Aby práce v obci měla budoucnost

Kritéria jednání

Za každým druhem práce v obci se skrývají základní předpoklady a základní rozhodnutí (teologie říká: opce), která určují jednání. Zda je to opce pro mládež nebo práci s rodinami, základní rozhodnutí pro charismatickou obnovu nebo pro zvláštní důraz na svátostnou pastoraci - každé z těchto prvotních rozhodnutí se projeví v denním životě obce. Následující kritéria jednání mohou pomoci posoudit vlastní práci v obci. Níže popsané kroky se hodí pro schůze farní rady nebo jiných orgánů obce, v nichž by se mohla ujasnit vlastní opce. Myšlenkový postup je inspirován evangeliem o zázračném rozmnožení chlebů (Mk 6, 30-44).

1. Obec tvoří všichni pokřtění

Ježíš nedovolí, aby hladoví byli posláni pryč.

Proto existují v životě naší obce setkání, jichž se může zúčastnit kdokoli, může se uvést a seznámit. Usilujeme o osobní kontakt s těmi členy obce, a bývá jich mnoho, kteří se těchto podniků nechtějí zúčastnit. Neboť obec, která ztratí kontakt s většinou těch, se kterými Bůh vstoupil do spojení při křtu, ztratí lehce z očí boží tvořivou sílu.

2. Obec začíná u "znamení doby"

"Podívejte se nejprve, kolik chlebů tu máte." (Apoštolové chtěli problém řešit starým známým způsobem - poslat lidi pryč nebo jim dát peníze - máme přece ještě 200 denárů.)

Denní řád života naší obce je tvořen tím, co my a naši bližní každodenně prožíváme. Neboť právě za všedností se skrývají stopy Božího jednání. Když čteme toto "znamení doby" správně, pak odhalíme, jak a kde dnes Bůh působí. Abychom to poznali, potřebujeme často nové "brýle". Musíme se například nejdřív dobře podívat, než prohlásíme, že dnes již přece o Bohu nechce nikdo nic slyšet. "Znamení doby" možná řekne něco úplně jiného.

3. Kdo jinde nemá šanci, dostane ji u nás

"Vy jim dejte jíst!"

I ten, kdo je slabý, na okraji a ubohý, má pro křesťanskou obec cenu. Ježíšův příklad následujeme tehdy, bude-li láska k bližnímu (diakonie) naším poznávacím znamením pro jiné. Nemůžeme přenechat starost o sociální "skupiny na okraji" organizacím pro veřejné blaho. Sociální láska k bližnímu patří především křesťanské obci. Pak bude také osvobozeno mnoho spolupracovníků a spolupracovnic, kteří budou moci objevit vlastní slabosti. Bude umožněno skutečné setkání.

4. Vážíme si kultury členů obce a stavíme na tom, co je na ní dobré

"Přinesli pět chlebů a nadto dvě ryby."

Ke kultuře mnoha lidí patří určité zvyky a tradice. To, co je již jednou zde, je více než nic. Mnohé tradované způsoby jednání obsahují životní moudrost a jsou úzce spojeny s lidským životem. Žádné společenství nemá proto odstraňovat tyto zvyky bez účasti těch, kterých se to týká. ("Nezhášejte oheň Ducha... ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte" (1 Te 5,19.21)). "Co přichází od Boha, bude trvat i nadále." (Sk 5,39) To samé ale platí i naopak: jestliže nějaké společné akce přetrvávají jen díky péči správců obce, je čas nechat takové zvyky v klidu zaniknout. Potřebujeme tuto svobodu a tvořivost, aby vznikly nové zvyky v životě lidí podle jejich potřeb. Dosavadní a budoucí bude spolu směřovat ke společnému cíli.

5. V naší obci jsou služby, které dnes potřebuje, protože mnoho lidí dělá málo, a ne málo lidí mnoho

"Nařídil jim, aby se všichni usadili po skupinách na zelené trávě..." Naše víra v Boha se má projevit zcela konkrétně v tom, že věříme lidem a vzájemně se svěřujeme. Každý může přinést něco, nikdo všechno. Proto se rozloučíme s nabídkovou pastorací, při níž jedni přemýšlejí, co by se mohlo nebo mělo udělat pro druhé. Namísto toho požadujeme pastoraci uvolnění a povolání. Členům obce, kteří obci nabídnou nějakou službu z vlastního popudu - to je povolání -, bude umožněno ji také odpovědně vykonávat. Současně podněcujeme k zakládání přehledných skupin, ve kterých jsou členové lidsky zakotveni a ve kterých by mohli žít svoji spoluzodpovědnost a růst ve víře. Předpokladem pro tento druh práce v obci je zapojení odpovědných lidí z obce do vedení. Pak se může uskutečnit zázrak rozmnožení chlebů - a všichni budou nasyceni.

6. Naše obec má společné zaměření, které ji sjednocuje

. . .vzhlédl k nebi, vzdal díky Bohu. . .

Církev je společenstvím těch, kdo věří v Krista a prožívají, že jeho poselství obsahuje životní sílu. Sdílíme jeho velký sen, jeho vizi o Božím království. V tomto "novém světě" vládne mír a spravedlnost. Lidé vědí, že jsou částí stvoření, a nesou proto zodpovědnost za jeho zachování. Naše vlastní křesťanské oprávnění k existenci jako obce spočívá v tom, že se angažujeme pro tento Boží svět. Když mluvíme o naší obci jako o společenství, pak tím nemáme na mysli v první řadě to, že si hledíme navzájem do očí, ale že společně hledíme jedním směrem. Osvobozujeme se tak ze zajetí našich obav a problémů.

7. Růst naší obce potřebuje klid a vytrvalost. Zahrnuje vše.

... a odešel na osamělé místo...

Růst chce svůj čas - i v naší obci. Proto se vyvarujme slepé a hektické aktivity a hledejme také sílu na .střídačce". Abychom ale na ní nezůstali sedět, potřebujeme impulsy zvenčí. Chceme se vyvíjet dále, protože víme, že jinak by nás dějiny převálcovaly. Stavme si konkrétní, přehledné a uvážené cíle, jimiž bychom se mohli přiblížit krok za krokem našemu snu o lepším světě. Tento proces zahrnuje celou obec, nejen jednotlivé dílčí oblasti. Proto bychom chtěli vytvořit možnost spolurozhodování pro všechny. Chtěli bychom poznat všechny podoby naší obce a vidět, co je v ní dobré (analýza). Protože všichni máme sklon trpět .provozní slepotou", potřebujeme pomoc zvnějšku.

Pomůcka pro práci s těmito kritérii:

ČTENÍ: Pročtěte si v klidu text a nechte na sebe jednotlivé výpovědi působit. Máte dost času, abyste si text pomalu přečetli. Po asi 15 minutách:

VÝPOVĚĎ: Každý řekne v tichu bez komentáře větu, část věty nebo slovo, které na něj či na ni nejsilněji zapůsobilo nebo ho oslovilo. Přitom zůstane po každé výpovědi nějaký čas na to, aby se mohla promyslet. Po 2-3 minutách ticha toto kolo ukončíme.

SDÍLENÍ: Potom je každý vyzván, aby sdělil své myšlenky, pocity. obavy, které ho napadly v předchozím tichu. To se může dít i formou obrazu: Tato kritéria jednání jsou pro mne jako. . .

PŘEMÝŠLENÍ: Rozjímáme, jak by se změnila práce v obci s těmito kritérii (odpovědi na tuto otázku by měl každý heslovitě sdělit). Jaký já zaujímám postoj k takovým změnám.

ROZHODNUTÍ: Domluvíme se, jaký příští krok podnikneme, abychom našli naše vlastní kritéria jednání, k nimž bychom se pak mohli zavázat.

ZPĚTNÁ VAZBA: Všechno naše úsilí předáme Bohu, aby to proměnil v požehnání pro svoji obec. Vrátíme se nejprve v tichu zpět. Kdo by chtěl vyslovit nějaký dík nebo prosbu?. . . Zakončíme písní nebo modlitbou Páně.