který si z toho vyvodila řada zdejších kněží: Jsem nepřítel církve.

Navštěvuji K. (katolík, otec šesti dětí). Mimo jiné mi říká: .Na vrácení církevního majetku nemám vyhraněný názor, ale ať už s tím nějak skončí.  Lidé už toho, a myslí tím církev, mají dost." .Církevní vedení je úplně odtržené od reality. Člověk neví, z čeho zaplatit inkaso, a oni si vymyslí zasvěcení národa, který ani neví, oč jde. Nemám nic proti Panně Marii, pravidelně se k ní modlím, ale nikdo mi nevymluví, že jim nešlo o nás, ale že si chtěli šplhnout v Římě." .Vidím, jak církev nemá co nabídnout.  Namítnou mi, že .objektivně" má. Ale mně jde o hloubku. Chybí tu místa duchovního života, domy modlitby. Chybí tu kláštery, formálně se obnovily, ale žádná duchovní centra tím nevznikla. Je to samé organizování akcí a starání se o majetek, ale když člověk potřebuje radu v duchovních věcech, najde ji nejspíš u nekřesťanů. Rozuměj, mám na mysli lidskou stránku věci, ne to, co přichází od Boha. Diletantsky se sice člověku něco poradí, ale pak se jen rozpoutávají vnitřní síly, s nimiž si pak člověk neví rady - vidím kolem sebe i konce zbožných lidí na psychiatrii. Říkám-li, že církev nemá co nabídnout, myslím tím právě toto: duchovní hloubku. Tu lidé hledají, ale jak říkám, musí hledat za hranicemi církve. Církev sice má klíče, ale sama nevstupuje, jak říkal Ježíš už zákoníkům." .V jednom kostele vykládá kněz jen o málo starší než já: .Svíce je znamením čistoty. A to proto, že vosk nám dává včela, která nemá nic společného s odporným plozením." Vykládám kázání na hoře. Jeden mladistvý posluchač pak nezištně daruje příteli jakousi součástku na auto, a je oheň na střeše. V otázce nastavení druhé tváře je - naštěstí? - vyznavačem odplaty. Na konci roku vykazuje rodinné hospodaření schodek už 15 000. Na stole se na mě usmívá evangelizační letáček nadepsaný: Kdo zaplatí tvé dluhy? Přemýšlím, nakolik svá vlastní slova v církvi vlastně myslíme vážně a nakolik si posluchač musí rychle v duchu dodat, že je to .jen jako".

Dr.K.: .Za totality jsme nemohli veřejně ohlašovat církevní akce. Vše se svolávalo jen osobním pozváním. Nyní dáme oznámení do rozhlasu, na plakáty atd., a přijdou stejně jen ti, které jsme pozvali osobně." Skautská vůdkyně požádala M:, aby jako dcera faráře řekla dětem na schůzce, proč se slaví Vánoce. Manželka ověřuje, co si malá připravila: .Přeblahoslavený náš Spasitel. . . .spustí dcera. Od rodičů tohleto neslyší, kde se to v ní bere? Je to snad ve vzduchu?

Dočítám se v církevním tisku, že prý za názorem na vrácení majetku stojí dvě různé představy o roli církve, totiž jedna církevní a druhá je představou těch, kteří poslání církve nechápou, a tak nic vrátit nechtějí. Přišly na to nejchytřejší hlavy na velkém sympoziu. Jde tu však jen o vnější stanovisko?  Vím z vyprávění, že v roce 1968 část studentů olomoucké teologické fakulty chodívala kolem baráků zabraných církvi s poznámkou: .To bude zase jednou naše." Druhá část studentů soudila, že je třeba se s minulostí rozejít, přijmout faktický stav a začít církev budovat nově. Šlo tu také o dvě koncepce církve. Ta první skupina, která se navíc vyznačovala i udáváním .podezřelých" výroků zřejmě na dnešní předúnorové poměry v církvi progresivních profesorů, je dnes, jak se říká, .na koni". Možná ji však vývoj událostí vyhodí ze sedla.

Na Štěpána se vracím autobusem z bohoslužeb. Řidič, který jindy bavívá autobus kritikou polistopadových vládců, dnes zapnul rádio s přenosem bohoslužeb. Hned po nastoupení zpozorním, když slyším taková ta rozpačitá přání Božího požehnání. Pak je celému národu oznámeno, že v jednom pražském evangelickém sboru vybrali dnes 237 Kč.

V Teologických textech se dočítám, že mladí kněží propadli ultramontanismu, zklamáni svými profesory a biskupy, kteří většinou spolupracovali se státem, zatímco Řím se jevil jako záruka aspoň jakési nezávislosti na státu.  Proti tomu postavili koncepci církve jako .obležené pevnosti". Stalo se prý v polovině minulého století, já se však ptám, co s těmito mladými kněžími dnes, kdy je tento postoj v nové situaci anachronismem. Prof. Schlemmer se tak ptá také, narozdíl ode mne je však nezdolným optimistou. .V nejbližší době budete mít množství laiků, kteří se začali systematicky vzdělávat po listopadu 1989 a jejich vzdělání bude skutečným vzděláním na úrovni doby.  Pak se budeme všichni divit, co to udělá s katolickou církví v Čechách." Při návštěvě Prahy se ptám M., jak vypadají jeho kontakty s italskými katolíky. .Nemám chuť už nic organizovat," odpovídá naštvaně. .O prázdninách jsme byli hosty jednoho hnutí, starali se o nás královsky, přitom sami žijí v dobrovolné skromnosti. Když pak přijeli do Prahy, nikdo z celé skupiny, která tam byla, ,neměl čas‚ se jim jednu neděli věnovat. Všichni se na ně usmáli před kostelem, něco zamumlali a pádili. Teď se blíží léto, tak už zase obcházejí s dotazem, zda se nepojede do Itálie." Z okresního úřadu mi poslali informaci o konkurzu. Ministerstvo kultury vyhlásilo .konkurz" na podporu projektů zaměřených na zvýšení zájmu o .náboženskou oblast". Není teď důležité, že to připomíná cosi z předlistopadových časů, spíše se ptám, zda jsme opravdu jako církev tak nemožní, že to za nás musejí dělat občanská sdružení a organizovat ministr?

• jv-