Český voják v Lurdech

Ve dnech 15. - 17. května proběhla ve francouzském poutním městě výroční 40. mezinárodní vojenská pouť. Zástupci Armády České republiky se této akce již tradičně zúčastnili. Byl jsem mezi nimi i já, voják základní služby, a proto se s Vámi mohu podělit o své dojmy.

Naše skupina čítala přibližně 30 účastníků, z kterých byla většina záklaďáků.  V záplavě parádních uniforem mnoha tisíců vojáků z 35 zemí celého světa to byla pouhá kapka (např. německých příslušníků přijelo pět zvláštních vlaků). Jako delegace reprezentující naši zemi jsme ale byli přítomni a viděni.

V pátek ráno jsme z kbelského letiště vyrazili směr Francie. Po ubytování ve stanovém, speciálně vybudovaném vojenském táboře jsme šli obhlédnout poutní místo. V podvečer nás čekala slovenská mše v Růžencové bazilice.  (Slovenská výprava byla převážně složena z vojáků z povolání, pouze nepatrná část byli záklaďáci, dále si s sebou přivezli soubor Jánošík a dechovou hudbu.) Páteční večer byl vyplněn zahajovacím ceremoniálem v obrovském podzemním chrámu Pia X. Bylo to show, ve kterém se každá ze zúčastněných armád představovala svými vlajkonoši (nás zastupovali profesionálně zdatní členové čestné stráže). Obecenstvo pozdravilo bouřlivými ovacemi vedení jednotlivých výprav.

Sobotní ráno jsme začali českou bohoslužbou. Homilie vybízela k pravdivosti k Bohu, víře a sobě samému. Pro vojáka jistě vyzývavý úkol. Dále jsme si prošli křížovou cestu, kde jsme meditovali o roli setníka, který plnil rozkazy při Ježíšově poslední cestě.

Po obědě následovalo setkání vojenské mládeže v táboře. Celá akce měla výrazně internacionální charakter (sám jsem zahlédl nebo rozmlouval s vojáky - samozřejmě i vojínkami, byly tam také - z Itálie, Francie, Německa, Lucemburska, Slovenska, Španělska, Irska). Ve skupinkách jsme diskutovali mj. o tom, jaký může mít tato akce dopad na naše armády. Závěrem proběhla diskuse, které jsem se už ale nestačil zúčastnit - musel jsem do služby strážit naše stany.

Večer se odehrál světelný průvod městem, který se uzavřel na náměstí před Růžencovou bazilikou.

Nedělní ráno pro mě plně začalo až přesunem z tábora k podzemnímu chrámu. Cestu jsem strávil hovorem s důstojníkem slovenské armády, který mě svými demokratickými názory přesvědčil, že je zde více toho, co nás spojuje, než co rozděluje.

Pouť vyvrcholila závěrečnou společnou bohoslužbou v naplněném podzemním chrámu. Úvodem osobně přivítal francouzský biskup zástupce duchovní služby každé přítomné armády (včetně našeho poručíka Holuba) .  Volnou chvilku jsem si udělal v sobotu večer. Vlastně bych měl říct v noci, protože jsem odcházel do přilehlého městečka chvíli před půlnocí. Ulice, restaurace a podniky byly plné veselících se lidí v uniformách. Hodně se tančilo, pilo a diskutovalo. Byl to takový kontrast s vážností, klidem a usebraností poutního místa za řekou. Hodně bylo vidět příslušníky francouzské cizinecké legie. Každý ale dokázal respektovat lidi kolem sebe.  Všechny společné akce byly dobrovolné, nicméně jsme se jich všichni (kromě služby konající dozor u stanů naší výpravy) zúčastňovali.

Kromě duchovního obsahu znamenala tato pouť i šanci navázat kontakty, přesvědčit se v praxi, jak hovoří o své službě příslušníci jiných armád, a prezentovat naši armádu.