Jste zde

Žebráci a fízlové

Mezi hesla, která tak přesvědčivě zněla po listopadu 89, patřila i "cílená sociální pomoc". Jednoduchá úvaha říkala, že sociální dávky pobírá nepochybně spousta lidí, kteří je vzhledem ke svým příjmům vůbec nepotřebují.  Teď, když máme, co jsme chtěli, se však věci jeví jinak. Vytvořil se systém, v němž staré známé soudružky na místní rovině ("blízko k občanovi") získaly obrovskou pravomoc dávku přiznat či nepřiznat. Nepříjemně vyrušeny z pití kávy a lakování nehtů rozhodují o lidských osudech, které si zřejmě ani nedovedou představit. Zvláštní potěšení jim nepochybně působí, že křesťanské rodiny s mnoha dětmi se jich zase musí chodit doprošovat.  Tento systém vyhovuje profesionálním žadatelům, kteří nakonec dosáhnou svého. Člověk s minimální lidskou hrdostí na to většinou nemá žaludek.  Nejde přece jen o přežití chvíle ponižujícího doprošování, jde i o otevírání svého soukromí, vpodstatě trvalé právo úřadů provádět domovní prohlídku.  Úřad v tomto systému oprávněně potřebuje informace; dosahuje toho - podle mých informací - vytvářením systému informátorů, česky řečeno fízlů, v němž prodavačka hlásí, když si sociálně slabší člověk koupí boty pro zimní období, podle ceny věc skutečně nestandartní. Vím, že proti mému pohledu lze postavit stejně dobře vyargumentovaný pohled opačný a že ideální stav je v této věci asi nedosažitelný. To však vůbec neznamená, že o něj není třeba usilovat.

  • jv